Jestli se o nějaké kapele dá říci, že se po celou svoji kariéru ani o milimetr nevzdala svého původního vzezření, jsou to jistě norští satanáši TSJUDER. Jedou si to svoje už 30 let, nehledě na trendy a vývoj scény, pokaždé od nich můžete očekávat nasypaný syrový black metal protkaný Satanem a démony. Za naprosto zásadní album této skvadry považuji „Desert Northern Hell“ (2004), které kapelu zařadilo mezi elitu skandinávského blacku, ta deska je perfektní od začátku do konce, nechybí pravověrný obal s pochodněmi, čistý, ale přesto hrubý zvuk, tam je vše správně a i po 20 letech od vydání to nakládá. Od té doby TSJUDER hodně zvolnili s vydáváním dlouhohrajících desek a nutno říci, že ač „Legion Helvete“ (2011) a „Antiliv“ (2015) nebyly špatné, tak na zmíněný kultovní počin se nechytaly. Před loňskou novinkou „Helvegr“ si od řadovek dala kapela hned osmiletou pauzu a zdá se, že jim prospěla. Vytasili se totiž s jednoznačně nejlepším počinem od „Desert Northern Hell“.
Nutno říct, že žánrově se TSJUDER samozřejmě neposunuli. Určité thrashové prvky se v jejich hudbě daly zaznamenat od počátků, ale základním stavebním kamenem je samozřejmě černý kov. Obavy jsem měl z toho, zda se jim podaří důstojně nahradit bubeníka Christiana Svendsena alias „AntiChristiana“, který s nimi byl provázán takřka po celou kariéru a vždycky jsem jeho sypačky obdivoval. I když, možná dobře, že změna proběhla, protože v poslední době mi naživo s DOEDSVANGR vůbec nepřišel jistý. Pro novinku dvojice Nag & Draugluin vybrala možná trochu nečekaně Američana Jona Rice, který se asi nejvíce proslavil s deathcoristy/death metalisty JOB FOR A COWBOY, nicméně naživo to sypal i třeba s 1349, BEHEMOTH nebo SKELETONWITCH.
Jon předvádí na „Helvegr“ řekněme standardní, nekompromisní výkon, Nagova basa je spíše upozaděná, deska hodně stojí na sypačkách a neurvalých kytarách, které jsou sice chvílemi ryze bestiální, ale Draugluinova instrumentální zručnost je nezpochybnitelná. Ve vokálech se oba ústřední borci střídají, tady nenastal žádný zlom, prostě kvalitní black metalová práce. Oproti předchozím dvěma deskám ale z „Helvegr“ cítím o 100 procent výraznější energii, blasfemii, prostě jako by se TSJUDER vrátili o 20 let zpět. Pokud máte chuť na nějakou hudební progresi, „Helvegr“ se obloukem vyhněte. Tady se jde přímo na komoru.
I na „Helvegr“ se najdou momenty, v nichž TSJUDER trochu zpomalí, dají průchod větší melodičnosti, středním tempům, ať už hovoříme o prostředku páté skladby „Chaos Fiend“ nebo šlapavé titulní věci „Helvegr“ (ty vole, ten kravskej zvonec nakládá!). Většinu stopáže ale vyplňuje řežba, a tak to od TSJUDER také chceme! O skvělý sound se postaral tentokrát Pål Emanuelsen, který má s hudbou kapely osobní zkušenosti – krátce tam působil v letech 2000 a 2001, zároveň s TSJUDER nyní (alespoň podle metal-archives) hraje naživo, což by mohlo značit, že kapela začne nově vystupovat ve čtveřici. Na novince si dokonce s kytarou zahostoval v „Gamle-Erik“. Zároveň s Nagem působil v KRYPT. Postaral se o vynikající sound, vyvážený, kypící přirozeností a nesvatostí, vše má svůj pevně daný prostor i při své neurvalosti.
Vrcholem alba je za mě klipovka „Gods of Black Blood“, to je hymnus, lepší skladbu podle mě TSJUDER nenapsali od časů hitovky „Mouth of Madness“. Klip je asi takový, jaký bychom od těchto Norů očekávali – kýč až za roh, úsměvně zlé pohledy, sníh, hořící obrácený kříž. Ale řekněte mi, vy byste chtěli, aby si TSJUDER hráli na nějaké okultno? Ne, zde je prostě přítomen Satan.
Asi největší odklon oproti předchozí tvorbě tak TSJUDER udělali s obalem „Helvegr“, různé ornamenty, fotky kapely a podobně nahradila kresba Jonase Svenssona, v níž sice nalezneme hory, lebku, dráčky a podobně, ale vše je to ztvárněné celkem netradičně, určitě velmi osvěžující obálka oproti standardu.
Kdyby TSJUDER ukončili novinku titulní skladbou, která je sedmá v pořadí, měl bych asi skutečně jen málo co vytknout. Nechci říct, že následující „Faenskap og død“ je špatná, nicméně prostě už trochu zbytečná a nepříliš zajímavá. „Helvegr“ by jako epičtější opus na závěr byla perfektní volba, případně pak navázat outrem „Hvit død“, které na titulní song odkazuje.
Norové se vrátili v obrovské formě. Možná jim pomohl odstup mezi deskami a načerpání lepších skladatelských nápadů, možná změna v sestavě, kdo ví. Nicméně tady se hraje první norská liga. Tohle chci určitě vidět naživo. Ačkoli už se v posledních letech spíše držím v povzdálí a na nějaké velké kotlení nejsem, tady bych se do rychtovačky asi zapojil. Nesvatost!
Seznam skladeb:
- Iron Beast
- Prestehammeren
- Surtr
- Gamle-Erik
- Chaos Fiend
- Gods of Black Blood
- Helvegr
- Faenskap og død
- Hvit død
Čas: 41:18
Sestava:
- Nag – zpěv, basa
- Draugluin – kytara, zpěv
- Jon Rice – bicí
- Pål Emanuelsen – kytara (4)
- Seidemann – vokál (6)
