Skoro po půl roce od křtu v pražském Cross Clubu se POLY NOIR & THE HOLY SPIRIT SMUGGLERS ukázali v Plzni, a to i přesto, že tenkrát proklamovali, že to i s brněnským křtem budou jediné koncerty tohoto projektu. A protože se ozývaly hlasy zvenčí, že by byla škoda skončit, tak pánové zřejmě dospěli k názoru, že přece jen budou pokračovat dál, a tak na tuto sezónu naplánovali pár dalších koncertů. A jeden z prvních připadl na Slavnosti svobody, které se konají každoročně na začátku května při příležitosti osvobození Plzně americkou armádou.
Což jsem od pořadatelů kvitoval jako dobrý tah, neboť hudba tohoto dark country tělesa velmi vkusně zapadala k těmto slavnostem. A tak trochu to bylo i něco jiného (s rockovým nádechem) oproti třeba jazzovým tónům, které se ozývaly v okolí, aspoň v místech, kde jsem se se svými známými pohyboval, než jsme zaujali společně pozice před Liberty stage v Kopeckého sadech.
Klidně bych mohl zopakovat část reportu ze zmiňovaného pražského křtu, protože až na nějaké detaily - venkovní scenérie blíž proslulé Měšťanské besedy, klasická stage - byly s dojmy z hudební produkce pocitově totožné, čili výborné. Trochu se přikláním k tomu, že první koncert byl lepší, prostě první a neopakovatelný. Ale kdybych Polyho viděl poprvé až zde v Plzni, tak mé nadšení by určitě neznalo mezí. Říkal jsem si, že v otevřeném prostředí nebude mít hudba takovou sílu jako v temném klubu, ale hned v úvodu, který obstaraly klipové písně „Padá hvězda“ a „Všechno přikryté je tmou“, jsem si podupával nohou s tím, že opak je pravdou. Zvukově to znělo jinak. Akustika nebyla vůbec nikterak prostorově roztáhlá, držela semknutě, a ač byla hlasitější, tak před pódiem byla hmatatelná a výborně čitelná. Polymu bylo dopodrobna vše rozumět, vážná tvář se měnila v úsměvnou a energie šla pěkně a bouřlivě ven. Bouřlivý byl v první půli cover „Hvízdání“ (INSANIA). Bouřlivý proto, neboť se mi při předešlém koncertě zdál poklidnější. Tentokrát jakoby se nic neupravovalo a „Hvízdání“ znělo originálněji. Výborné byly songy „Amigos na cestě za štěstím“ a samozřejmě „K mýmu ohni nesedej“ v intermezzu s krátkou neopomenutou opileckou Polyho etudou, která tam stoprocentně musela být… (úsměv) Nevím, jestli na sto procent musela být, ale prostě do playlistu určitě patří „God's Gonna Cut You Down“ (Johnny Cash) s českým textem „Bůh ti srazí vaz“. Skoro v hodinovém setu se odehrálo takřka vše jako při prvním koncertě. Noc ještě nenastala, tak má oblíbená píseň „Noc ví" a taky díky času nemohla být. Ale „Aby duše měla klid“, tak na cestu domů v dobrém a dobře zvoleném podvečerním čase ještě „Na cestu sedá prach".
Kromě zacílených lidí nebo pár fanoušků Polyho, popřípadě INSANIE, anebo i mně známých tváří (např. Goro, Berry) přitáhl koncert i dost náhodných kolemjdoucích (účastníků Slavností svobody), kteří nedbali zvolání „K mýmu ohni nesedej". Prostě a jednoduše, hudba plná emocí a rockově „přirodního" naturelu měla výbornou odezvu a zpětnou podporu.
