Ahoj Jakube! Snad jsem nepátral špatně, ale Fobia prozatím neměla s tvou osobou tu čest. Představ se prosím čtenářům našeho zinu…
Ahoj! Tak čtenáři mohli narazit na moje jméno ve spojitosti s reportem z koncertu BOHEMYST, kdy jsem s nimi hrál na 7strunnou kytaru (úsměv) jako záskok za jejich kytaristu, Jirku, 12. března v Modrý Vopici, v rámci mini tour s HELHEIM, ale jinak jsem se ve vašem tisku neobjevil.
Pro lidi, co mě neznají, jsem Kuba z Vodňan, mou vášní je vše kolem hudby, primárně jsem kytarista a skladatel, který letos odabsolvoval s červeným diplomem na konzervatoři v Českých Budějovicích jako hráč na elektrickou kytaru ve třídě MgA. Ivana Boreše a následně nastupuje na bakalářské studium katedry skladby na HAMU v Praze.
Po představení Jakuba Neumana v rovině osobní tě požádám o nahlédnutí do tvé hudební minulosti. Kde, kdy a s kým jsme tě mohli doposud registrovat?
Od svých deseti let jsem byl až do konce loňského školního roku členem vodňanského ZUŠ ansámblu, NIC MOC, což dělá 10 let působení. Pak jsem hrál ve svých čtrnácti, patnácti letech s rockovou kapelou STONEHILLS, od čtrnácti také hraji s hardcore thrashmetalovou KAPYBAROU, kde jsem doposud. S kamarádem a zpěvákem STONEHILLS, Johnnym Vavruškou, jsme si založili akustický projekt ELECOUSTIC, kde zpívá i má přítelkyně, dále hraji od patnácti s vodňanskou rockovou zábavovkou, BANDY BANDEM, opět s Johnnym, a posledního půl roku jsem hrál se senzačními BOHEMYST, jako náhrada za Jirku Kociana, který byl pracovně v zahraničí. Krom toho jsem sem tam odehrál nějakou vernisáž jako hudební výplň, pár čísel na koncertech posluchačů u nás na konzervatoři, včetně svého absolventského koncertu a koncertu nejlepších absolventů roku 2025, jednou si zahostoval v jedné skladbě se SEVEN a měl jsem jeden legendární koncert na jaře roku 2018 se svou první kapelou, MORIOU, ve které jsem hrál s Ondrou Horváthem z DESIRE FOR SORROW, s nímž jsme se poznali právě v NIC MOC, Martinem Souchou z ALL BLESSED KILLS a synem Michala Brože, pořadatele festivalu Festa de la pohoda, Adamem. To je asi doposud vše. (úsměv)
Středobodem našeho povídání bude tvůj projekt MOMENT OF REVELATION a s ním spojené album „Touch The Depths Inside“, ke kterým mám jen opravdu kusé informace. Pojďme začít tím, že mi ozřejmíš důvody, proč jsi se do tohoto koncepčního díla pustil…
Tak ono všechno, co jsem doposud v rámci projektu MOMENT OF REVELATION nebo dříve MOMENT OF AGONY vytvořil, bylo velmi intuitivní a „psalo se samo”... Vždycky byl na počátku nějaký hudební nápad, který jsem začal rozvíjet a souběžně s tím se mi začal v hlavě formovat koncept celku... Kolikrát už nevím, jestli byla první nějaká vyhrávka na kytaru, co inspirovala myšlenku určité nálady a pocitu anebo myšlenka určité nálady a pocitu, co inspirovala kytarovou vyhrávku (smích)…. Všechno to vždy šlo tak nějak plynule samo a ruku v ruce… A „Touch The Depths Inside“ není výjimkou.
Po vydání posledního alba jako MOMENT OF AGONY, v lednu roku 2022, které je doposud asi mým nejtemnějším výtvorem, jsem asi nějak vnitřně tušil, že se chci posunout někam dál a po napsání první skladby, což je na albu „Straitjacket“, jsem cítil, že to je ta správná cesta, kudy jít. Psát jsem začal někdy, dejme tomu, koncem února / začátkem března 2022 a koncem května téhož roku jsem měl hotové demo celého alba, na kterém jsou od sebe skladby stylově a strukturou diametrálně odlišné, ale zároveň tvoří neodmyslitelně jeden velký celek. Texty na albu odráží skladbu po skladbě můj tehdejší boj s úzkostnou panickou poruchou, panickými atakami a agorafobií a vznikaly paralelně s hudbou, kdy jsou až na dvě výjimky za sebou skladby na albu umístěny v takovém pořadí, v jakém byly chronologicky vytvořeny, což mapuje můj vývoj ve vztahu s úzkostmi tak, jak plynul v reálném čase. Ta deska je celá o propojení. Propojení duše s egem, hudby s textem, melodie s harmonií, ale taky třeba času s uzdravováním. Všechno se zkrátka ovlivňovalo navzájem a dalo to vzniknout něčemu, co považuji za svůj první skladatelský vrchol!
Když nahlédnu na tvé počiny z minulosti (mám na mysli především ty pod hlavičkou MOMENT OF AGONY), byla tíha odpovědnosti naložena výhradně na tvá bedra, maximálně ti někdo dle potřeby zahostoval. Jak je to s albem „Touch The Depths Inside“?
Jak píši výše, album jsem měl hotové v průběhu zhruba tří měsíců, kdy jsem celé dílo nahrál a naprogramoval se vším všudy do GarageBandu ve svém iPhonu jako demo, jež fungovalo jako podklad pro nahrávání ve studiu Hellsound u Honzy Kapáka z BOHEMYST. Basu na většině alba nahrál Jirka Pecka z VIVAT JOE a DLD, bicí a většinu perkusí nahrál právě Honza Kapák. Některé klávesy, zvukové efekty a sborové vokály nahrál Johnny, vokálový vstup tam má i má Terezka spolu s nějakými sborovými vokály, pozoun nahrál Libor Čech, trumpetu Josef Pilný, několik vstupů má i můj učitel Ivan, jinak taky člen VIVAT JOE, DLD, MASÁŽE a OFFSCREEN TRIA, a to na klasickou kytaru a bezpražcovou elektrickou kytaru. Nesmím taky zapomenout na spolutleskání Káti, přítelkyně od Johnnyho. (úsměv) No a elektrické kytary, akustické kytary, čisté vokály, growl / scream vokály, některé perkuse, některou basu, synťáky, 808 bicí, zvukové efekty a programování jsem obstaral já. Většina věcí se přenahrála ve studiu, ale poměrně dost zvuků jako takových zůstalo z dema (třeba syntezátory) nebo byly přimíchány k reálným nahraným nástrojům pro hutnější zvuk (třeba v případě perkusí). Producenta jsem tomu všemu dělal taky já, protože jsem měl už od samého začátku jasnou vizi, čeho chci docílit. Ve výjimečných ojedinělých případech jsem uposlechl Honzovy rady, za což mu taky dávám kredit coproducenta, ale ve většině případů, i přes neshody, dával on ve finále samozřejmě za pravdu mně. (smích) Mix a master dělal taky Honza s tím, že mi posílal nástřely a já je komentoval zpět a vizuál alba vytvořil podle mé předlohy Radek Popel, zpěvák BOHEMYST.
Jak je to s fyzickou podobou díla? Mám od Leviho pouze digitální formu a nabídku s prodejem jsem nikde nezaregistroval, existuje tedy CD a má už případně svého vydavatele?
V tomto ohledu bohužel nemá o mou tvorbu žádný label, který jsem já nebo i Honza Kapák zkoušel kontaktovat, zájem. Na jednu stranu to chápu, protože je to na dnešní urychlenou dobu, kdy chce většina populace okamžitě zaujmout a ne na moc dlouhou dobu, opravdu dlouhá a na poslech velmi náročná deska… Na druhou stranu mě to jako tvůrčí osobu šíleně frustruje, protože jsem dal tomuhle albu v průběhu těch téměř dvou let, co vznikalo, až do jeho vydání vše, co jsem mohl a stejně to bohužel postupem času celé vyšumělo a na výtvor již nemám zvenčí žádnou odezvu… Nebýt hudebních fajnšmekrů, jakým je právě Levi, tak se má hudba žádného fyzického formátu asi nikdy nedočká. Levi se nabídl, že mi v rámci svého vydavatelství Dead Maggoty Productions vydá limitovaný počet MC kazet, jako to udělal i v případě mého posledního vydání pod názvem MOMENT OF AGONY, za což jsem mu velmi zavázán.
Co MOMENT OF REVELATION a koncertování? Proběhla už nějaká živá vystoupení, případně plánuješ něco?
Zkoušky na koncertování byly v plánu hned krátce po vydání alba, ale bohužel, všechny plány na živé hraní během krátké doby ztroskotaly, a to kvůli nedostatku času a osobním problémům u jednoho potencionálního a velmi klíčového člena nově vznikající kapely...
Navzdory tomuto nezdaru jsem to ale s psychickou podporou svých blízkých nevzdal a 20. 6. jsme na mém absolventském koncertu na konzervatoři spolu s Jirkou Peckou a skvělým kytaristou, Jaroslavem Urbánkem, za výpomoci backing tracků obsahujících Honzovy studiové bicí, samply syntezátorů, orchestrací a sborů, odehráli celou 36minutovou titulní skladbu, „Touch The Depths Inside“!
Kdybys měl svou produkci přiblížit neznalému, fanouškovi jaké hudby, respektive kapel, by se MOMENT OF REVELATION mohli líbit?
Mou tvorbu, ať už jde o MOR nebo MOA, dle mého ocení nejvíce lidé, co se touží poslechem hudby vydat na výpravu, během které jsou s otevřenou náručí odhodláni, a chtějí, přijímat posluchačské výzvy a nebojí se být konfrontováni s čímkoliv, co může sahat za hranici jejich posluchačské komfortní zóny. Totiž, vždy mě jako posluchače hudby bavilo, když jsem nebyl schopný předvídat, co bude při poslechu skladby nebo celého alba následovat. Miluji tu konfrontaci s něčím novým, co jsem doposud neslyšel! Proto si myslím, že „Touch The Depths Inside“ by se mohlo líbit fanouškům progresivních kapel / interpretů, jako jsou PORCUPINE TREE, samotný Steven Wilson, OPETH, DREAM THEATER, MASTODON, RIVERSIDE, KATATONIA, TOOL, SOEN, GENESIS, RUSH, YES, KING CRIMSON, PINK FLOYD atd., ale třeba v takové poslední desce pod jménem MOMENT OF AGONY – „From The Edge Of Eclipse To The Dawn“, by si našli své i posluchači modernějších blackmetalových odnoží, kam spadají kapely jako ALCEST, HARAKIRI FOR THE SKY, KARG, AGALLOCH, DER WEG EINER FREIHEIT nebo DEFHEAVEN.
Plány na to, že se z MOMENT OF REVELATION stane regulérní kapela, leží tedy stále na stole, nebo vidíš dál projekt jednoho muže, který bude dle potřeby zvát hosty?
Hele, to je něco, co teď opravdu nejsem schopný s jistotou říct… Nechci se jako skladatel opakovat a většina skladeb, co jsem zkusil složit s úmyslem pro další album MOR, až na několik výjimek, z čehož jedna skladba bude na připravované MC kazetě jako bonus track, už v sobě nenesla ten pocit, že vytvářím něco, co opravdu cítím, chci dělat a někam mě to posouvá. Na druhé straně je tu spousta nových směrů, stylů a přístupů ke skladbě a zvuku, které jsem během posledního půl roku, zejména během příprav na přijímačky na HAMU, objevil a u kterých jsem ten pocit opět zažil! Takže těžko říct, jestli se vůbec chci v dohledné době něco dalšího v rámci MOMENT OF REVELATION dělat, protože mám pocit, že jsem vytvořením a následným vydáním „Touch The Depths Inside“ zase něco uzavřel a je čas pokračovat někam jinam, jen zatím ještě nevím kam… Pak je tu ale taky myšlenka udělat vyloženě MOMENT OF REVELATION kapelu, kdy bychom hráli již mnou vytvořený materiál a skládali nové věci kolaborativně a pak bych ještě fungoval paralelně vedle, sólově. Časem se uvidí… Je pro mě moc důležitý ten vnitřní pocit, že někam posouvám své hranice a jako skladatel a muzikant celkově nestagnuji, ale taky je tu dost materiálu, který jsem již vytvořil a který bych chtěl hrát naživo. Myslím si, že jsem v rámci tohohle projektu od MOMENT OF AGONY k MOMENT OF REVELATION „Touch The Depths Inside“ ušel jako skladatel, producent, hráč na nástroje, konkrétně kytaru a celkově jako muzikant velký kus cesty a jsem na to hrdý!
Jak zmiňuješ výše, je obsah „Touch The Depths Inside“ velice osobní záležitostí, kde se vypořádáváš s vlastními démony, jak by dle tvých představ mohlo vypadat další album?
Tenhle projekt pro mě byl už od počátku způsob, kterým se vypsat ze svých osobních existenčních problémů a vnitřních konfliktů, a to zejména u posledních tří alb. Myslím si tedy, že až někdy přijde čas na další MOR album, ať už kapelně, nebo jako doposud, sólově, bude to z mé strany opět velmi osobní zpověď.
Máš jakous takous představu, jakým směrem se chceš dál rozvíjet a kde jsou tvé vysněné mety, nebo vše necháváš čistě náhodě a žiješ víceméně dnešním dnem?
Jak jsem psal již výše, během posledního půl roku jsem zkoušel v rámci příprav na HAMU různé nové kompoziční techniky a přístupy, což mi začalo velmi rozšiřovat tvůrčí obzory a před rokem jsem s pořízením DAW softwaru Ableton Live objevil svět ryze elektronické hudby a Live Loopingu, kdy si mě velmi získala tvorba a produkce Reachel K Collier.
Kuba z Vodňan a jeho oblíbená muzika…
Odjakživa mě bavili umělci a kapely, co mají svůj zvuk, zároveň se neustále vyvíjí a posouvají své vlastní hranice bez ohledu na to, co jim káže kritika zvenčí. Touhu hrát na elektrickou kytaru a brát hudbu vážně ve mně vzbudila před deseti lety kapela LINKIN PARK, další bod byli KORN, pak SLIPKNOT – tam jsem začal pilovat technickou kytarovou hru. Ondra mi během hraní v MORIE ukázal BEHEMOTH a další extreme metalové kapely. Můj první velký koncert byli v květnu 2018 IRON MAIDEN, na které mě vzal strejda, čímž jsem se zase začal nořit do počátků heavy metalu. Pak přišli DREAM THEATER, post-black metal, s nástupem na konzervatoř jazz a „vážná“ hudba atd. atd… Ta paleta toho, co poslouchám, je opravdu široká a neustále se rozšiřuje. Kdybych měl ale vypíchnout nějaký opravdu nejoblíbenější žánr, bude to progresivní metal a rock, kam spadají třeba mí milovaní DREAM THEATER, OPETH a PORCUPINE TREE.
Otázka poslední, pravidelně nahlíží do budoucnosti. Jaké jsou tedy tvé hudební plány pro zbývající měsíce roku 2025?
Momentálně jsem měl se vším, co se dělo kolem mého zakončení studia na konzervatoři, takovou skladatelskou pauzu a přes léto mám v plánu trávit co nejvíce času na brigádě, takže si myslím, že můj další tvůrčí vývoj upřesní říjnový nástup na HAMU a následující týdny studia.
Do konce léta bych rád s KAPYBAROU nahrál a vydal připravované EP, během léta bych taky rád začal psát a nahrávat nějaké písně se svou Terezkou, která moc hezky zpívá a pak jsem si konečně přezul blány na bicích, takže mám v plánu rozvíjet svůj bubenický um! (úsměv) Ivan se mi pak zmínil, že by se mnou rád v září nahrál nějakou ambientní desku a v říjnu začíná moje nová studijní a skladatelská etapa na HAMU. V listopadu si půjdu poslechnout KATATONII do Paláce Akropolis a tátovi jsem slíbil, že s ním půjdu v prosinci na koncert k 30. výročí TŘÍ SESTER. (smích)
Velký dík za bezva povídání!
