Jaro je príma, jaro mám rád.
Nejde tak ani o to, že bych dokázal ocenit všechno to kouzlení přírody a kvetoucí krásu, ale baví mne příjemné stoupání teplot (než to skočí do letního hnusu), které zvedá náladu a na tváře maluje úsměvy stabilně šťastných šílenců.
A pak taky vychází Telepatie.
Píše-li se recenze na hudební nosič, berou se povětšinou k porovnání předchozí počiny daného interpreta, případně se bere na vědomí, jak si stojí vedle konkurenčních počinů. To u Telepatie dost dobře nelze. V případě prvním je to proto, že si redakční kolektiv nastavil vizuální a obsahový formát na takovou úroveň, kde si nedokážu a nechci představovat dramatické změny. V případě druhém je to ještě jednodušší, protože při vší úctě k ostatním snaživým srdcařům Telepatie momentálně rovnocenného konkurenta nemá. Vždyť už každá z dosavadních obálek je uměleckým dílem, díky němuž po přečtení nemůžete magazín jen tak někam odhodit, ale musí se mu dostat reprezentativního uložení. Jediné tak, co lze z pohledu čtenáře vyčíst je, že se na aktuálních stránkách objevuje nedostatečný počet jeho oblíbenců, ale to je spíš problém vkusu daného jedince.
Letošní číslo startují tradiční úvodníky redakčních démonů a hned další stránky patří obsáhlému rozhovoru s Andreou Baslovou. Jak je u borců z Telepatie dobrým zvykem, jde se až na dřeň, proto se nedozvíme jen informace mapující žhavou současnost (KAVIAR KAVALIER, FORGOTTEN SILENCE), ale z pod nánosu prachu jsou vytaženy i záležitosti kol MEMORIE a zpěvaččina získávání životních zkušeností mimo hranice republiky.
Ankety mají v magazínu rovněž své pevné místo a aktuální ročník nabízí hnedle tři. První má na svědomí Petr Moletz a její téma je ukryto pod názvem Hudba a asociace. Taky se vám při poslechu určitého alba vybaví vzpomínka na konkrétní místo, událost či nezapomenutelný zážitek? Anketě druhé předchází Johanova úvaha Jak by měl vypadat fanzin v roce 2025?, kterou předkládá v podobě sedmi zásadních atributů a nechává promluvit sedm vydavatelů fanzinů k danému tématu. V anketě třetí se duo František Březina – Petr Moletz zaměřuje na styl hardcore punk a pohledem současných interpretů se zamýšlejí nad jeho přítomností i časy dávno minulými.
Co mne v Telepatii vždy ohromně bavilo a četl jsem mezi prvními, byly a jsou reporty. Letos je jeden z dvojice zaměřený na putovní festival Silver Rocket Summer S…, ve druhém je pak barvitě popsáno společné koncertní putování smeček SEKEROMLAT a HNUS UMÍRAJÍCÍ. Jako v číslech předchozích, i zde se jedná o poutavé a zábavné čtení.
Kapitolou samou pro sebe jsou rozhovory. Jak už zmiňuju na začátku článku v povídání s půvabnou pěvkyní Andreou Baslovou, nikdy se nejedná o ledabylý šolich na povrchu, ale řádně hluboký ponor pod povrch, proto je až skoro šumák, jestli vás produkce daného interpreta baví, či nikoliv. Já si tentokrát nadstandardně užil Martina „Bilose“ Bílka, Lukáše Prskavce, samorosta Frantu Štorma, Michala „Žlababu“ Štěpánka a v neposlední řadě kapelu DROM, se kterou se mi až donedávna dařilo míjet a která mě na hradeckém vystoupení zaujala natolik, že každé nové info doslova hltám. Tleskám i rozhovorům se spisovateli majícími blízko k metalové hudbě (díky objevu a doporučení tvorby Jiřího Březiny jsem v očích manželky ještě krásnější), aktuálně s madam Terezou Bartošovou, díky nimž si člověk zase o chlup rozšíří obzory.
Já si prostě a jasně nepřeju změn (rostoucí náklad je výjimkou). Telepati mám rád tak, jak leží a běží. Znovu vynikající práce celého kolektivu, už počítám dny do dalšího vydání.
