Do téhle recenze vnesu trochu svého příběhu. Mám staršího bráchu. O 7,5 roku, to už je docela rozdíl. V době, kdy jsem šel do první třídy, on už sjížděl rockové kapely sedmdesátých let – SWEET, SLADE, KISS, SCORPIONS a mnoho dalších. Takže do jeho odchodu na vojnu jsem vstřebal základy rockové muziky. Ale jen v jakémsi mlhavém pozadí. V době, kdy jsem dospěl do teenagerských let, byla jednou z prvních rockových kapel, které mne velmi ovlivnily na mnoho let dopředu, právě BON JOVI. Letmo jsem zaznamenal song „Runnaway“, který hraje v biografii BON JOVI velmi důležitou roli (a i v tomto dokumentu), ale především album „Slippery When Wet“. V roce 1986, kdy album vyšlo, jsem prostě žral BON JOVI. Anglicky jsem neuměl, takže název mi vůbec nic neříkal. Až o mnoho let později, kdy jsem se jakž tak anglicky naučil a navštívil pak Ameriku, jsem například pochopil srandovní propojení názvu alba s těmi žlutými kužely na veřejných záchodcích po právě vytřené podlaze.
BON JOVI sleduju, možná z větší dálky, dodnes. Úplnou náhodou jsem narazil na nejnovější čtyřdílný dokument Thank You, Goodnight: The BON JOVI Story a zhlédnul jsem jej v podstatě na jeden zátah. Perfektně shrnuje kompletní biografii kapely od úplných začátků, vlastně i co tomu vše předcházelo (včetně popisu rockové scény v New Jersey nebo celoživotní kamarádství s Bruce Springsteenem) a já osobně jsem se díky dokumentu dozvěděl věci, které jsem vlastně vždycky chtěl vědět. Ať už jak to v kapele je ohledně šéfa a kdo to řídí (překvapivě Jon), proč nebyl člen kapely dlouhou dobu Hugh McDonald, proč byl vyhozen Alec John Such, proč odešla zásadní persóna Ritchie Sambora, bubeník Tico Torres se málem stal členem KISS po odchodu Petera Chrise a mnoho dalších.
Podobně jako u BEATLES pomohlo později skupině BON JOVI (resp. její předchůdkyni ATLANTIC CITY EXPRESSWAY) aktivní hraní po klubech. Potud myslím, že dokument mapuje historii a vysvětluje mnohá. Chápu, že 40letou kariéru není jednoduché vměstnat na nějakou rozumnou časovou plochu, ale často mně vadilo, že dokument jede skoro ve videoklipovém režimu a každá událost je zmíněna v tak rychlém sledu, že to divák mého věku těžko vstřebává. Zřejmě je dokument dělán pro mladší generaci… Historie je časově postupně odhalována na pozadí záběrů z doby řekněme posledních čtyř let, kdy Jon Bon Jovi postupně s přibývajícím věkem téměř přišel o hlas a zachycuje jeho trápení (a uvažování o konci kariéry), které vyvrcholí zdá se povedenou operací hlasivek. Dnes už víme, že nové album z letošního roku „Forever“ je výsledkem jeho rekonvalescence. Uvítal bych možná více informací o soukromí ostatních členů kapely, nicméně Jon Bon Jovi je tak silná persona, že až člověk nechápe, kde bere energii a takové nasazení, aby táhl stopadesátičlenný ansábl jménem BON JOVI dál.
Ať si myslíte hudebně o BON JOVI, co chcete, rockovou hudbu a scénu tahle kapela silně ovlivnila. Mít v průběhu 40 let mnoho hitů na prvních příčkách hitparád, to moc kapel nemá. A 120 miliónů prodaných desek asi taky ne. V tomhle musíme kapele smeknout klobouk dolů. To je prostě úctyhodné. A já jen na závěr řeknu: „Kdo má kapelu alespoň trochu rád, koukněte na tenhle dokument. Stojí za to!“
Režie: Gotham Chopra
Seznam dílů:
- New Jersey proti všem
- Odnikud kamkoli
- Bratři ve zbrani
- Legenda
Čas: 5 hod., 4 min.
