Pražská skupina NEŽFALEŠ se mi před cca deseti lety ztratila ze zorného pole. Předtím jsem její nahrávky recenzoval celkem pravidelně, poprvé před osmnácti roky… uff. Existence kapely je ještě o šest let delší, vznikla v roce 2002, přičemž z původní sestavy v ní do dneška zůstává jen zpěvák Radek Šedivý. Kolem něj se na všech postech členové prostřídali, nejdéle to táhne bicmen Petr Malý (od roku 2004), basák Moucha osmnáct let a kytarista Kráťa let čtrnáct.
NEŽFALEŠ hraje dlouhé roky punk pro radost. Podobně jako třeba THE FIALKY sází na melodickou muziku, která je snadno poslouchatelná, má zapamatovatelné texty a chytlavé refrény, které si můžou fanoušci s kapelou sborově prozpěvovat. Nic proti tomuto modelu nemám, je to jeden z punkových výhonků, který má početné zástupy příznivců a když se dělá s rozumem, tak si jej občas s chutí dopřeju.
NEŽFALEŠ podle mě patří spolu s FIALKAMI k těm nejlepším tuzemským žánrovým kapelám, protože jejich muzika solidně odsýpá, je prostá takových těch úplně triviálních postupů a jejich texty jsou bez volovin – a i když se v nich takřka neřeší společenské nešvary ani politika, jsou napsané mnohem zručněji než u řady aktivistických kapel.
„Dávka štěstí“ začíná bicími a basou, k nim se přidává kytara a rychle i zpěv, který je civilní, žádný nasládlý projev. Brzy se začne melodizovat a s refrénem je jasno, že takhle to bude fungovat. Někdejší metalový bubeník (ELEDHEL) se nepouští do žádných velkých akcí, ale zároveň to není jen obyčejné bum čvacht, ale ve prospěch celku kreativně naklepané. Ještě více toho navymýšlí kytarista, takže kromě klasických punkrockových postupů nechybí ani sólíčko, dobře se uvádí i basák, jemuž nechal zvukař dostatek prostoru, takže baskytara je perfektně identifikovatelná nejen v první písničce o mezilidských vztazích, respektive jejich koncích. Vznikl k ní i klip, ve které zahrál hlavní roli Filip Kaňkovský (jo, to je ten, co má ten „divnej kukuč“ /oční vadu epikantus/ a hraje ve skupině GREEN SMÅTROLL. „Devadesátky“, období, na které spousta lidí vzpomíná, mají NEŽFALEŠNÍCI spojené s divokým východem, Havlem, Jonákem, Kačeřími příběhy, Terezou Pergnerovou (v Esu i v Leu, úsměv) i ROLLING STONES, muziku k tomu hrají rychlou a veselou a – vztyčený prst (nikoliv prostředník, ale ukazovák): to jako opravdu musí každá punkrocková kapela používat ty přihlouplé sbory „óó oo oo“? Ono to bez nich asi úplně nejde, ale někde se to dá vydržet („Sociální bublina“), v „Devadesátkách“ ne.
Už v „Devadesátkách“ se objevily skutečné osoby a události, ve „Vyšehradských jezdcích“ rovněž. V padesátých letech se parta spolužáků zhlédla v Americe, což samozřejmě nebylo po chuti mocným, ještě víc další pásci z Vyšehradu, kteří se neštítili násilí a krádeží. Dvě desítky cca osmnáctiletých mládenců pak skončily u soudů a dostaly exemplární tresty, jak se to komunistům hodilo do krámu. NEŽFALEŠ si pro zhudebnění vybrala tu lepší půlku mládenců, kteří si říkali Vyšehradští jezdci, jimž šlo primárně o svobodu. Pokud by někoho tohle téma zajímalo víc, tak tady a tady. Hraný klip pak zde.
Koukám, že textům se věnuju víc než muzice, tak zpátečka. „Jezdci“ jsou pomalejší, spíše rockoví, takže každá ze tří skladeb na začátku je jiná. A čtvrtá „Sociální bublina“ taky, to je typický punk rock, se kterým sklízely úspěch stovky kapel, které hledaly inspiraci u RAMONES a spol. „Zlo je pořád zlo“ je jedna z mála skladeb, které reagují na dění ve společnosti, střípky z politiky i jiných nepravostí dokázal Radek, jediný textař, podat tak, že to nepůsobí hloupě, což platí prakticky o všem, co z jeho dílny vyšlo. Poslední věc z první strany je opět inspirována historií, smutným osudem Anny Glässerové, kterou její milý podle legendy zabil a pohřbil na zahradě, když si ji nemohl vzít za ženu. Písnička je to, podobně jako u „Jezdců“, patetická až dojemná. A jsou v ní hezké kytarové nápady.
Druhá strana se dá brát jako pocta muzice a muzikantskému životu. RAMONES i v názvu skladby, životní peripetie hudebníků i ty benzínky po cestě z koncertů. Některé texty jsou vtipnější, některé méně, některá témata ohraná, některá trefná, hlavně „Playback“, což asi bude o kapelách, které nemají soudnost a za každou cenu odehrávají další a další „poslední“ turné, klidně na playback, protože „show byznys si o tvý služby řek… a když bude nejhůř, tak dáš to na playback“. V hudební rovině mi béčko přijde ostřejší, svižnější, potěší krátké hostování Anety Caldové v „Autopilotovi“, povedené jsou i mnohohlasé sbory, v nichž pomohli jak členové FIALEK, tak ti, kteří sborují i u FIALEK, halekání „óó ooo óú“ bych zakázal, ale jsem na to malý pán. (úsměv) Největší hit strany B? Asi našláplá „Špatný Já“. Největší minela? „Pumpařky jsou shovívaví“. Když už psát nespisovně, tak ať to trochu vypadá…
Co naopak vypadá parádně, je vnitřní příloha. Zatímco titulní strana moc krásy nepobrala (nemyslím tím, že by to klukům neslušelo, ale fotka v rámečku není zrovna vrcholem kreativity), vnitřňák je parádní. Ke každé písni vznikl originální přiléhavý ilustrační obrázek. Jejich autorem je Vojtěch „Woody“ Troják, který odvedl skvělou práci, takový Ivan Jonák jen obživnout, Vyšehradský jezdec s účesem na Emana a Dee Dee Ramone zrovna tak. I barevné řešení má řád, kombinace modré, žluté a červené barvy (plus černé a bílé) vypadá hezky. Trochu horší je to s názvem kapely a alba na titulce, protože ani jedno na titulce není. (úsměv) Je to na samolepce na vnějším igelitu, což mi nepřijde jako dobré řešení.
Zvuk vznikal na dvě etapy – na podzim 2024 ve studiu Bros a na podzim 2025 ve studiu Krakov, ale není poznat, že by se nenahrávalo najednou a v jednom studiu; deska hraje hezky, ono zvučit punk rock je snazší než nějaké ty kravály, a Honza Balcar to zmixoval a zmástroval optimálně.
Suma sumárum – kvalitní žánrová deska.
Pozn.: EZR = Existence Ztracený records = vlastní náklad.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Dávka štěstí
- Devadesátky
- Vyšehradští jezdci
- Sociální bublina
- Zlo je pořád zlo
- Proč kazit příběh pravdou
- Strana B
- Další Ramones nepřijdou
- Autopilot
- Rebel v županu (se vším se dá smířit)
- Špatný Já
- Playback
- Bůh drží tankovací pistoli
Čas: cca 38 min.
Sestava:
- Radek Šedivý – vokál, sbory
- Jiří „Kráťa“ Kratochvíl – kytary, sbory
- Petr „Moucha“ Mol – basa, sbory
- Petr Malý – bicí, sbory
Hosté:
- Honza Balcar – klávesy, sbory
- Tom Calda – sbory
- Lucián Šedivý – sbory
- Rosťa Koňařík – sbory
- Aneta Caldová – zpěv
https://www.nezfales.cz/
Facebook
YouTube
