Nejbližší koncerty
  • 26. 04. 2024OBSCENE EXTREME WARM UP TOUR 2024 - tentokrát za účasti I...
  • 26. 04. 2024The Stubs (PL) + Arrogant Twins + Neuro Bats
  • 28. 04. 2024Neděle 28.4.2024 PARLAMENT CLUB PLZEŇ. SLOW FALL (Finla...
  • 29. 04. 2024RAEIN (IT) + Stormo (it) + Nervy
  • 04. 05. 2024Při příležitosti vydání split LP Toxic future / Life disa...
  • 06. 05. 2024CLOAKROOM (USA, Relapse) + PANENSKÉ PLAMENY
  • 09. 05. 2024NĀV + Łūt
  • 10. 05. 2024Již dvanáctý ročník rodinného metalového festu BUGRFEST p...
ASMODEUS - "Pobřeží královny Marie"

CD 2022, Lord of the Sick Recordings / brutal death metal / Česko

Pražská parta CONGENITAL ANOMALIES tak nějak akorát dorůstá do puberty, letos oslaví třinácté narozeniny. Před nimi se samozřejmě nevyhnula dětským nemocem, které ale zdárně překonala už před pěti lety, kdy vyšlo druhé album „Misconception“, nepoměrně vyzrálejší než debut „Human Embryonic Mutilation“, který tehdy dávala dohromady pouze dvojice muzikantů. Sestava se během let postupně měnila, někdo odpadl, někdo přibyl, hlavní změny se udály po nahrání „Misconception“, kdy sestavu rozšířil basák Petr a dva roky nato se konečně připojil i živý bubeník Adam, což byl kapelní sen, dostat mezi sebe tlučmistra z masa a kostí – předešlé nahrávky měly bicí programované.

Ne že by se bubny do brutálního kovu smrti nedaly dobře udělat u stolu, z nahrávky se to stejně nedá v dnešní době poznat, ale určitě je to lepší s ohledem na koncerty. A pokud to Adam živě namlátí tak, jak je to na CD, tak to bude ten správný motor. Studiové bicí, kromě toho, že do muziky pěkně zapadají, zní na žánrové poměry překvapivě přirozeně, žádné duté plechové zvuky, ale příjemně plné, tohle se povedlo, ať už za to „může“ rozum na straně bicmena, nebo zvukaře, kterým byl Honza Kapák. A zvuk z Hellsoundu je k dané muzice adekvátní, nabušený, přesto přehledný.

Zatím jsem se nedostal k těm žánrovým poměrům, takže brutal death metal, který mě velmi často nebaví poslouchat právě kvůli debilnímu zvuku bicích. Tomu se tedy CONGENITAL ANOMALIES vyhnuli, tudíž první překážka mi odpadla, i když rozhodně nejsem cílová skupina tohohle žánru. Jsem spíš občasný kolemjdoucí, který nemá přehled, co se aktuálně na této scéně děje, co je in a co už out; pro mě jsou pořád out hloupé umca umca rytmy, přebytek slamu a vokál prohnaný efekty, aby zněl jako z prdele. A tady opět musím Pražanům blahořečit, že se umcání vyhýbají, slamem šetří a převládá přirozený growl – takže OK, dva tři poslechy na seznámení a zatím docházím k závěru, že mě tahle forma brutálu neirituje a můžu se do skladeb zkusit dostat.

Což jde dobře i díky rozumné stopáži jak songů (cca tři minuty na kus), tak celého alba. Třičtvrtěhodinová nálož by byla nad mé síly, ale necelá půlhodina? Další pochvala, tady se opravdu přemýšlelo nad vším a čím déle „Systematic Violence“ poslouchám, tím více si začínám s kapelou rozumět. Po intru, které taky nezní pitomě (kromě hlasů, snad z nějakých zpravodajských pořadů, se v něm i hraje), se rozjíždí titulní flákanec, který vlastně docela dobře reprezentuje tvorbu kapely. Zatěžkané pasáže, deathmetalové drtící kytara, basa-buldozer, již zmíněné dusivé bicí a k tomu všemu přiléhavý growl, ale nejen ten, zpěvák má výrazové portfolio poměrně široké, takže i řev a nějaké ty ponory do hlubin, přičemž všechno velice dobře ladí dohromady. A aby ta masáž nebyla vyloženě devastující, objevují se kytarové kvílivé výjezdy, které song zpřístupňují i fanouškům, kteří nejdou jen po ohavnostech. Místy se dá dokonce mluvit o chytlavých motivech, které zaseknou drápek, a i když jich je jen troška, opět je vítám jako rozumné zpestření, stejně jako krátké technické pasáže; jedna povedená určitě potěší v  „Psychopatic Manipulation“.

Kapela citlivě pracuje s tempy, např. „Modus Operandi“ se rozjíždí pěkně zostra, aby se po chvíli totálně překlopila v zahuštěnou bažinu, z níž vystřelují prudké ataky a následně až avantgardně nasekané krátké pasáže. O sekání ve formě stopek se jedná i v „Brotherhood of Judas Cradle“, u níž mě poprvé přepadá pocit nesouladu mezi mnou a muzikanty – logicky, když se objevuje „polka“ rytmus – naštěstí jen na krátký čas a asi to holt tak má být. Mnohem lépe se mi poslouchají deathmetalové eskapády v „Gallery of Mummified Genitals“, „44 Caliber Killer“ pak docela klame tělem, protože se v něm vystřídá leccos od pochodového úvodu (nebaví mě) přes grindovou divočinu (taky mě moc nebaví) po old school death metal vedený pěkně zostra (to už je lepší). Potěšitelný je i fakt, že se skladby nepletou, že album nezní jednotvárně, že se vcelku rychle dá v playlistu zorientovat a taky že úroveň dramaticky nekolísá. A byť si některé songy poslechnu s větší chutí, nemůžu žádný označit jako nepovedený.

Malinko slabší je to s obalem CD. Titulní motiv, i když mu neupírám, že je řemeslně v pořádku, mě nebere, vnitřek osmistránkového bookletu je prostý grafických nápadů, na druhou stranu je aspoň prostý grafických zvěrstev, je přehledný, obsahuje texty i slušnou fotku kapely plus info k nahrávce i nahrávání, tudíž obsahově v pořádku. 

Celkový dojem z alba, vydaného u ruského labelu Lord of the Sick Recordings, je veskrze pozitivní. Neříkám, že se jedná o cosi nadčasového, cosi, co se bude po letech řadit do nějakého zlatého fondu brutal death metalu, ale myslím si, že jde o porci kvalitní muziky, která fanoušky žánru potěší ještě mnohem víc než mě – a nechť si tedy brutalisté k mému hodnocení bodík dva přičtou.

Seznam skladeb:

  1. Resurrection
  2. Systematic Violence
  3. Psychopatic Manipulation
  4. Empty Existence
  5. Modus Operandi
  6. Brotherhood of Judas Cradle
  7. Gallery of Mummified Genitals
  8. 44 Caliber Killer
  9. Gloryhole Nightmare

Čas: 28:06

Sestava:

  • Jaro – vocals
  • Vojtěch – guitar
  • Petr – bass
  • Adam – drums

Facebook
Bandcamp

 


Zveřejněno: 02. 05. 2023
Přečteno:
681 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář