Ahoj Jirko, jako kapela fungujete od roku 2020. Teď jsme na začátku roku 2026, co se změnilo od vašeho prvního alba „Better Be Dead“, které vyšlo zhruba před čtyřmi roky? Pokud se nepletu, personálně jste stálí.
Ahoj Jindro. Asi jediný, co se změnilo, je, že máme o další desku navíc. Fungujeme stále ve stejné sestavě, s roky společného hraní je s novou deskou cítit určitý posun, který jsme minulý rok zaznamenali a teď jdeme s kůží na trh.
Jelikož jsem psal na vaši desku recenzi (slovo recenze se mi zdá mírně nadnesené), je tedy jasné, že vaši tvorbu znám a také jsem vás viděl živě v písecké Podčáře. Jak byste ale FOH popsali někomu, kdo vás nezná? Vzato od žánru až k vlivům, co vám napověděly kudy se vydat.
Nejsme v základu ničím jiným než thrashmetalovou kapelou, která převážně, z hlediska rytmiky, v sobě vstřebává i trochu toho death metalu. Od našich prvních demonahrávek, které smrděly čistě starým osmdesátníkovým feelingem, jsme se oproti demům a uhlazenější první desce zvukově propracovali k současné tváři ne už tak urvané mašiny, kdy rychlost znamenala všechno. Určitá nekompromisnost zůstala, jen postupně přibíráme vlivy pozdější thrashové éry, která v sobě už nesla znamení většího groovu s promyšlenější kompozicí. Výraznou změnou byl pro nás vokální posun zpěváka Jakuba, který svým přístupem k desce vnesl kus osobitosti. Sám věřím, že s dalším materiálem budeme nadále tento směr objevovat a prohlubovat.
Poslední deska „Destructive Vengeance“ je už nějaký čas venku. Poté, co sepíšu recenzi, snažím se dohledat nějaký názor, recenzi. Mnoho informací jsem v tomto případě nedohledal. Vysvětluji si správně, že kapelu úplně moc nepromujete, nikam nehrnete?
Asi si to vysvětluješ správně. V případě propagace nejsme z nejaktivnějších a vše kolem nové desky je výhradně promo našeho vydavatele Ossieho. Vzhledem k vytíženosti nás všech v ostatních kapelách a projektech nám styl pohybu a vývoje FORCE OF HELL vyhovuje. Koncertně se taky dvakrát nepřetrhneme a vzhledem k ambicím, které po těch letech nemáme, je myslím spravedlnosti učiněno za dost. Myslím, že nejdůležitější je pro nás samotná hudba bez té propagační omáčky kolem.
Na aktuálním albu je uvedeno, že hudba je týmovou prací, na kterou texty roubuje zpěvák Jakub. Můžete zhruba upřesnit, jaký je podíl jednotlivých členů? A jaký modus operandi praktikujete – nejdříve texty na které skládáte hudbu, nebo naopak?
Nelze vysvětlit procentuálně. Jen Kuba má plnou moc nad textovou stránkou. Skladba vzniká od riffu, který přinese kytarista Beherit, já mu na něj odpovím rytmikou a společně celá kapela se pustíme do procesu debat, diskuzí a jamů, vzniku dalších pasáží, lepení a vracení, určování slok a refrénů, až to celé vyústí v hotovou skladbu. Během celého procesu navíc Kuba přemýšlí o vokálních linkách. Někdy je tento proces jednoduchý přímočarý a logický, jindy to víc skřípe a drhne, ale finále je vždy nějaký společný konsenzus spokojenosti všech.
Obě dosavadní alba jste nahrávali v Davosu, kde vám Otyn „vyrobil“ osmdesátkový zvuk. A zároveň jste zde nahrávali i s jinými projekty. Při vší k úctě ke všem nástrojům, vysokým BPM a třaskavým čajna plechům vyčnívají Jürgenovy bicí. Ale upřímně řečeno, dutý zvuk bicích mi moc do uší nelezl. Jste s výsledným soundem alba „zadobře“, nebo byste příště něco změnili?
Nezavděčíme se všem, důležitá je vlastní spokojenost. Se zvukem alba je to opět podobný jak s děláním muziky. Je to opět nějaký společný kompromis nás všech. Ovšem říct si, že teď jsme se našli, je naprosto vyloučeno. Vše je otázka okamžiku a tam, kde jsme byli s touto nahrávkou, tak jistě s další budeme zase trochu jinde. V kapele máme ovšem jednu jistotu. A tou je, že opět pojedeme nahrávat do Davosu k Otynovi. Jak dílo dopadne, je zatím předčasné komentovat, ale sound obou předchozích desek je vždy zkušeností a motivem k další progresi ohledně produkce. Vše se také samozřejmě odvíjí od zvolených nástrojů, které si do studia přivezeme. Dominance bicích na nové nahrávce byla vedle mixu způsobena i půjčkou opravdu dobového nástroje, se kterým modernu dělat nechceš. Půjčka renovovaných bicích Amati od Tomáše Corna má za následek onu dutost, za kterou jsem já osobně velmi rád.
Když se vrátím ke zvuku a vyškovskému studiu. Byla to jasná volba, nebo jste zvažovali i nějaké další alternativy? Případný mastering v zahraničí.
Tohle už jsem naznačil v předešlé otázce. Myslím, že neexistuje žádný důvod, proč se s další nahrávkou nevrátit k Otynovi. Osobně nejsem fanoušek kooperací více studií ve smyslu, tady nahraju, tam smíchám. Rád přenechám nahrávku jedné osobě, potažmo studiu, protože nahrávka roste už od prvních kroků a je mnoho aspektů, které výsledný sound mohou ovlivnit už v zárodku. Tedy nevidím důvod ke změně mixu, pakliže nechci mít v bookletu z marketingového hlediska jméno, které může kapelu zviditelnit. Ale z toho já osobně už vyrostl. Pro nás je nahrávání dovolenou, dobře stráveným časem, chillem a mejdanem s přáteli v té nejlepší atmosféře. U Otyna máme všeho dostatek i s luxusním řízkem v nedaleké Dukle, na který bychom snad přijeli, i kdyby bychom nenahrávali.
Provedení a téma obalu ledacos vypovídá o tom, co posluchač najde na nosiči. Stejně jako u debutu, také pod druhým albem je podepsaný Pisshead. Vyvedením, dalo by se říci v monochromatické podobě, mi mírně splývalo jméno kapely s názvem alba. Na druhou stranu se mi líbí kombinace tančících dívenek s lučním kvítím ve vlasech s tlející mrtvolou s vyhřezlým okem. Měli jste jasnou představu, jak má obal vypadat, nebo jste to nechali na kreslíři?
Nechali na kreslíři. Práce Pissheada se nám velmi líbí a chtěli jsme ho opět na nové nahrávce mít. Dostal volnou ruku a jediný, co věděl, byl název desky. Jsem fanouškem mnohovýznamových artů a tady jsem s jeho prací spokojen vrchovatě. Myslím, že pravý význam kresby je jen u Pissheada v hlavě. Přesto znázornění neodvratné apokalypsy v podobě onoho dobře oděného tlejícího muže v kombinaci s nevinností a potažmo ignorací ztvárněním dvou tančících, nic netušících mladých dívek, může být onou vlastní destruktivní pomstou naší společnosti. To vše na pozadí nevlídného stále se zhoršujícího klima.
Debutové album vyšlo jako CD u Coffeegrinder. V případě „Destructive Vengeance“ jste vydání svěřili „tramvajákovi“ Ossiemu a jeho vydavatelství L'Inphantile Collective. Jak k této spolupráci došlo? Pro doplnění – debut vyšel i na kazetě u Tapes Of Terror.
Nahrávku jsme nejprve šířili sami prostřednictvím sociálních sítí, s tím, že se pokusíme někoho oslovit. Myslím, že Ossie projevil zájem po poslechu desky především díky Kubovu zpěvu, který na nové desce zaznamenal nejvýraznější posun a díky němu jsme cítili jistou osobitost v naší tvorbě. Netrvalo dlouho a od Ossieho přišla nabídka na výrobu CD. V současnosti se s L'Inphantile Collective domlouvá i výroba kazet.
Celkový náklad CD čítá 300 ks. Berete za úspěch už jen to, že jste vydání desky dotáhli do konce, nebo máte ještě další ambice?
Jak jsem již zmiňoval. Přehnané ambice nejsou tím, co by nás pohánělo. Máme radost z hotové desky, z domluvy s vydavatelem a konečného výsledku, který dnes držíme v ruce. Je potřeba si dělat radost z maličkostí a každou maličkost brát jako dílčí úspěch a předzvěst dalších věcí, které mohou přijít. Bez hudby bychom nebyli kapelou a na té nám záleží nejvíc. Vše ostatní je podružné a bez práce ve zkušebně by nic dalšího nedávalo smysl. A ta setrvávající radost z práce je pořád tím největším společným úspěchem.
Jak intenzivní bude vaše letošní koncertování? Nějaká tour po Česku nebo zahraničí? Je pro FOH komplikované dát dohromady sestavu v kontextu rodinných nebo pracovních povinností?
Nijak intenzivní. Myslím, že budeme hrát pořád stejně jako tomu bylo doposud. Naše nekompromisní koncertní kadence bude někde kolem pěti až deseti koncertů za rok. Rodinné ani pracovní povinnosti v tom nehrají zásadní roli. Větším problémem budou jistě aktivnější vedlejší hudební projekty některých z nás. Každopádně nabídkám na hraní jsme otevření a když to půjde, budeme rádi novou desku prezentovat. U nás je vše o nabídce, vzhledem k tomu, že vlastní koncerty ani výměnné akce nepořádáme.
Jirko, udělal jsi nějaký pokrok v němčině, nebo fráze „Ich bin Jürgen und noch einmal tequila biHe“ je stále tvým lingvistickým maximem?
:-) No teď si mě dostal. :-) Sám jsem už zapomněl, kde jsem tohle na sebe prozradil. Každopádně ne, nezaznamenal. I přes to, že mne dlouho po této berlínské barové příhodě zkřížila život poloviční Němka, se kterou dodnes žiji a máme spolu syna, tedy pokrevně čtvrtinového Němce. :-) Zůstal jsem Jürgenem a tequilu jsem naposledy pil před třinácti lety v Mexiku.
Nevím, do jaké míry jste lační po nových nahrávkách. Mohli byste na závěr vypíchnout nějakou současnou zahraniční nebo domácí muziku, hudební událost, která vás, když ne odzbrojila, tak alespoň zaujala? Jinak díky za rozhovor a přeju sílu a tah na bránu.
Na poslední otázku dávám přednost klukům z kapely…
Jakub: Z domácích akcí bych jednoznačně vypíchl 30 let INGROWING v Českém Krumlově. Skvělá akce s ještě skvělejšími lidmi. Pomyslná třešnička na dortu byly tři skladby s naším Jürgenem, které nebyly ke slyšení spousty let. Z domácích nahrávek mě nejvíc potěšilo, že konečně vyšly Otynovy PIGSTY. Ze zahraničních nahrávek mě odzbrojili noví PARADISE LOST a nová alba thrashových harcovníku CONDITION CRITICAL a VIOLATOR.
Michal: Třeba MANKURT – „Bizárium Doktora Pardubitze“, potom TRNY & ŽILETKY – „Je nutné zabít beránka“, nutno zmínit našeho producenta Otyna, takže PIGSTY – „Pignation“ a Číňanky DUMMY TOYS, které budou na OEF.
Jürgen: Sebemrskačsky musím přiznat, že oslava 30 let INGROWING byla tou nejvydařenější party za minulý rok. INGROWING znova ve dvoukytarovém zápřahu, který mu prostě a jednoduše sluší nejvíc, a set, že si každý fanda musel přijít na své. Do toho všeho nadupané sety všech pozvaných kapel, zvuk v sále a atmosféra krumlovského pivovaru z této akce udělaly opravdu výjimečný večírek. Určitě si ještě vzpomenu na likvidační set skotských HELLRIPPER z posledního Brutal Assaultu v půl třetí ráno na Obscure stage. Na tuhle dobu neuvěřitelný přísun energie z obou stran. Z domácí scény mě teď čerstvě rozsekali českobudějovičtí mladíci TEMORA se svým demem, ale hlavně velmi přesvědčivou živou prezentací a určitě si nenechte ujít experimentální grindovku KOSTOHRYZ v čele s nesmrtelným bicmenem a dělníkem cz grindu Čertem (GRIDE). Já měl nedávno tu možnost na pražské Sedmičce a vřele doporučuji.
Díky za příjemné povídání a ať se vám daří!
