Zdravím Pavle. Protože si na stránkách Fobie v souvislosti s kapelou ARCHETYP povídáme poprvé, poprosím tě v otázce první, zda bys nám přiblížil historii spolku a představil jednotlivé členy…
Ahoj. Projekt se mi zrodil v hlavě někdy v roce 2023, i když velké sny o nahrávání vlastní muziky jsem měl už od střední školy. Háček byl v tom, že jsem nikdy na nic nehrál a svoji první kytaru jsem si koupil, až když mi bylo asi 34 (rok 2022). Byl to Gibson Les Paul. Hned od startu jsem to podladil do drop C, moje preferované ladění, po vzoru mých tehda velmi oblíbených MASTODON.
První album „Černé srdce“ je vlastně takový můj první ročník základní umělecké školy. (smích) Mě nikdy nebavilo učit se něco jen teoreticky nebo si procvičovat bezprizorně stupnice, takže jsem se učil hrát tím, že jsem si všechny nápady a riffy, kterých jsem měl hned od začátku hromadu, začal nahrávat přes kytarový plugin do Abletonu na metronom, a prostě jsem nahrával a nahrával a nahrával, až do zblbnutí, dokud to nebylo bez chyby. Tři, čtyři, pět hodin denně. Nejdřív jen rytmické kytary, pak jsem si pořídil bicí plugin a sázel k tomu bicí smyčky, pak harmonické kytary. Něco mě napadlo na klávesy (tracky „Zánik“ a „Volný prostor“), na kterých jsem se hodně učil a prozkoumával hudební teorii. Vždycky když jsem měl hotový nějaký ucelený kytarový part i s bicíma, tak se ze mě tak nějak úplně samovolně vylily vokály včetně textu, vždycky to přišlo najednou v ucelené, téměř konečné podobě. Na zdroje múzy si teda fakt stěžovat nemůžu. (úsměv)
A basu mi nakonec nahrál kamarád Sedlo z Kachnička Entertainment, kde jsme album pak i vydali. Myslím, že na albu to jde hodně znát, že jsou ty kytary zahrané amatérsky, začátečnicky. Stejně tak vokál, byla to moje první zkušenost s mikrofonem. Ale pro mě osobně je to takhle velmi autentické a chtěl jsem s tím jít takhle na trh i s vědomím, že to má do dokonalosti hodně daleko. Je to zkrátka proces učení a mám obrovskou radost, že to mám takhle zachycené v konkrétní hudbě. A je to pro mě i jakási protiváha té současné tendence, kde je internet plný AI hudby a kde se spousta moderních tvrdých kapel snaží znít super čistě/uhlazeně a přeprodukovaně.
V té době jsme live kapelu ještě neměli, tu jsem splácal částečně z kamarádů a částečně na inzerát (sólo kytarista Matěj) až někdy v polovině roku 2024 okolo doby, kdy už bylo album skoro nahrané a přichystané k mixu u Standy. Tehdy jsme začali secvičovat některé songy.
Aktuální živá sestava kapely je tedy Pavel Keprt na rytmické kytaře a vokálu, Adam Kočner na bicích (studio i live) a Matěj Volný na sólo kytaře. Basáci už se nám v kapele vystřídali dva a teď momentálně hledáme nového.
Druhé album „Bardo“ jsem v podstatě vytvořil stejným způsobem jako to první – tzn. všechny nástroje (tentokrát včetně basy) jsem nahrával sám u sebe doma, jen s tím rozdílem, že bicí už jsme nabírali normálně ve studiu (Hladina – Ostrava).
Co se ti rozhodně nedá vytknout, je kompoziční impotence. V podstatě co rok, to nová nahrávka. Kde lze hledat tvé inspirační zdroje?
Co se týče formy, tak mě samozřejmě primárně inspiruje hudba, kterou poslouchám. Nejradši mám progresivní rock a metal, kapely jako LEPROUS, TOOL, ELDER, OPETH, MASTODON, ale tenhle styl je pro mě technicky a hráčsky zatím zcela nedosažitelný, takže při tvorbě hodně čerpám třeba z post-rocku – MONO, GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR – kde jsou ty motivy, co se techniky hraní týče, mnohem jednodušší. Na prvním albu „Černé srdce“ jsem se snažil dosáhnout zvuku, který měl být na jednu stranu silně atmosferický – jako třeba AGALLOCH na albu „Ashes Against The Grain“ – a zároveň velmi agresivní a emotivní jako třeba GOJIRA na albu „L‘enfant Sauvage“.
No a co se týče obsahu – tzn. texty, témata, koncepty, konkrétní emoce a příběhové linky jednotlivých alb, tak tam veškerá moje inspirace pramení z mých psychedelických zážitků s různýma látkama rozšiřujícíma vědomí, kterým se věnuju tak nějak dalo by se říct i profesně, odborně. Měl jsem i jeden near-death experience – zážitek blízký smrti – kde jsem navštívil velice zajímavé světy. Takže všechny moje skladby se v podstatě tak nějak motají okolo tady toho zážitku. „Černé srdce“ jako celek je o nekonečném cyklu rození a umírání tady na tomhle světě, kdežto „Bardo“ je vyloženě ze světa záhrobí, o procesu, který nastane, když zemřeme.
Pustíš někoho do skladatelského procesu, nebo jde čistě o naplnění tvých jasně daných vizí?
Většinou mám v hlavě nějaký ucelený koncept nebo vizi, která už pak jen dostává tvary a kontury. Nemusím nebo spíš nesmím do toho moc pouštět hlavu a něco vymýšlet, naopak, aby to šlo hladce, musím vždycky nechat tendenci něco vymýšlet trochu stranou a moc to nehodnotit a neanalyzovat. Prostě jen nechat, ať se to vylije ven samovolně, a pak to spíš pilovat technicky, protože často jsou ty motivy o kousek nebo o dost napřed před mým hráčským umem, haha. To se týká hlavně instrumentálů. Co se týče vokálů a zpěvu, tak tam teď momentálně hodně experimentuju a zkouším různé přístupy a vlastně se učím zpívat, nebo lépe řečeno prozkoumávám různé, dosud neobjevené podoby mého hlasu.
Ale společné psaní songů vůbec nevylučuju, do budoucna to může určitě tvořit nějakou dílčí část našeho kapelního života. Teď momentálně jsme zkoušeli s Matějem jeden song zpracovávat společně – on přinesl nějaký motiv a já jsem ho pak doma zkoušel nějak rozvinout. Je to mnohem pomalejší a složitější proces, to každopádně. A je těžké to skloubit žánrově, protože Matěj má úplně jiný background než já. Poslouchá úplně jiné věci a hraje jinak. Takže pokud by tímhle způsobem něco vyšlo, tak to asi bude jednak dost jiné než můj dosavadní „soukromý“ rukopis a bude to trvat roky, než takhle něco dotáhnem až do nějaké ucelené a vydavatelné podoby. Ale že bysme třeba hráli na koncertech jeden dva songy, které budou naše společné, tak to si určitě umím představit reálně i v nějaké dohledné době.
Jak na albu debutovém, tak na „Bardo“ se objevují texty výhradně v mateřském jazyce. Měl jsi v tomto od začátku jasno, nebo byla na stole i jiná varianta?
Jinou variantu jsem vůbec nepřipouštěl. Anglicky sice umím celkem dobře – živil jsem se několik let nejdřív jako učitel, pak překladatel a tlumočník – ale od začátku jsem věděl, že to musí být česky, protože jsem v žádném případě nechtěl, aby byl textový obsah té hudby až někde na druhé koleji, jak tomu často v metalu je. Prostě jsem chtěl, ať tomu jde dobře rozumět. Původně měl být vokál taky mnohem blackmetalovější, ale bylo to zase na úkor srozumitelnosti, takže jsem se nakonec ustálil na tomhle spíše hardcore/sludge surovém řvaní. Ale každopádně plán do budoucna je začít „zpívat“ mnohem čistěji. Něco ve stylu BARONESS, ELDER, případně PRIMORDIAL. Už s tím pomalu experimentuju a další album už bude rozhodně jemnější, co se týče vokálu.
Když už se bavíme o příbězích ukrytých v tvých textech, mohl bys nám je prosím trochu více přiblížit?
Jak už jsem řekl před chvílí – všechny příběhy, témata a texty vycházejí z mých vlastních zážitků s rozšířenými stavy vědomí. Album „Černé srdce“ je koncept, který popisuje proces zrození na tento svět a fáze proměn ve fyzickém těle. Dá se na to koukat optikou Budhistů, přes knihu proměn I-Ting, ale existuje i např. koncept tzv. porodních matric, jejíchž autorem je český psychiatr Stanislav Grof. Jsou to vlastně takové fáze zrození, kterými člověk prochází nejen při příchodu na tenhle svět, ale vlastně neustále i v běžném životě. Je to o tom, jak se z vodního tvora stává tvor suchozemský, který nakonec shoří v ohni a vyvane do éteru.
Analogicky se tímto způsobem jde dívat na veškeré vznikání a zanikání a všechny jeho stádia.
Některé ty fáze jsou hodně děsivé – jsou to obrazy absolutní marnosti, uvěznění, sevření v gigantickém bezcitném soukolí. Jde tam zažít stavy absolutní bezvýchodnosti a nekonečného pekla. Tyhle výjevy jsou pro mě určitě nejzajímavější a nejinspirativnější. Ale snažím se, aby tam vždycky pak byla i naděje, že se to nakonec změní, a přijde něco jiného. Nějaké vykoupení. Takže „Černé srdce“ je hodně o fyzickém prožitku. Na druhou stranu „Bardo“ – což je termín z Budhismu a jedná se o stav/proces/svět (jakkoli to nazvem), který duše prožívá/obývá mezi jednotlivýma inkarnacema – je víc o tom duchovním zážitku, o světě, kde už žádné fyzično není. Je to krajina, která se hodně podobá snům. A zase – v tomhle prostoru se dějou různé věci a má různé úrovně – mimo jiné tam jde zažít rozpad všech iluzí („Končí Maya“), spatřit cyklické utrpení v kole života („Samsara“), a nebo se rozplynout v nekonečném, prvotním světle božské mysli („Dharmakaya“).
Stejně jako na prvotině, i na albu druhém je uvedeno, že jsi mix a mastering předal do rukou mistra Valáška ze studia Šopa. Rozumím tomu dobře, že si nahrávku obstaráváš v tzv. domácích podmínkách a Staňa ji pak zvukově domazluje?
Se Staňou je skvělá spolupráce. Je to přesně, jak říkáš – bicí nahráváme ve studiu v Ostravě, ostatní nástroje nahrávám u sebe doma, kde jsem si postupem času vybudoval takové svoje vlastní mini studio. Časem tady budem nahrávat i ty bicí (až si k tomu pořídím všechny potřebné tools). Zatím ale nemám profi audio techniku a hlavně adekvátní prostor na vlastní finální radio-ready mixy. I tak si ale dělám už v průběhu nahrávání dema vlastní mixy, na kterých nadefinuju ten celkový zvuk, jak bych chtěl, aby to ve výsledku znělo, a které slouží jako referenční bod pro Standu, no a on se k tomu pak snaží přiblížit na profi aparátu. Na prvním albu jsem ještě jel i za ním do studia, abysme ten finální zvuk doladili společně, ale na albu „Bardo“ už to všechno šlo jak po másle a vše jsme řešili jen přes e-mail a po telefonu, a kromě první skladby, kde jsme kýžený zvuk chvíli společně hledali, už se pak většinou trefil hned na první pokus a ladili jsme už vždycky jen malé detaily.
Má v tomto od tebe volnou ruku, nebo se přímo účastníš a svádíte někdy ve Staňově laboratoři líté boje?
Boje určitě né, já myslím, že to má Standa se mnou (a já s ním taky (úsměv)) poměrně jednoduché, protože ty mixy, které mu posílám jako referenční a výchozí body, jsou zvukově poměrně jednoznačně definované a Standovým úkolem je se tomu co nejvíce přiblížit, jen s tím rozdílem, že oproti těm mým „demo“ mixům on dokáže a má nástroje a vybavení na to, aby vychytal všechny frekvenční interference a ekvalizaci. Ale třeba efekty typu reverb, delay apod., tak to už mu většinou posílám na hotovo od sebe.
Kdo je autorem obálky „Bardo“ a co přesně kresba znázorňuje?
Autorem artworku je můj kamarád Mišo Lövinger, původně grafik, který se teď věnuje přírodnímu stavitelství. Je to takový typický buddhistický výjev. Na obálce je bůh smrti Yama, který v rukou drží kolo života. Vynořuje se z oceánu nevědomí, a nad tím vším se vznáší černá díra jako symbol nekonečné prázdnoty, ze které se vše rodí a do které se všechno nakonec zase navrátí.
Pohlédneme-li do infa na místo původu kapely ARCHETYP, nalezneme údaj Kopřivnice/Frýdek-Místek. Jak to v daných místech vypadá s undergroundovou scénou? Lze kam zajít na muziku, respektive, je ve vašem případě kde si zahrát?
Přímo ve Frýdku je skvělý Zkušebna ArtClub, kde jsou koncerty skoro každý víkend. Hraje se tam hlavně punk, HC punk, ale velice populární je tady na severní Moravě i grindcore. Tam si můžeme zahrát v podstatě kdykoli, křtili jsme tam obě alba, je to takový náš domovský klub. Co se týče metalu, tak tady jsou lidi zvyklí chodit hlavně na death metal a grind, na ty okrajové žánry, jako jsme my, chodí lidí fakt málo, je to bída. V okolních městech jsou pak super kluby v Ostravě – hlavně Barrák, tam bývají často i velká zahraniční jména. Pak je tady Vrátnice v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsou super koncerty. M-Klub ve Valmezu. Southrock v Jablunkově, tam hráli třeba MGLA. A u mě doma – v Kopřivnici – je spolek Mandala, který tady pravidelně pořádá skvělé koncerty i minifestivaly a zve hlavně kapely z indie rock / alternativní scény.
Máme rok 2026. Chystáte se udržet nastavenou frekvenci a vydat i v tomto roce další album?
Je to dost možné, že letos zase něco vyjde. (úsměv) Momentálně ale pracuju na materiálu, o kterém si ještě nejsem jistý, jestli ho vydám pod hlavičkou ARCHETYP, nebo to bude nějaký spin-off. Pořád je to můj typický rukopis, ale je to postavené víc na synťáku, je tam více ambientních pasáží, méně kytar, a když už, tak masivně zefektované. Takový dark ambient / space rock. A hodně teda experimentuju a hledám nějaký nový vokální výraz. Čistší.
Mám hotové dvě tři skladby a koncept a kostru zbytku alba už mám v hlavě, takže si myslím, že to teď půjde rychle. Teď v zimě u toho trávím hodiny a hodiny času. Ale myslím, že na živo to s kapelou hrát nebudem – minimálně teď na to vůbec nemáme sestavu, potřebovali bysme určitě klávesáka, aby se to dalo zahrát. Jedna z variant je, že to bude můj sólo projekt a že budu hledat způsob, jak to zperformovat na živo sám. Musel bych se naučit hodně dobře pracovat s Abletonem a smyčkovat a nakoupit hoodně efektů. (smích) Každopádně tahle alternativa je ve vzduchu, tak uvidíme.
Jaké zajímavé live akce na ARCHETYP tento rok čekají?
No momentálně nemáme basáka, takže výhledy jsou takové nejisté, bohužel. Máme domluvený koncert v březnu jako support na oslavě 25 let kapely DOBYTČÍ MOR (grindcore). A pak jeden koncert v srpnu na koupališti v Lošticích. Co se týče koncertů, tak vzhledem k tomu, že nemáme kompletní sestavu, tak tím směrem ani nevěnuju moc energie a dávám ji raději do tvoření doma ve studiu.
Když připustíme, že nově vznikající materiál zůstane mimo ARCHETYP, jaké jsou tvé představy o směru, kterým se tvá domácí smečka vydá?
Pevně věřím, že se nám podaří sehnat stabilního basáka a že pak budeme zase intenzivně zkoušet a koncertovat. I kdyby nový materiál nebyl v kapele hratelný, nebo se to žánrově nějak výrazně odchýlilo, tak pořád máme spoustu práce s loňským albem „Bardo“. Zatím z něj naživo hrajeme jen dvě skladby, takže je tam pořád obrovský koncertní potenciál. Můžeme mít skoro 2hodinový koncertní setlist, nebo lépe řečeno, nemusíme hrát – tak jako spoustu kapel – na každém koncertě furt to samé dokola, můžeme mít tři sety po 40 minutách a každý bude úplně jiný. Takže plán je donaučit se s kapelou ty nové skladby a pak můžeme klidně ještě několik let hrát a koncertně propagovat „Bardo“. A pak se uvidí. Ale jedno je jisté – skladatelsky a umělecky mě to postupně rozhodně táhne k čistému vokálu a k rockovějšímu stylu hraní s alternativními a progresivními prvky. To je směr, kterým se bude ARCHETYP vyvíjet. A myslím, že časem se to v nějaké podobě promítne i na pódiu.
