Historie severomoravské skupiny RHEA je pěkně zamotaná a její rozplétání je celkem hlavolam. Tak alespoň v krátkosti. Bratři Luděk a Leszek Foniokovi poprvé promluvili do tuzemského metalového dění v roce 1994, kdy stáli u založení skupiny PARASOPHISMA, se kterou o rok později nahráli demo „One of Neverending Possible Progressions and Variants, Which Rise Maybe...“. Jejich angažmá ale netrvalo dlouho, krátce po vydání dema odešli a realizovali se v dalších kapelách, jejichž existence netrvala dlouho a jejichž názvy už asi nikomu nic neřeknou – AT DEATH DOORS, SYMPHONY OF FLOWERS, GROPE FOR THESIS, přičemž členové těchto skupin se objevili i v dalších, např. ve známějších VACUUM. Po různých peripetiích vznikla RHEA čítající sedm členů, z toho dvě dívky; v roce 1999 nahrála sedmička jediné demo „Aurasounds“, které se zařadilo do řady doommetalových nahrávek ze severu Moravy vzniklých v druhé polovině devadesátek. Nutno doplnit, že žádnou velkou díru do světa RHEA neudělala, po roce 2000 se níže uvedená sestava rozpadla (zpěvák Karel Beneš pak dlouho působil v ADULTERY, následně v SILVA NIGRA a v současnosti řve v DEAD CARNAGE, klávesista Vlastimil Kvoch zakotvil na několik let v DISSOLVING OF PRODIGY). Snaha bratrů pokračovat s novými spoluhráči už nebyla úspěšná, byť v provizorní sestavě, v níž vedle bratří působil Sikky z EUTHANASIE, byla nahrána ještě jedna skladba na CD kompilaci k festivalu Noc plná hvězd (2003), ale protože se nepodařilo sehnat bubeníka, nad kapelou se zavřela voda.
V oné aktivní fázi bylo těch songů celkem pět, čtyři na demu a jedna na sampleru, jež byl součástí slovenské verze amerického časopisu The Grimoire Of Exalted Deeds. Žádná velká plodnost, takže na existenci havířovské kapely už si vzpomenou jen pamětníci, kteří zažili její koncerty, nebo starožitníci, kteří se rádi přehrabují v minulosti. Jedním z nich je bezesporu Petr aka Herdron, který už sice nevydává Pařát, ale rád exhumuje letité nahrávky a znovu je pouští do světa, což považuju za záslužnou činnost.
RHEA sice není tak silné jméno jako např. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, HYPNOTIC SCENERY nebo DISSOLVING OF PRODIGY, jejichž rané nahrávky pod Pařát Productions vyšly, ale ve své době vidět byla, a tak nyní můžeme slyšet, jak se přesně před pětadvaceti roky hrál doom metal s mužským a ženským zpěvem, houslemi i klávesami. A nutno dodat, že to byla doba, ve které už se doom metal začal proměňovat, některé kapely, které jej provozovaly, začaly hledat vedlejší cestičky a žánr variovat. RHEA byla kdesi uprostřed, díky nástrojovému i vokálnímu obsazení směřovala k novým obzorům, ale základ její muziky byl v doomu ukotvený.
V úvodní „9,87...(Free Falling)“ se objevuje všechno, co se nosilo – pomalejší party se střídají se svižnějšími, mužský hrubý řev a skřehot s ženskými melodickými hlasy, kytarové zemitější pasáže s vzdušnějšími podbarvenými klávesami nebo houslemi, nechybí ale ani pořádný dusot kopáků. A není to jen o tom metalu, RHEA koketovala i s rockem, podobně jako např. ENDLESS nebo DYING PASSION. První song je svěží a chytlavý, druhý „Two Worlds“, trvající skoro sedm minut, je rozkročenější, alternativních motivů se objevuje více, ale nechybí ani ryzí doomovina, jíž dokázali dámy a pánové pojmout celkem zajímavě.
Ještě experimentálněji vyznívá zpočátku „I Am“, do jemných tónů zní éterický ženský zpěv, po chvíli ale opět dojde na ostřejší jízdu, živější, opět se nejedná o pomalou muziku. Co je ale důležitější, ve všech skladbách je celkem dost zajímavých nápadů, nástroje se mezi sebou neperou a jsou snadno identifikovatelné, k čemuž samozřejmě výraznou měrou přispívá dobrý zvuk. RHEA tehdy nahrávala ve studiu Fors, kde si metalisté v té době podávali dveře. Poslední řadová skladba „Glass Shelter“ mi přijde zvukově nejméně povedená, protože v ní je přečinelováno (nebo jsou ony divné zvuky dílem synťáků?) a šustění místy ruší poslech, na druhou stranu jsou některé melodie lehce ovlivněné lidovou hudbou, nechybí heavy party ani pěkná skočná pasáž s ženským zpěvem.
Song „Night Moon“, který vyšel na zmíněné kompilaci, je jinde, ač vznikal ve stejné době jako písně z dema. Co je jinak? RHEA to „chtěla něčím ozvláštnit“ (jak uvádí v bookletu Leszek), a tím ozvláštněním je jednak techno rytmus a zvuk bicích, a dále pokus o mužský čistý zpěv. Zatímco s těmi bicími se dokážu smířit, civilní zpěv je velká bída. Hudebně je taky skladba taková podivně roztřesená, z pěti umístěných na CD nejméně povedená, byť melodické party v druhé polovině jsou příjemné. Ale určitě je fajn, že se na vzpomínkovém kompletu objevila.
CD vyšlo v klasické plastové krabičce s osmistránkovým bookletem. Na titulní straně je stejný obrázek jako v roce 1999, jen pod názvem je navíc uvedeno 25th Anniversary Edition, zato další stránky jsou komplet v novém hávu a vypadají mnohem lépe než první vydání. Nejsou na nich sice texty, ale zato obsahují hned dvě statě vzpomínek, v prvním případě vydavatele, v druhém kytaristy Leszka. Nechybí ani dobová fotka kapely, na zadní straně je pak fotka současná, na které sice chybí dvě osoby, ale je určitě zajímavé, jak vypadali členové sestavy tehdy a jak vypadají dnes; dáma nezestárla, některým pánům ubyly vlasy a přibyla kila, jen zpěvák Bendík vypadá dnes jako větší metla než před čtvrtstoletím. (úsměv)
P.S. V roce 2023 vstala RHEA z hrobu a plánuje dokončení alba, na kterém pracovala v roce 2003.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- 9,87...(Free Falling)
- Two Worlds
- I Am
- Glass Shelter
- Night Moon (bonus)
Čas: 27:43
Sestava:
- Karel Beneš – vocals
- Johana Teryngerová – female vocals
- Luděk Foniok – bass
- Leszek Foniok – guitars
- Markéta Nikelová – violin
- Tomáš Benda – drums
- Vlastimil Kvoch – keyboards
