O zlínské hardrockové kapele FIREBALL jsem poprvé psal v létě 2016, kdy jste si zde mohli přečíst můj názor k jejímu druhému řadovému CD „Wake Up“ z roku 2015. A teď, po delší čekací době, tu mám jeho aktuálního následovníka, jehož název tvoří čtyřčíslí (nebo letopočet, jak chcete) „1984“. Nutno doplnit, že skupina s písněmi na svých albech docela šetří (úsměv), zvláště, když přihlédnu k době, která mezi oběma právě zmíněnými CD uběhla. Po 9 kouscích z předešlé desky tu tentokrát máme pouze 7 skladeb na celkové ploše cca 36 minut. Ale pravdou je, že důležitější než kvantita je ve většině případů kvalita, takže to zase není informace až tak stěžejní, ale spíše taková statistická.
Důležitější zprávou, kterou je třeba v úvodu zmínit, je skutečnost, že FIREBALL již nějakou dobu fungují pouze jako kvarteto, jelikož předchozího pěvce Vildu Jurčáka už v jejich řadách nenajdete a hlavní zpěvy místo něj převzal zároveň i kytarista, skladatel a textař Jiří „Pecka“ Petřkovský. Ten má pochopitelně trochu jiný výraz než jeho předchůdce a jistě je to změna, na níž může mít každý svůj názor, ale co se mě týče, tak v tom nějaký výraznější problém nevidím. Pojďme se tedy na představený materiál podívat trochu blíže.
Titulní „1984“ není jako otvírák desky vůbec špatná volba a posluchačům (třeba i těm dosud neznalým tvorby této party) představuje rozvernější hudební tvář skupiny, v níž mě zaujala hlavně kvalitní kytarová práce. Naproti tomu dvojka „Zloději snů“ se odehrává spíše v temnějším duchu, ve valivém středním, následně až pomalejším tempu, s příjemně znějícím kytarovým sólem v poslední třetině skladby. Abych se dále pořád neopakoval, tak v tuto chvíli uvedu, že právě kytarová sóla (a i celková instrumentální zručnost) jsou tím, co mě zaujalo v průběhu celého CD a myslím si, že v této „disciplíně“ jsou pánové opravdu zdatní. V obdobném pojetí, jako dvojka se v podstatě nese i trojka „Ikarus“, v níž, jak sám název napovídá, Pecka vlastním způsobem zpracoval jedno z velmi známých témat. „Hledání“ – to je, řekl bych, klasická rocková balada, kde vedle sebe stojí emotivnější pomalé části, obohacené akustickou kytarou, a hutnější úseky umocňující atmosféru kompozice. Za mě jedna z top pecek na disku. Po předchozím ploužení nás do středního tempa, které je pro FIREBALL vcelkuen iyi dershane stěžejním, vrací další výrazná píseň „Ztracená“, jejíž chytlavý refrén jsem si takřka okamžitě osvojil. Oproti svému druhému CD tentokrát zlínští využili angličtinu v textu pouze v jednom případě, konkrétně u svižné (až na závěrečnou, opět akustikou okořeněnou část) a příjemně šlapající skladby „Light up the light“, při jejímž poslechu jsem si se zájmem podupával do rytmu a vůbec mi nepřišlo, že by byla nějak výrazně delší (cca 7 minut). Na úplný závěr zde máme opět v mateřštině zpívaný song „Tvůj čas“, který výstižně popisuje, že lidský život není věčný a každý z nás má vymezenou pouze určitou dobou.
Stejně tak, jako „Wake Up“, bylo i „1984“ natočeno ve zlínském studiu AudioStar (v létě 2022) pod dohledem Radomíra Staňka (na CD je opět i vroli hosta), který vytvořil zvukový kabát, v němž jsou dobře čitelné všechny nástroje, včetně zpěvu a zároveň je muzice ponechána potřebná syrovost a živelnost.
Obal budu hodnotit obdobně, jako v předchozím případě, kdy jsem uvedl, že se mi líbí zdařile vyvedená titulní strana (foto Vladimír Šilhan), ale poněkud mi vadí strohost pouze čtyřstránkového bookletu. Ale i to „málo“, co je k dispozici, obsahuje, vyjma textů, všechny zásadní informace a graficky je inspirováno industriálním námětem, na jehož podkladu pak máme možnost shlédnout několik snímků samotné kapely, jejichž autorem je Martin Koval.
Myslím, že pro toho, kdo se zajímá o domácí bigbítovou scénu, může být tvorba FIREBALL jistě zajímavá.
A na závěr doplním ještě jednu aktuální věc, a to, že za bicími ve skupině v současnosti sedí Jindřich Kříž, který nahradil Vojtu Poláška.
Seznam skladeb:
- 1984
- Zloději snů
- Ikarus
- Hledání
- Ztracená
- Light up the light
- Tvůj čas
Čas: 35:38
Sestava:
- Jiří „Pecka“ Petřkovský – zpěv, el. a akustické kytary
- Pavel Kajš – elektrické kytary
- Aleš Krupík – baskytara
- Vojta Polášek – bicí
Hosté:
- Radomír Staněk – kytary, kytarové sólo (2), klávesy (6)
- Dan Sampley – text (6)
