Tak tu máme jeden restík z loňského roku (ono jich bude více). Nedávno jsem objevil celkem hutnou prvotinu od italských SANDSTRIKERS. Že vám to nic neříká? To nevadí, mně taky ne. Členové kapely mají zkušenosti z HC scény a extrémního metalu, ale detaily nebyly sděleny. Jeden ze členů, P., prezentuje kapelu jako stoner sludge & psychedelic doom a mně nezbývá než tak nějak souhlasit. Banda balancuje na pomezí skočnosti a pozitivního ducha typického pro stoner, ale místo v kompozicích má také doomová melancholie, nejsilnější snad v posledním třetím a táhlém eposu alba. Občas zazní i trocha té psychedelie. Ale opravdu pomálu. Snovost, kterou nám předkládají provaření MONOLORD a ACID MAMMOTH na jejich „Karavaně“ dva roky zpět, tu chybí. První zmínění také oplývali mnohem bohatšími kompozicemi a technickým uměním.
Mezi další kapely, které inspirovaly SANDSTRIKERS, patří rozhodně BLACK SABBATH, ale také CHURCH OF MISERY, KYUSS, ORANGE GOBLIN, RED FANG a jiní. SANDSTRIKERS nám hudbu předkládají v mnohem pomalejším tempu než většina výše zmíněných, ale podobných prvků je možné si všimnouti. Velmi podobná kapela je například málo provařená DÖ z Finska, díky vokálu a hutnosti, přijde mi.
Houpavější zvukové vlny jsou valeny skrze slušnou dávku chlupatého zkreslení, ale hnus a chlípnost starších ELECTRIC WIZARD tu chybí, což nemusí být ani dobře, ani špatně. Nedočkáme se žádného technického umění v podobě propracovaných sól a ani produkce nás nepohltí svojí komplexností nebo hrátkami s reverby, kanály a jinými finesami, které by prověřily naše vnímání. U vokálu nevím, jestli se mi líbí, nebo ne. Je to taková čistější ožralecká varianta. Je dobře srozumitelný, nesnaží se být příliš zkreslený (na výjimky) nebo ukřičený či afektovaný. Jako čirý zpěv by se dal ale označit stěží. Na druhou stranu i přes svou nekomplikovanost a až amatérskou organičnost to díky autenticitě funguje. Zdvojené party jsou fajn. Basa si notuje s bicími a ani jeden z těchto dvou prvků zvláště nevyčnívá. Je fajn, že basa není utopená a slyšíme ji. Více prostoru a více se do sluchovodů budou vkrádat kytarové melodie, které fungují i přes svou nekomplikovanost.
Jak jsem psal na začátku, album je vhodné pro fandy SABBATHŮ a pro někoho, komu nevadí „crossover“ několika žánrů, mírná repetetivnost, kdo nehledá kdovíjaké extra muzikální umění. U fošny si zaploužíte i zahopsáte. Třeba s tou plechovkou piva v tlapách. Do auta deska taky neurazí.
Seznam skladeb:
1. ))I((
2. ))II((
3. ))III((
Čas: 34:21
Sestava:
- Ennio - bicí
- Luca - kytara
- Mattia - kytara
- Pier - baskytara
- Pavel - zpěv
