Debut „Cursed by the Crown“ belgické kapely RÄUM vyšel v roce 2023 a uváděn byl jako covidový produkt. Muzikanti mající základny v jiných kapelách využili epidemické bezčasí k tvorbě materiálu odlišného od své obvyklé produkce a vydali se na blackmetalový výlet. Nešlo o ryzí black, muzika se občas přelila do post- sfér – rockových nebo doomových.
Novinka pokračuje v podobném duchu, blackmetalový vichr vane, ale ani tentokrát nechybí různé odbočky. Změna sestavy na pozici druhého kytaristy se na vyznění asi příliš neprojevila, ostatně autorem hudby je kytarista první, Geoffrey Deghaye.
Když jsem si „Emperor of the Sun“ pustil poprvé, zarazil mě zvuk, Onen první poslech navázal na jiné CD, nad jehož zvukem jsem zrovna nejásal, ale počin RÄUM zněl o poznání hůře. Náhledu na zvuk jsem se nezbavil ani s dalšími poslechy, přijde mi plochý a divně zastřený. A je mi celkem fuk, že kapela nahrávala tu (Belgie), mixovalo se tam (Nizozemsko) a mástrovalo onde (Anglie). Možná je to záměr, vymykat se, možná se to takhle zainteresovaným líbí, ale mně ne.
Tím pádem jsem do nitra alba nehledal cestu zrovna snadno a i když píšu tyhle řádky při několikátém poslechu, pořád se zvukem svádím boj. Ale pokusím se dostat na zoubek i muzice. V případě první skladby „Eclipse of the Empyreal Dawn“ se jedná o vyhlazovačku, ve které jsou patrné severské mrazivé inspirace, ale nechybí ani epické pasáže a pokroucené melodie, ani minimalistické odlehčení. Vokál se taky porůznu proměňuje, skřehot, chropot, zastřený srozumitelný výraz, to vše je zdánlivě ku prospěchu věci, ale mě první song nedokázal vtáhnout do hry – album pro mě pořádně začíná až s kvílivými kytarovými party vyšperkovanou divočinou „Nemo Me Impune Lacessit“. Respektive zpočátku divočinou, později se výrazně zpomaluje a hraje na již zmiňovanou post-doomovou notu, ale návrat zběsilého černého kovu je vítaný, kapela mi v divých partech přijde silnější, jen nevím, koho napadlo song tak divně useknout. To jsou takové ty detaily, kdy i dobrá muzika dostává lehce na frak.
I v dalších skladbách se sází na potemnělou atmosféru, pomalejší táhlé pasáže v „Grounds of Desolation“ smrdí bahnem, z kterého posléze probublávají neokázalé melodie a kytarové harmonie působí přívětivěji, zatímco pokřivená část na hranici noise děsivě. Přispívá k tomu i záhrobní hlas. Po experimentování následuje další přímočarý kus, „Towards the Flame“, v němž se občas rytmika rozjede skoro deathmetalově.
Od páté skladby „Obscure“ se muzika lehce zklidňuje a sází na budování atmosféry, takže spíše střední tempa, skoro darkmetalové masivní stěny a z nich občas nějaký ten krok stranou. Ve zmíněné „Obscure“ mi rytmické úskoky přijdou násilné a nevyznám se v nich, přijdou mi podivně rozsypané, naopak ony táhlé a hymnické části se „zpívající“ kytarou podpořené čistými hlasy považuji za mnohem lepší. Titulní položka klame tělem, nejprve se tváří jako další výplach, aby se celkem záhy proměnila v majestátní kus. Ale délka sedm a půl minuty naznačuje, že ani v tomto duchu se nebude hrát pořád, takže poslední třetinu uvozuje minimalistický předěl, po kterém se vrací blackový nářez. Zase – i v tom nářezu probleskují zajímavé melodie. Finálovka „A Path to the Abyss“ taky napřed letí tryskem, ale i v ní se postupně zvolňuje, překrývají se čisté zpěvy s nečistými a melodizuje o sto šest, aniž by muzika působila vlezle.
Belgický kvartet si libuje v pohrávání si s náladami skladeb, aby nezněly jako přes kopírák, aby nebyly vedeny jen v rychlých tempech. Někdy se mu to daří pospojovat velmi dobře, někdy to lehce drhne, ale co je jisté, že detaily v obou polohách jsou často velmi zajímavé. Škoda, že lehce utopené v nedobrém zvuku.
Obaly francouzského vydavatelství Les Acteurs de l’Ombre Productions jsou vždy OK. V poslední době se sice drží jedné šablony, tj. šestistránkový digipack, kapsa na booklet, kvalitní papír, přebal mnohdy lakovaný, málokdy fotka kapely, většinou nějaká malba nebo grafika na titulní straně a její fragmenty pak uvnitř – vše platí i na „Emperor of the Sun“. Titulka s hořícím chrámem a z něj prchajícím asi císařem se sluneční svatozáří nenadchne ani neurazí.
Přesné hodnocení: 6,5/10
Seznam skladeb:
- Eclipse of the Empyreal Dawn
- Nemo Me Impune Lacessit
- Grounds of Desolation
- Towards the Flame
- Obscure
- Emperor of the Sun
- A Path to the Abyss
Čas: 44:20
Sestava:
- Geoffrey Deghaye – guitar
- Karim Bechoux – guitar
- Olivier Jacqmin – vocals
- Xavier Legrand – drums
