Srdečně zdravím! Již celkem tradičně startuju rozhovory otázkou, co se v kapele od posledka událo nového. U vás se ale na první dobrou nic zjevného neudálo, držíte sestavu, studio i vydavatele… Cítíte vy sami, že je přece jen od vydání „Třetího hlasu“ něco jinak?
Desed: Řekl bych, že hudba T&Ž je zase jiná než na „Třetím hlasu“.
O novinky po hudební stránce se u nás starají Majkl a A2V.
Majkl je neustále zahrabaný v pracích na další nové hudbě, nebo kytaře, base, když o tom mluví, nebo píše, tak je jeho nadšení až hmatatelné.
Řeší snímače, krky, kobylky, struny a další součástky okolo kytar.
A tak jestli je něco nové, tak určitě použité nástroje na album jsou jiné než minule.
Co lze ale snadno poznat, je změněný přístup ke skladbě písně obecně, kde jsou písně přívětivější po posluchače, ale i tak si vyžadují pozorný poslech, abys odkryl všechny vrstvy, které obsahují.
A2V tentokrát šetřil s intry skladeb a dle mého velmi inteligentně doplnil a pozvedl jejich náladu.
Majkl: Dovolím si jeden osobní pocit, který mě provázel vlastně po celou dobu, co jsme chystali tohle album. V podstatě mi tu myšlenku připomněl A2V, když v nějaké naší konverzaci řekl něco jako: „…přece to takhle nenecháme, zvlášť když to třeba může být naposled.“ Tak já jsem tentokrát pracoval s větším vědomím faktu, že konec je zase trochu blíž a každá ta věc může být poslední.
Jak u TRNŮ & ŽILETEK probíhá kreativní proces tvorby nových písní? Je Majkl tím hlavním hudebním architektem, na jehož melodie „šroubuje“ Desed texty, nebo tomu bývá i naopak a výtečná lyrika se stává inspirací pro poutavou melodii?
Desed: Já jsem zvyklý pracovat do hotové, nebo rozdělané hudby, až se na ni „nacítím“, v podstatě ji rozeberu na nejmenší detaily, tak teprve začnu sbírat slova. Určitou výhodou je, když mě u poslechu napadne příběh, to se pak slova snadněji hledají. Výjimkou ale není, že mi naskakují pouhé fráze a příběh se rýsuje postupně. To je tak padesát na padesát. Co mají oba způsoby společné, že se téměř vždy nadřu a čím jsem starší a mám toho za sebou víc, tím to jde hůře.
Nicméně tahle makačka, tento mozkový dril mě baví.
Hlavním architektem je bezesporu Majkl, ale významnou nálado-nápadotvornou bytostí je i A2V. Ideální je, kdy mi pošlou téměř hotovou píseň, která už obsahuje jejich party.
Až na jeden song, který skončil v koši, se mi dařilo se napojit a témata naskakovala na moje poměry celkem dobře.
Majkl: Fakt, že jsem to já, kdo začíná prohazovat písek sítem, ze mě nedělá stavitele… nebo architekta, ale asi lopatu fakt beru do ruky první. Abych tak řekl. A většinou je to tak, si Desed tvoří texty až do předpřipravených pracovních verzí. Ale občas se nám stalo, že jsme třeba trochu upravili melodickou linku anebo vytvořili podle vokální linky doprovody. Příkladem je skladba „Potrava“.
A když už jsme u té inspirace, kam se pánové s nůšemi vydáváte sklízet, kde jsou ta vaše oblíbená místečka?
Desed: Už před delší dobou jsem pro sebe udělal skvělou věc, nápady a texty si zapisuju do tabletu a prakticky nic nevyhazuju.
Zbytky textů, které v předchozím případě nefungovaly, se jinde znamenitě hodí.
Takže ze startu většinou hledám tam.
Inspirací jsou mi povšechně filmy a knihy.
Je úplně jedno, o jaký žánr jde.
V neposlední řadě se rýmy nebo zajímavé věty objevují u nějakých jednoduchých manuálních prací, jako je třeba vysávání nebo třeba broušení dřeva.
Nemám ani žádné speciální pravidlo nebo návod, prostě mě něco zaujme, napadne a vyvolá u mě nějaká slova. Dobrá rada je si vše nějak zaznamenat, protože na paměť se nelze úplně spolehnout.
Velmi dobře mi taky funguje řízení auta, tam si namlouvám slova do diktafonu v mobilu.
Majkl: Poslouchám novou hudbu pořád, celé dny, protože si to můžu při své práci dovolit. Tak pokud mi něco uvízne v uchu déle a mám chuť si to udělat po svém, může být, ale na stejná místa, jak říkáš, chodím sporadicky.
A mí, převážně nostalgičtí, hudební oblíbenci nejsou, většinově, inspiraci pro tvorbu naší hudby, tou je zhusta nějaký film, kniha, seriál, novinový článek.
A2V: Já to mám celkem jednoduché. Jelikož moje úloha v tomto projektu není vyloženě autorská, nechávám se inspirovat tím, s čím kluci přijdou. Když slyším poprvé materiál, který Majkl položí na stůl, většinou mě hned napadá, čím bych tomu mohl pomoci, a vyvolá v mých představách nějaké vize, za kterými se začnu honit. Výsledek je často jiný, ale to už se stává. (úsměv)
Jak zmiňuji v otázce úvodní, znovu Davos a mr. Otyn, proč vás to táhne právě sem?
Desed: Otyn je člověk, který u mě vyvolává stav, jako bych byl v nějakém zenovém stavu, jednoduše jsem rád v jeho společnosti, působí na mě uklidňujícím dojmem.
To by ale samo o sobě nestačilo, kdyby nebyl tak velmi šikovný, jako je, pokud jde o hudbu.
Myslím, že v rámci bordelózně špinavého undergroundu je u nás jeden z nejšikovnějších lidí.
Tu pověstnou posedlost hudbou u něj můžeš doslova nahmatat, cítíš z něj neředěné emoce, že opravdu to, co dělá, miluje.
Je můj dlouholetý kamarád a já jsem na to pyšný.
Majkl: Otyna máme „za rohem“ a těžko bychom dnes hledali šikovnějšího, zkušenějšího a pro naše účely více vyhovujícího zvukového designéra. „Třetí hlas“ byl zvukově jiný než „Podměstí“ a „Beránek“ je zase barevně jinde. Ještě jsme nedošli na konec, ještě tam, případně, pořád kousek zbývá.
A2V: S předchozím albem jsme byli, co se zvuku týká, opravdu spokojeni, takže nebyl sebemenší důvod cokoliv měnit. I když jsou mezi posledními dvěma alby rozdíly, neudál se zas až takový přemet, že bychom se chtěli, třeba z důvodu nějakého nutkání po větším experimentování se zvukem, poohlédnout po jiném studiu. Myslím, že v případě nového alba na to víceméně ani nepadla řeč, bylo to spíš automatické.
Jestli se nemýlím, z „Třetího hlasu“ se dostalo vizuálního zpracování pětici písní, plánujete podobnou velkorysost i k songům z aktuální desky?
Desed: Vůbec bych se tomu nedivil, trpím určitou obsesí pro klipy a velmi mě baví je stříhat, ta činnost mě bere asi stejně jako hudba samotná.
Tři klipy, nebo vizualizace jsou hotové a na jednom ještě pracuje A2V, to už není do pěti daleko.
Potřebuju se dostat do stavu nutkavé klipózní potřeby a pak už mě nic nezastaví.
Už léta u klipů spolupracuju s Michalem Šteflovičem (kamera) a myslím, že už jsme si vytvořili vlastní styl, co se týká klipů, netvrdím, že jsou nejvíc nejlepší, ale snadno poznáš, že jsme na nich pracovali my a to je pro mě určitá devize.
Těším se na další.
A2V: To není vyloučené, ke třetí písničce je už klip hotový a brzy ho zveřejníme. Časem snad bude video k čtvrté písničce. Bude v mé režii, jako tomu bylo u singlu „Číslo 0“ a už jsem na něm začal pracovat.
Naleznete v této disciplíně oblíbence, kteří vás svými díly jen málokdy zklamou?
Desed: Já jsem dlouholetý fanoušek Antona Corbijna, který, dělat klipy pro DEPECHE MODE, ale třeba i U2 a režíroval film Control o Ianu Curtisovi.
Jdu spíš po pocitech než příbězích, ty totiž za mě, pokud nejsou geniální, ubírají divákovi na fantazii.
Jednodušeji napsáno, příběh je fajn, ale spíš jen v náznaku, pak si může každý domyslet svůj. Apropo, taky budu mít vždycky raději ty zaprášeně temné než vyleštěné a dokonalé.
Majkl: Omlouvám se, já jsem na tohle nevhodný dotazovaný…
A2V: Pravdou je, že na videoklipy ani moc nekoukám. Když vyjde něco nového, co mě zajímá, dávám spíš přednost čistě audiu, aby mě nic neodvádělo od samotné hudby a mohl se tak soustředit jen na ni. Tím ale nechci říct, že dělat klipy není důležité, pro jiné to naopak může být jeden z kanálů, jak hudbu objevovat.
Je to pár měsíců zpátky, co Desed oznámil pořízení mikrofonu, jež mu umožní věrohodnou prezentaci písní TRNŮ & ŽILETEK v koncertní podobě. Osobně jsem byl nemálo zklamán, že jste hned druhý den po onom prohlášení nevyrazili na turné. (úsměv) Nyní ale mikrofon máme, nový materiál taktéž, není už ta správná doba k ohlášení míst a termínů?
Desed: Tady osciluju mezi nadšením a touhou předvést hudbu T&Ž naživo s uvědoměním si, kolik starostí si naložím do už tak plného batohu, který nesu a taky kolik peněz to bude stát, abychom vůbec mohli vystoupit způsobem, který nebude kompromisní.
Koncertuju bez přestání 35 let a ne vše okolo hraní je procházkou růžovou zahradou, to asi potvrdí každý, kdo to někdy pár let absolvoval.
Majkl: Ještě nám dej chvilku.
A2V: V živém hraní vidím určitý potenciál. Hudba T&Ž je jiná a svým způsobem originální. Myslím, že i na živo by to mohlo být atraktivní. Je to otázka, která je nám velmi často pokládána, z čehož mi vychází, že zájem by byl také. Celá realizace však má i své oběti a nese s sebou vícero problémů. Je potřeba vše pečlivě (v našem věku obzvlášť, úsměv) zvážit a odpovědět si, jakým způsobem se ti to vrátí tak, abychom v tom viděli smysl. Tím samozřejmě nejsou myšleny finance. Kdyby to bylo tak jednoduché, asi by to nebylo téma, kolem kterého se našlapuje už tolik let.
Když už Desed zmiňuje plný bágl starostí, kde, jak je dobře známo, vláčí i záležitosti spojené s DARK GAMBALE a APLAUS PRO DVA, nemohu se nezeptat… Nová deska TRNŮ je venku, koncerty zatím ve fázi úvah, takže co s vámi jako jednotlivci dál, na co se můžeme těšit a kde vás lze případně zhlédnout v plném koncertním nasazení?
Desed: Tak u mě jsem ve stádiu textů pro DG, kde je již pět písní hotových včetně zpěvu a další dvě čekají, až budu mít takový text, který bude s hudbou v symbióze.
U AP2 s největší pravděpodobností vyjde v březnu 2026 nové album, na kterém u osmi písní spolupracuje i A2V. Bude jmenovat „Rubikova cibule“.
Koncertně mě u DG můžete vidět na akcích, které jsou uveřejněny na www.darkgamballe.cz a možná s velikým M na nějaké jedinečné akci s AP2 v roce 2026.
Majkl: Budu se teď hlavně snažit maximálně pomoci s propagací desky všude tam, kde toho budu schopen. No a taky se musím probrat všemi hudebními softwarovými novinkami, které se na mě sesypaly za poslední měsíce a které jsem si při finalizaci nahrávky musel, ze zcela pragmatických důvodů, zakázat.
A2V: Mě pravděpodobně na žádném neuvidíš, jedině, že by se nám to nakonec podařilo zrealizovat s T&Ž. V současné době se věnuji pouze TRNŮM a trošku jsem se zapletl do projektu APLAUS PRO DVA. Žádné plány do budoucna nemám, v tuto chvíli vůbec neřeším, co přijde.
Ono v případě, že by rozhodnutí koncertovat získalo reálné kontury, bylo by nejspíš potřeba zaplnit prázdný post baskytaristy. Dostali jste se ve svých úvahách tak daleko, že mi teď můžete prozradit jméno konkrétního kandidáta?
Desed: Během let se mi postupně ozvalo několik basáků, že kdybychom šli do „živého hraní“, tak by se hlásili o místo. Šlo vesměs o lidi mladé, ale jeden z nich už atakuje čtyřicítku. Všem jsem odepsal to stejné, že pokud se rozhodneme, pozveme je na zkoušku a pak se uvidí. Něco mi říká, že se neptáš jenom tak, ty máš typ na nějakého bassmana jako adepta?
Tak to se přiznám, že vůbec ne a ani bych si netroufal… Vraťme se zpět k „Je nutné zabít beránka“. Proč se skladbě „Zlořečený“ dostalo statusu bonus? Tipuju správně, že jde o píseň staršího data narození?
Desed: Důvod je zajímavý, měli jsme hotových devět písní a bylo nám sděleno, že pokud chceme LP, bylo by dobré mít písní osm, nebo deset. Další info bylo, že aby LP hrálo ultimátně, je ideální, aby jedna strana měla max. čtyři písně.
Tak jsme se po poradě s Berrym rozhodli pro to, dát devátou píseň jako bonus na CD.
Pravdu máš i v tom, že jde o starší píseň, kterou jsme jen těsně nestihli realizovat na album „Třetí hlas“. Sám jsem si říkal, že jsou na ni ty tři roky znát, není horší, ale je jiná a jako bonus je skvělá.
Majkl: Je to píseň, která vznikla v období „Třetího hlasu“ a teď na nás znovu vybafla při přípravách „Beránka“. Pořád se nám zdála vhodná ke zpracování pod hlavičkou TRNŮ, ale nehodí se příliš do konceptu alba, takže Desed navrhnul použít ji jako bonus CD verze alba a sedí tam, jako by snad pro tento účel byla stvořena.
A2V: Tato píseň vznikla před přibližně čtyřmi roky. Možná nám nějak nezapadala do konceptu alba „Třetí hlas“ a schovali jsme ji do šuplíku. Když už jsme měli nové album téměř hotové, nějak jsme si na ni vzpomněli a následně ji vzkřísili. Přišlo nám jí škoda a zároveň jsme měli pocit, že by na nové album mohla zapadnout. To, že ale vznikala v jiné době, je stejně trochu cítit a v souvislosti s vhodnou délkou alba pro LP verzi to bylo nakonec celkem logické řešení.
Bavíme-li se o novém albu, rozhodně nesmíme opomenout jeho velice vydařenou obálku. Jednalo se o přesné zadání, nebo bylo autorovi předhozeno téma a „dělej co umíš“?
Desed: Tady odvedl nejvíc práce Majkl, kterému se jedinému z mnoha podařilo vytvořit obálku dle mého zadání. Ze startu pro nás bylo velmi vzrušující vytvořit ji pomocí vlastních sil. Vydatnou měrou přispěli i Berry a Michal Fornous. Tohle byla opravdu týmová práce.
Co T&Ž a blízká i vzdálená budoucnost? Je nutné být při všech vašich aktivitách dlouhodobými plánovači, nebo si to frčíte po rockersku na pohodu, co bude, to bude?
Majkl: Společně aktivity je nutné důkladně naplánovat a připravit. Desed k tomu určitě řekne více. Zároveň ale musím dodat, že co se týká samotné tvůrčí činnosti, tak tam přístup „co bude, to bude” je vlastně vcelku relevantní.
Desed: Pokud bychom se opravdu vrhli na živé hraní, museli bychom plánovat minimálně 3/4 roku dopředu, spíš i rok, kalendář DG se solidně plní, probíhají nesmělé techtle mechtle na téma několika koncertů pro AP2, takže skoro mission impossible.
Musely by to být dva tři výjimečné koncerty na vybraných místech.
A2V: Teď je nejdůležitější věnovat péči o promování nového alba a pokusit se jej dostat do povědomí co nejvíce lidí. Trochu problém je to, že nejsme koncertně aktivní a to nám to trošku stěžuje. Když jste čistě studiovým projektem, jakým jsme v současné době my, tak je těžké tu křivku zájmu udržet delší dobu. Teď je ten peak a ta křivka pak může jít rychle dolů. Koncertování to dokáže držet v nějaké linii, ale my tyto možnosti nemáme. Online prostor je tak přesycený, že ji ani i k lidem, kteří takovou muziku poslouchají, není lehké dostat. I proto jsme rádi za lidičky, jako jsi ty, kteří nám dávají prostor. Toho si moc vážíme, je to pro nás důležité. Co bude dál, těžko říct. Spíše plánujeme v kratších časových horizontech. Jestli bude ve vzdálenější budoucnosti napsána další kapitola TRNŮ & ŽILETEK, asi teď nedokáže nikdo z nás říct. Já ale věřím, že pokud budeme mít stále co říct a bude to dávat smysl, bude nějaké další pokračování. Já bych si to určitě přál, protože tato práce mě naplňuje a působí mi stále ještě radost.
Veliké díky za príma popovídání a abych vám ještě trochu podráždil nervstvo, těším se na brzké koncertní shledání. (úsměv)
