POŽÁR MLÝNA – Točte se pardálové

Další jubileum, znovu třicet let… Album „Točte se pardálové“ vyšlo v roce 1992 na magnetofonových kazetách pod vydavatelstvím Avik, nyní se o reedici na vinylu postaral Papagájův Hlasatel, který do světa vypravil gramodesku, podle všeho první v historii plzeňské skupiny POŽÁR MLÝNA. Ta vznikla v roce 1989 jako vedlejšák kapel CHRONICKÁ NESPAVOST a SMÍŠENÉ POCITY za účelem jediného koncertu, který ale dopadl nad očekávání, a tak se mnohohlavý ansámbl rozhodl pokračovat. Svým crazy punkem s undergroundovým feelingem se na začátku devadesátých let POŽÁR MLÝNA vymykal všemu. Navzdory několika personálním změnám odehrál řadu koncertů, vydal několik nahrávek, přežil rok 2000, aby se krátce po miléniu rozpadl. Muzikanti pokračovali v dalších kapelách, tři v ska/punkovém TLESKAČI, kytarista je dosud aktivní v MORDOS GANG (psychobilly, rockabilly) a zpěvák Prasopes je v současnosti členem tanzmetalové skupiny TRAUTENBERK.

Ale zpět k POŽÁRU MLÝNA, jemuž v roce 1992 vyšlo asi nejznámější album „Točte se pardálové“, na němž se nachází přepestrá kolekce patnácti skladeb. Skoro jako ve Forrestu Gumpovi, bonboniéra atd. Co song, to něco jiného, společnou mají akorát ujetost. 

První písnička „Aprílové limeriky“ je vcelku pohodovka, bigbítek, v němž poutá pozornost hlavně text Jiřího Žáčka (autor spousty veselých básniček nejen pro děti), tzv. limerik, který se vyznačuje rýmovou strukturou a-a-b-b-a, v Žáčkově případě jde o vtipné zeměpisné sloky věnované různým fešákům, erotomanům, strejdům nebo hasičům. Hned u této věci je znát, že pánové ovládají své instrumenty s fortelem, a taky že u mikrofonu se střídalo více členů – kromě mužských hlasů, místy lehce, místy těžce parodických, se zapojuje i dáma zvaná Šamšula, která dostává více prostoru až v závěru, kdy se o slovo hlásí i saxofon. Zpočátku prapodivné „Halušky z chlastu“ se postupně rozjedou do svižné jízdy, ve které se zapojují všichni zpěváci a muzika tepe v punkových rytmech, chytlavost téhle položce nelze upřít a dá se věřit i vydavatelově tvrzení, že jde o největší hit kapely. Text od zpěváka Emila Hrubého je totální nesmysl, asi se dá mluvit o dadaismu, takže shluk podivných  slovních spojení, nad nimiž zůstává rozum stát – ale na druhou stranu lze autorovi závidět fantazii. Kovbojskou baladu „Ďáblovo stádo“, známou taky jako „Nebeští jezdci“ nebo „Starý honec krav“ (původně „Ghost Riders In The Sky“, jejímž asi nejznámějším interpretem byl Johnny Cash), u nás proslavili Rudolf Cortés, Waldemar Matuška nebo Wabi Daněk, a nebojím se napsat, že i POŽÁR MLÝNA. Jasně, jejich cover verze má parodický nádech (postupně zesilující), ale stěžejní melodie zůstaly zachovány, stejně tak refrén. Na zahraniční hit pak celkem přirozeně navazuje dětský šlágr „Hop hej cibuláři“, uvedený jako intermezzo pod názvem „Cibulářská píseň“. „Rambo“ odsýpá, hodně prostoru dostává zpěvačka, zase je to ujeté, ale to už se opakuju, to platí o všech písničkách. Některé mi přijdou slabší, např. „Žemlovka“, mnohem zajímavější je „Klapeiron“, v němž ležérním hlasem Šamšula prozpěvuje o chlípném bicyklistovi, v refrénu ji doplňují pánové, hudebně jde o svěží hrátky punkové i bigbítové, možná lze mluvit i o nové vlně. 

Na béčku už tolik hitů nenalézám, ono i tohle běsnění má určité limity, takže se dá říci, že na první straně kapela střílela silnější kalibry a na druhé už lehce docházel dech (kreativita). Hned úvod je spíš trapný než vtipný, ani zhudebněná pohádka „Jak pejsek a kočička vařili dort“ není ničím výjimečná, vtipný text už nezmiňuju, takové jsou všechny. I básnička Joža Urbana, slovenského básníka, spisovatele, textaře a novináře, je veselá, muzika k ní pomalejší, promyšlenější, snad s inspirací v klasické hudbě, slovenština pak nahrávku osvěžuje. „D.D.Ž“ (neboli „Diagnóza dávivá žízeň“) obsahuje kapelní signifikantní kytarové party, rozjívenou rytmiku i vokály, kromě skočných slok nechybí další ujeté kvílení a text o všelikých chorobách. „V cirkuse“ nemůžou chybět ožralý klaun, hejno lam („co jim smrdí z tlam“), medvěd, rodinná výprava, ale chybí nějaký nosný motiv. Lepší je „Makrobiotik“, utahující si z tehdy moderní makrobiotické stravy spočívající v konzumaci zejména obilnin a zeleniny, v podání POŽÁRU MLÝNA i kopřiv, černého bezu nebo naklíčených ryb; muzika zase pěkně fičí, zpěváci se střídají, tohle je energický nášup. Další převzatý kousek pochází z repertoáru anglické skupiny T-REX, originál neznám, ale v podání POŽÁRU MLÝNA je to takový (na poměry téhle ujeté sebranky) navoněný rock, samozřejmě s obhroublým zpěvem. Ale ten obhroublý zpěv není nic proti zpěvu neznámého děcka, které bezelstně lehce šišlajíc vystřihlo lidovku „Kolíne, Kolíne“ s lehce upraveným textem. Parádní tečka.

Neříkám, že z desky padám radostí naznak, některé záležitosti mi nesedí, resp. se netrefují do vkusu, ale na druhou stranu nelze kapele upřít spoustu kladů: originalitu, hravost, vtip v textech, kvalitní instrumentaci, schopnost složit hitovky a stylové rozkročení od ústředního crazy punku různými směry, navíc podpořené kvalitním zvukem ze studia Avik. K dobrému dojmu z produktu přispívá i obal – reprodukce původního, jehož titulní strana se mi nelíbí, na zadní zaujme nakreslený seznam skladeb, v němž jsou některá slova nahrazena obrázky a část názvu skladby „Klapeiron“ „zneužívá“ logo IRON MAIDEN. (úsměv) Vnitřní příloha obsahuje texty, sestavu, dobové fotky a kredity, jako vždy u PHR Records v tomto směru dobrá práce.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Aprílové limeriky
2. Halušky z chlastu
3. Ďáblovo stádo
4. Cibulářská píseň
5. Rambo
6. Žemlovka
7. Klapeiron

• Strana B

1. Kakal kakal kakal
2. Jak pejsek a kočička vařili dort
3. Veselé rozprávky o bielych myšach
4. D.D.Ž.
5. V cirkuse
6. Makrobiotik
7. Streponio
8. Kolíne Kolíne hoří ti ve mlýně

Čas: cca 48 min.

Sestava:

• Miroslav „Prosopes“ Císler – zpěv, sax
• Petra „Šamšula“ Šamšulová – zpěv 
• Emil Hrubý – zpěv 
• Petr Hrabák – kytara 
• Stanislav „Stanley“ Tyšer – baskytara 
• Petr „Bejdžán“ Bejlek – bicí 

Bandcamp

PHR