Brutal Assault je za dveřmi a seznam interpretů, které bych si neměl nechat ujít, pomalu dostává svou konečnou podobnu. Jedním z jmen, jež na něm spolehlivě naleznete, jsou i Američané RIVERS OF NIHIL. Ti do světa letos vypustili už pátou řadovku, s jejímž názvem si tentokráte příliš velkou hlavu nedělali. Nebo možná dělali, ale buď jak buď, zvítězila eponymní varianta.
Kapela si od posledního záseku „The Work“ prošla lehkým personálním zemětřesením, když soubor opustily mnohaleté opory, zpěvák Jake Dieffenbach a kytarista Jon Topore. Na místo rytmického kytaristy přišel Andy Thomas a skulinu po odejivším frontmanovi se podařilo zaplnit z vlastních řad, když si baskytarista Adam Biggs přibral i úlohu vrchního pěvce.
Než se pokusím odkrýt pokličku a přiblížit obsah aktuálního nosiče, vyložím karty na stůl a pro ty, kteří si libují v materiálu prvních tří alb a na dobrodružný výlet k melodiím a pořádné dávce otevřenosti „The Work“ nahlížejí s opovržením, nemám dobré zprávy – je to ještě horší!
Ostatně za nic se neschovává ani kapela sama a melodickým nápěvem v úvodu „The Sub-Orbital Blues“ dává i té nejoptimističtější konzervě jasně najevo, že se žádný návrat do budoucnosti konat nebude. Nejvýraznější dojem na mne při startu zanechaly vokály, kde se střídá vzletný libozvučný zpěv s agresivním vrčením, které v mysli malují obrázky rozkvetlé louky s pasoucím se sněhobílým beránkem, do kterého se co chvíli zanořují tesáky nelítostného predátora. U dvojky „Dustman“ se mi nedaří odehnat pocit jisté rozpolcenosti. Totiž, první poslechy alba ho vykreslovaly jako naleštěnou, ale neosobní odtažitou bídu. No a zatímco u většiny ostatních písní se mi podobné pocity postupně dařilo odbourat a najít si cestičky, tady se ztrácím, nekoušu ani tuctový refrén a vyložené pozitivum přichází až v samotném závěru písně, jejíž melodie volně přechází v další skladbu, stává se nosným pilířem a dodává „Criminals“ nezaměnitelnou atmosféru.
V „Despair Church“ pak plavci v „ŘEKÁCH NIHILISMU“ definitivně dokazují, že pouta úcty k žánrovým mantinelům byla definitivně přetrhána. Vlády se ujala tvůrčí svoboda, která se nebrání ani dramatickým sborům, jež si nezadají s muzikálovými choutkami geniálního šílence (nebo šíleného génia) Devina Townsenda. Elektronika v úvodu „Water & Time“ i přes výše napsané přece jen budí myšlenku, jestli už to není za hranicí akceptovatelného. Asi jak u koho, ale u mne nezvaní hosté opouštějí myslivnu nejpozději s nástupem saxofonu. Lehkými tanečními kroky zkušeného zloděje vklouzneme do „House Of Light“, kde se ohromeni všudypřítomnou krásou zbavujeme veškerých zábran a začíná se divoce rabovat a ničit. Nejvíc sexy nástroj na světě saxofon znovu rozechvívá nervová vlákna blaženosti a agrese svádí nelítostný boj se vzletnými melodiemi. Sedmá „Evidence“ má v nabídce sborové skandování a vynikající kytarová sóla. Znovu nechybí agresivní pasáže, ale když se zamyslím, čistého death metalu je na albu jako šafránu. Je to spíše deathcore, kdo si v přiostřených momentech bere slovo a staršího bráchu tak upozaďuje. To není výtka, v celkovém vyznění alba mi to nijak nepřekáží a to platí i pro rychlost desítky záseků, která se pohybuje ve středním až pomalém tempu a dá se říct, že to spíš hrne, než že to zběsile upaluje.
Pořádně nasraně působí i „American Death“, ale ani zde si melodický vokál nezapíše absenci a v refrénu jsem si nejednou vzpomněl na Dana Frimla a jeho MEAN MESSIAH. Nejdelší věcí na „Rivers Of Nihili“ je předposlední „The Logical End“, překračující o pár vteřin šestiminutovou hranici. Skladba se prokousává pomalu dopředu, kytary drží směr, klávesy dobarvují atmosféru a vokály rozběsňují už tak neklidné šílence. Když už RIVERS OF NIHIL, tak „Rivers Of Nihil“ a aby toho nebylo málo, tak „Rivers Of Nihil“ potřetí. Ano, krom názvu kapely a alba získala stejné jméno i píseň, jež aktuální dílo zavírá. Počáteční okamžiky naznačovaly, že by se mohlo jednat o konec smířlivý, ale vše se znovu zvrhává a bestie kouše a trhá.
Zvuk je naprosto perfektní a fandí jak agresi, tak povznášejícím melodiím. Obálka mne sice nijak nedráždí, ale na „The Work“ nebo „Where Owls Know My Name“ bylo o něco lépe.
Tohle je zkrátka album, které si na kompromisy nehraje a jsem přesvědčený, že ho téměř minou průměrná ohodnocení. Buď ho štítivě odvrhnete, nebo ho budete mít rádi. Já se pasuju do skupiny číslo dva.
Seznam skladeb:
- The Sub-Orbital Blues
- Dustman
- Criminals
- Despair Church
- Water & Time
- House Of Light
- Evidence
- American Death
- The Logical End
- Rivers Of Nihil
Čas: 50:14
Sestava:
- Adam Biggs – bass, vocals
- Brody Uttley – guitars
- Andy Thomas – guitars
- Jared Klein – drums
https://www.riversofnihil.com/
Bandcamp
Facebook
Instagram
Spotify
