Jestli jsem správně dešifroval diskografii MORAL HANGOVER na Bandcampu a na Discogs, tak brněnská kapela funguje zhruba deset let, během kterých zapsala čtyři nahrávky v pořadí demo, čtyřspilt, klasický split, samostatné EP a celkem zaznamenala třiadvacet songů. Nejnovějších šest se objevilo na sedmipalci nazvaném „Mizérie“, který letos zjara vyšel u vydavatelství Ultima Ratio, které jej do světa vypravilo v chvályhodném balení.
Deska je vložená ve vnitřní papírové kapse, vnější přebal je slepený, nikoliv jen přeložený, nechybí ani textová příloha včetně překladů do angličtiny – tak by to mělo vypadat. A solidně vypadá i grafika, respektive výtvarná stránka. Hlavně titulní strana se Tomáši Miturovi (SNĚŤ, VOLE) povedla, kresba působí znepokojujícím dojmem, pěkně vypadá i zadní strana, vnitřňák obyčejněji, ale zase ctí ducha starého dobrého hardcoru.
Toho ctí i muzika a texty. Na začátku první strany je zařazený rozhovor z roku 1989, ve kterém Zdeněk Ondráček (který se během tzv. Palachova týdne v lednu 1989 podílel na potlačování protikomunistických demonstrací a po revoluci působil jako poslanec, zastupitel Královéhradeckého kraje i města Trutnova za KSČM) odpovídá na otázku televizní reportérky, zda „měli [demonstranti] nějaké tyče nebo řetězy“; i dnes to působí děsivě a ve mně to asi vzbuzuje jiné nálady než u současných pankáčů, kteří komunistický režim nezažili a podobná mediální zvěrstva si nepamatují. Na ty můžou uvedená slova působit úplně jinak, ale je každého věc, jak se v historických souvislostech orientuje. O tom, zda „mění uniforma mysl tvou?“, je text první skladby „Dvojí tvář“, která tepe v HC/punkovém rytmu, chvíli ve středních tempech, chvíli v rychlých, takže klasická fúze uvedených žánrů s převahou toho druhého. U druhé položky je to naopak, převládá divější rotyka a ač se muzika jeví jako syrová a neučesaná, zdání klame. Je to takový ten organizovaný chaos, ve kterém se nikdo s ničím zdánlivě nepáře, ale při podrobnějším „zkoumání“ je poznat, že to žádný chaos není. Možná s výjimkou vokálů, které jsou hodně rozevláté a neučesané a místy je problém slova pochytat. Zato kytarové vyhrávky, např. v závěru „Chtěj to zpět“, jsou zachytitelné snadno a hlavně zní zajímavě, stejně jako předešlý svižný HC/punk – nejlepší položka první strany, kterou uzavírá splašenější „Odsouzení“.
Strana E obsahuje rovněž tři kousky, které pokračují v podobném duchu jako ty na první straně, nejen po hudební, ale i po obsahové stránce. Pochybnosti nad způsobem života, popis pocitů marnosti apod., dalo by se říci klasická žánrová práce včetně průměrné obratnosti při nakládání se slovy. Menší je obratnost při jejich vyslovování, protože na druhé straně je to se srozumitelností, artikulací i napasováním slov do hudby slabší než na áčku. Rozumět je jen něčemu, některé věty jsou zadrmolené, protože se slova nevejdou do vymezeného času, tohle by stálo příště za zvážení… navíc když se o „zpěv“ dělí víc hrdel, což je vždycky plus. Muzika většinou odsýpá v rychlých tempech, asi se dá mluvit o raw HC, který se s ničím nemaže, ale nabízí i chytlavé a promyšlené motivy. Kytara sem tam pěkně zakvílí, objevují se úseky postavené na baskytaře, chvilková zvolnění, na krátkých plochách toho muzikanti stíhají celkem dost.
Nahrávalo se ve zkušebně s pomocí „nějakého“ Oskara (dle děkovačky a BC), mix and mastering obstaral Šaman. Zvuk je solidní, tak akorát ušpiněný, aby působil autenticky, což platí zejména o bicích, které zní jako na nějakém sklepním koncertu.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Dvojí tvář
- Chtěj to zpět
- Odsouzení
- Strana E
- Čistý štít
- Osvěta mysli
- Znovu a znovu
Čas: cca 9 min.
Sestava:
- neuvedena
