PUNK FLOID – Underground

Při pohledu na reedici patnáct let starého alba moravské punkové skupiny PUNK FLOID jsem si okamžitě vzpomněl, že jsem recenzoval původní CD vydání. Taky jsem si vzpomněl, že mi tehdy nahrávka nepřišla extrovní. A když jsem si dobovou recenzi přečetl, říkal jsem si, jak na mě bude muzika působit s tak dlouhým časovým odstupem – v posledních letech jsem si CD nepustil.

První, co mě při současném poslechu „Undergroundu“ napadá, je, že nahrávka nezestárla. V podobném duchu se hraje punk rock už dlouhé roky, hrál se tak i v roce 2010 a hraje se tak i dnes. Chytlavé melodické písničky, zrýmované texty neřešící velká světová témata, prostě produkce primárně zábavná. 

Zpočátku to funguje celkem slušně, „Underground“ a „Raketou“ jsou svižné kousky, které disponují chytlavými refrény, našlapanými bicími, kytarovými vyhrávkami. Zpěv je na daný styl rovněž typický, Floutek má příhodný hlas, který do muziky pěkně sedí. Horší je to se sbory, které mi v tomto druhu punku vesměs přijdou tupé. Po dvou rychlých písních následuje spíše rocková věc, která mi tenkrát moc po chuti nebyla, ale asi stárnu nebo co, protože teď mi přijde v pohodě, prostě taková pohodovka. (úsměv) Ocenit zaslouží hlavně kytarová práce, která je na punkové poměry celkem neotřelá. Pak se ale dostávám do fáze, která mě nebavila tehdy a nebaví mě ani dnes. Neopunkové křepčení ve skladbách „Nafukovací“ a „Včerejší noc“ se sborovým halekáním „óóóooooóóóu“ a texty o partnerských neshodách v hospodách, resp. následcích hospodského popíjení taky moc parády nenadělají. Předchozí texty byly lepší, hlavně ten o pronásledování undergroundových muzikantů za komančů. Pak je to jako na houpačce, velmi dobrou věc „Jen tak light“, ve které se střídají tempa a vyniká baskytara i kytarové hrátky, střídá obyčejnější „Póza“, tu pak asi vůbec nejlepší věc desky, když sečtu muziku plus text – „Na stěnách“ je pomalejší antifašistický song s nepřímo napsaným textem, s hezky udělanými sbory i melodiemi.

Na druhé straně to načíná „Hrdina“, myšlen internetový anonymní štváč, škoda, že song není o něco ostřejší, když text mířil do černého tenkrát a míří do něj i dnes. I „Stejný slova“ plynou tak nějak nekonfliktně, pohodově, chápu, že na koncertech to bude lidi bavit, doma z toho nadšením neskáču. Lepší mi přijde „Každej den“ s další pěknou prací baskytaristy, objevují se dechy, které song místy naklání ke skáčku. Vítané zpestření, další pak v podobě legrace „Pomeje“; tehdy ještě Jiří Pomeje žil, stejně tak Iveta Bartošová, jež kapela v textu zmiňovala, dnes už to působí poněkud vyčpěle, byť oba protagonisté se občas někde objevují (filmy, reprízy TV pořadů) nebo zmiňují.

Původní album „Underground“ trvalo zhruba třicet minut, takže prostor gramodesky by nebyl využitý na maximum, kdyby… kdyby na něj vydavatel velmi šikovně neumístil skladby, které byly také nahrány v roce 2010 a vyšly na splitku se skupinou HOUBA (rovněž u PHR). Tam tedy byla i skladba „Každej den“, která už podruhé logicky zařazena není, další čtyři ano a deska tak obsahuje veškerou tvorbu kapely z té doby. 

Ony čtyři přidané písně jsou o něco ostřejší než je průměr „Undergroundu“, hlavně „Kopie“ pěkně odsýpá a znovu si pochvalu zaslouží baskytarista, jehož hra je dobře identifikovatelná a hlavně není typická. Nebo bych měl pochvalu směřovat k Pavlu Bromovi, který tehdy všechno nahrál ve studiu ExAvik, a Přemku Haasovi, který mástroval ve studiu PyHa – oba tak činí i dnes a jsou pořád kapelami vyhledáváni. Deska hraje velmi dobře, možná i díky remasteringu (Petr „Ziki“ Zikmund). 

Fanoušci kapely si určitě při poslechu připomenou časy, v nichž PUNK FLOID odehráli za rok 70 koncertů, takže každý punk rocker je musel potkat, pokud jen trochu chtěl. Mě tahle edice vlastně taky potěšila, dobrá půlka materiálu mi přijde v pohodě, hlavně ty lehce se vymykající songy a taky bonusy, které mají spád. Něco mi pořád přijde takové lehce unylé, ale to u většiny podobně zaměřených kapel. Abych se ještě vrátil k fanouškům i kapele – deska je  lehce opožděným fajnovým dárkem k pětadvaceti letům existence PUNK FLOID.

Reediční obal je obdobou prvního, na titulce zůstaly „hvězdičky“, které mi tenkrát přišly zajímavé a tenhle pocit trvá i dnes – je to prostě originální. Zadní strana přebalu je vylepšená, navíc je na ní seznam skladeb, který předtím chyběl, a lepší je i vnitřňák, na kterém zůstalo stejné grafické zpracování textů, ale navíc přibyly vzpomínky zpěváka kapely na hektický rok 2010 a spousta dobových fotek různého charakteru, hlavně koncertního, ale taky rozverného. Do změti symbolů jsou pak „schovány“ informace týkající se nahrávání, sestava a další kredity. Jako obvykle u PHR obal na jedničku. 

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Underground
2. Raketou
3. S krví na strunách
4. Nafukovací
5. Včerejší noc
6. Jen tak light
7. Póza
8. Na stěnách

• Strana B

1. Hrdina
2. Stejný slova
3. Každej den
4. Pomeje 
5. Kopie
6. Teď už vím
7. Iluze
8. Kiss my ass

Čas: cca 40 min.

Sestava:

• Floutek – zpěv 
• Bowbell – basa 
• Vasak – kytara, zpěv 
• Mr Andrew – bicí 

www.punkfloid.com
Facebook

Bandcamp
PHR