V Klatovech se konal první ročník metalových Vánoc pojmenovaný výmluvně Heavy Xmas. Místní obyvatelstvo tvrdším odnožím příliš neholduje. To jsem pochopil z dřívějších zkušeností v klubu Falcon. Když na metal či hardcore přijde třicet živáčků, tak jde o pěknou návštěvu. Avšak možná se blízká na lepší časy. NEUROTIC MACHINERY zde nedávno vystoupili pro sedm desítek metliček. Navíc reportované akci hrálo hned několik věcí do karet. Koncert měl solidní facebookovou a instagramovou podporu. Samotný klub dokonce spustil placenou reklamu. Nejbližší metalová akce souběžně běžela až v Sušici. Zábavovky typu BRUTUS nebo MASH nemůžeme brát za žrouta potenciálních zákazníků. Zkrátím to. Dorazila dobrá návštěva, cca 60 hlav.
Akci odstartovali PEARLY SECONDS. K jejich vystoupení přistupuji trochu skepticky, protože žánrové zařazení alternative rock působilo v programu jako pěst na oko. Ale mile překvapili. Ukazovali schopnosti zdatných plavců v corovějších vodách. Kytarové riffy správně kousaly. Basa s kopákem tomu dodávaly výbornou dynamiku. Rockovější pasáže za podpory kláves příjemně odlehčovaly atmosféru. Trochu symfonická rocková opera, gotický rock a soundtrack pro film Tima Burtona, hehe. Ač nejsem fanouškem nějakých velkých zpívánek, frontman Jan Traffix byl jediným opravdovým zpěvákem večera. S přehledem zvládal i tvrdší polohy.
Pořádající skupinu SECOND BREATH vidím ve stejném klubu již potřetí. Těžko mohu napsat něco nevyřčeného. Klatované odehráli svůj klasický set protkaný melodickou pavučinou s důrazem kladeným na rytmiku kytar a bicích. Zazněl nový song. Po zvukové stránce představení působilo daleko syrovějším dojmem. Pravděpodobně „díky“ ignorování hudebního podkresu, který posledně show zvedl o level. Nechápu. Zapnutý byl, protože ho můj sonar odhalil! Dalším kamenem úrazu byly vokály. Co na tom, že frontwoman měla outfit Ježíška a neustále se usmívala. Zpěvačce Šárce večer vůbec nesedl. Hluboké výkřiky ještě tak nějak šly, ale čisté zpěvy byly falešné. Mám podezření, že špatně slyšela odposlech. Vůbec netrefovala správnou tóninu. Snad příště.
Dle ošacení nejvíce lidí dorazilo fandit NOTHING LEFT TO SAY. Známka zvyšující se popularity. Před vystoupením jsem viděl dokonce plakát, že by kluci měli v Šeříkovce doplnit DEBUSTROL a FATA MORGANU. Kapelu také potkávám potřetí. Vše do sebe zapadalo jako skládačka. Temná image, projev, organický sound, metalcore bez zbytečných odboček… To neznamená, že by hudba byla bez nápadu. NLTS jsou výborní malíři. Mezi zubatými riffy, kde sekerníci s oblibou tlumí struny, kreslili snadno zapamatovatelné melodické linky. V některých odpočinkových momentech kytary hrály bez zkreslení. To byly využité příležitosti pro frontmana, aby se mohl nadechnout před nekompromisním diktátem. Písně pak lépe gradovaly. Dále používání různých bubenických rytmů připomínalo chameleona, jenž mění barvu kůže. Obojí přirozené. Večer zakončovala píseň „Rozvaž to pouto mezi námi“. Vtipné. Na zpěvy byli totiž přizváni Jan Traffix a zpěvačka Šárka, kteří jsou v reálném životě manželé.
Akci považuji za úspěšnou. Klatovy se probouzejí a pomalu nalézají zalíbení v tvrdé hudbě. Opět potkávám spoustu známých, proto klub opouštím někdy až ve dvě noci a ještě stíhám vyfotit dřevěný betlém před vánočním stromem zdobícím náměstí Míru. Za rok na shledanou.
Fotogalerie: Tomáš Vachuda
