Ještě, než začnu vynášet svá moudra, chtěl bych svému redakčnímu kolegovi Burymu poblahopřát k jeho 25. narozeninám, přesto že bych mu tipoval víc. Pro narovnání čísel je třeba říci, že Bury začal se zinem v roce 1997, letos tedy 25 let, ale výtisk má pořadové číslo 26. Vysvětlení je jednoduché, v roce 1997 vyšla čísla hned dvě. Za mé poměrně krátké působení ve Fobii (kam Bury dlouhodobě přispívá) už vím, proč se tu a tam na delší dobu se svými recenzemi jatečního materiálu odmlčí. Dát dohromady cca 150 stran Buryzony, kterou jsem se poslední 3 dny bavil, není prdel. Při takovéto celebraci nemůže chybět ohlédnutí do minulosti. Po úvodníku, kde Bury líčí své začátky, jak na brigádě přístup ke kopírce našel, následuje skromný výčet všech dosud vydaných čísel, kde je vidět, jak Buryzony postupně bobtnaly od dvaceti stránek úvodního čísla až po současných cca 140-150 stránek textu při zachování formátu A5.
Leitmotivem aktuálního čísla jsou tištěné ziny, rozhovory s tvůrci podzemního tisku. Hodně svojské mi přišly reakce Albánce jako strůjce extravagantního Ohníčku, Herdron poutavě podává svědectví o tom, jak to fungovalo v Pařátu (v dubnu vyšlo poslední 105. číslo), Paramba prozradil, co ho vedlo po dvaceti letech probudit Parambuchu zine. Tradičně obsáhlý je rozhovor s veteránem studené války Johanem a jeho alter egem Coornelusem na téma redakčního režimu Telepatie, za Šakalími léty se ohlédl Šakal coby nejdéle fungující zinemaster se svým Noise Masterem. Svůj přínos do DIY komunity přináší recyklátor převzatých věcí ze starších zinů Garfweek, jak říká vydavatel Jirka takový “Rieder Digest“. Jediná dívčina Michaela zastupovala redakční dílo Kids and Heroes, což je spíše časák nežli zin. (Někdo z oslovených se vyjádřil, že zin formátu A4 není zin, ale na to, jaký je to formát, sere bílý tesák.) Obsáhlý náhled do historie Go and Kill sepsal Ondra. Na závěr každého zinového příběhu Bury položil všem respondentům otázku: „Co tě sere na vinylech?“ Tím volně navázal na anketu otevírající aktuální číslo, kde se o své dojmy týkající se asfaltového fetiše podělila necelá dvacka dotazovaných.
Pro mě zajímavá bývá kapitola tour report, tentokrát se sešly hned tři. Marzena vylíčil křižáckou výpravu IMPULSEALER s německými grindery TRIGGER, se kterými projeli Sibiř (Brno), natřeli Futra (Orlová), vyplenili návnadu Na sádkách (Dačice) a vyprášili pavouky na půdě Eternie (Praha). Minitour MARNE a INTERPUNKCE o třech dnech a čtyřech koncertech v polských klubech popisuje Blanka (MARNE). Další grind gore report francouzských SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITION s GUTALAX a BOWELFUCK je spíše obsáhlejší recenze nežli popis cestovních zážitků.
Nejen pro Jihočechy je zajímavé povídání s Paayou o relativně nové (cca 3 roky) kapele STRES TANEC, složené ze členů již nevystupujících UCHÁZÍM, VLASTNÝ NÁZOR nebo UKRADENÁ STRAKA OF AMERICA. Pro ty, co nevlastní poslední Buryzonu, tento rozhovor vyšel nedávno také na Fobii. Dále z domácí scény dostávají prostor LEMONHEART CLUB (noise/sludge) a s nimi spříznění ILLEGAL ILLUSION, ostravští ENNOIA (metal/deathcore) a jejich krajané PURITY, BASTARD INSTINKT z Valašska nebo crust-punkoví MARNE z Orlové. Genezi vzniku slovenských grinderů SANGRE DE IDIOTAS líčí jediní dva členové kapely Jan a Rišo. Takých šialených tandemů vznikají hejna, ale tito Slováci trápí posluchače pouze bicími, basou a jasně že řevem. Ze slovenské deathové scény ještě poskytli rozhovor PRISON OF MY LIFE. Buryho hnáty sahají až za oceán, kde si podal řimbabu Joshe, kytaristu denverských BERATED, z jejichž power/violence alba doslova zírá sympaťák Buscemi (herec, filmy např. Fargo, Big Lebowski). Taky způsob, jak upoutat alespoň nějakou pozornost. Stručný pokec ze země mohutných vodopádů, Argentiny, poskytl jediný člen SYSTEM DESTROYER.
Na závěr nechybí obligátní výčet recenzí jak tištěných zinů, tak filmů s hudební tématikou, což považuji za dobrý tip na dlouhé zimní večery. A jelikož vím, že Bury je velký příznivec této kratochvíle, určitě prubnu nějaký ten titul pohledat. Diskutabilní téma se širokou paletou názorů jsou recenze hudebních nahrávek. Tím mám na mysli recenze řekněme rok a více starých titulů. Ale starýho psa... No, proč ne!
Při nedávném tlachání na vodňanské Festě si Bury „postěžoval“ na dvorního kreslíře Bena ohledně kresby na přední straně zinu, prostě chobotnice a ryby mu nezapadaly do konceptu jakési ostravské Atlantidy. Obecně se mi grafické pojetí celého sešitu náramně líbí, černobílá je kombinace, která do UG kultury patří a myslím, že i v závěrečné kalkulaci o nějaký to kilčo (možná tauzent?) srazí celkové náklady. O Benových kreslířských kvalitách není pochyb, konec konců i rozhovor s ním (strááášně dlouhý) v některém z předešlých čísel má také nutriční hodnotu. S obrazovou formou se Bury nesere, přes tlačítko PrintScreen vyexportujete obrázky všeho druhu i všelijaké kvality. Případné překlepy (Graftweek, blbbosti aj.) jdou na vrub DIY, jestli se vůbec o nějakém vrubu můžeme bavit. Pokud by měl někdo zájem o Buryzone č. 26, je jich cca 30 kusů (130 Kč + cca 27 Kč pošta) u Buryho ještě k mání.
