"Garáže jsou plný a sklepy taky a v nich kapely punk rock dřou...". Zpíval ve druhé půli osmdesátých let minulého století Petr "Biafra" Štěpán a jeho kapela Hrdinové nové fronty. Bezmála čtvrt století uběhlo jako voda, pryč je i nepřející komunistický režim, který jakékoliv alternativní nebo jakkoliv odlišné kultuře příliš nepřál a punková muzika, má zdá se v dnešní době opět na růžích ustláno a těší se z přízně posluchačů, rekrutujících se z mladé generace.
Vždycky je proti čemu bojovat. Přesně dle starého hesla, které praví, že nepřítel se vždycky najde:o). Svojí troškou do mlýna přispívají i zavedené kapely Houba a Punk Floid na společném split CD, které vyšlo přesně 19. února a během jarních měsíců absolvovaly na jeho podporu společné turné. Pomyslnou první stranu okupují služebně mladší Punk Floid ze Zábřehu, kteří letos oslavují deset let na hudební scéně. Nabízí celkem pět svižných, autorsky původních skladeb, opatřených českými texty. Co na tom, že hned první song Kopie svou urputnou šablonovitostí připomíná The Offspring. Ne nadarmo se jmenuje Kopie, že. Přímočaré skladby jsou si svojí stavbou dost podobné a povětšinou nepřekračují stopáž nad dvě a půl minuty, což je sympatické. A než se stačíte rozkoukat, svůj set mají Punk Floid na tomhle albu sfouknutý. Musím uznat, že ačkoliv žádná ze skladeb nijak výrazně nad ostatní nevyčnívá, tak celý materiál je velmi chytlavý a několikrát jsem se přistihl i s texty před nosem a marnou snahou si společně se zpěvákem Floutkem zanotovat do taktu. Punk Floid v textech neřeší nic extra složitého, sem tam nějaká ta ztracená iluze, životní krize, ale jinak jak sami zpívají:"Kiss my ass - vy idioti!" Pohodová nahrávka a moje hodnocení zní za sedm.
Zbytek splitka patří ostřílenému kvintetu Houba z Ústí pod Labem (jak sami trefně uvádějí). Ti letos pro změnu slaví již patnácté výročí. O materiálu Houby by se víceméně dalo napsat totéž, co o Punk Floid, ale to by bylo moc jednoduché. Kolekce pěti autorských štychů s českými texty, k tanci a nenáročnému poslechu. Mám-li najít nějaké rozdíly, tak produkce Houby na mě působí lehce uvolněnějším muzikantským dojmem. Energický punk rock tu a tam protknutý hybnými ska pasážemi a hned je to o krapet pestřejší. Výsledkem toho je i zřejmě nejnakažlivější skladba, vypalovačka Ptal jsem se a Ivan nechce, s celkem zábavným "komunálně angažovaným" textem. V songu Nic zvláštního se nestalo lze kromě tradičních nástrojů zaslechnout i nevtíravé klávesy a opět úsměvný text: "Času je málo, tak řeknu to jen krátce. Podívej, padá mrakodrap, něco si přej!". Dobrá melodická muzika a "no fjůča!" Hodnocení za osm. Po zvukové stránce je CD ošetřeno znamenitě.
Obě kapely nahrávaly svůj materiál v osvědčených plzeňských (nejen)punkových studiích Ex Avik a Pyha. K výslednému zvuku nemám žádných námitek, vše je řádně slyšet a nahrávka skutečně hraje. Je tu samozřejmě i ta nevýhoda, že obě kapely znějí poněkud podobně, ale to je dáno nejen studiem, ale i stejným hudebním stylem jakým produkují a dalšími aspekty. Obal a celý booklet je pěkně barevně vyveden, nechybí všechny zásadní informace, fota a kompletní texty obou zúčastněných. Příjemné punk rockové CD.
Čas: 22:35
Tracklist:
PUNK FLOID:
1. Kopie
2. Teď už vím
3. Každej den
4. Iluze
5. Kiss My Ass
HOUBA:
6. Lampy
7. Bodujem
8. Nic zvláštního
9. Ptal jsem se a Ivan nechce
10. Psali to v tisku
