MODRÝ TANKY – Beznaděj

Další návrat do historie tuzemského punku se jmenuje „Beznaděj“. Jde o demo pražské kapely MODRÝ TANKY, což pro mou generaci znamenalo parodické pojmenování disco dua MODERN TALKING. Hudba  německých fešáků se přes zadrátované hranice dostala i do komunistického Československa, jejich příšerné cajdáky se dočkaly i českých verzí, a tak nebylo divu, že si z nich pankáči a metaláci dělali prdel. Parta založená na sklonku roku 1986 zpěvákem Václavem Kuncem si tedy osvojila název z lidové tvořivosti, prošla několika personálními změnami, přičemž stabilní sestava, kterou kromě Kunce tvořili Patrik „Tlusťoch“ Eler (bicí), Jan „Puding“ Gregar (kytara) a Lukáš „Brouk“ Brouček (baskytara), se zhruba rok po vzniku kapely dopracovala k natočení prvního dema. Došlo k tomu v prosinci 1987 ve studiu skupiny VÍTKOVO KVARTETO, cca čtvrt roku před vůbec prvním koncertem. 

Demo „Beznaděj“ obsahuje patnáct skladeb, které se sice dají označit jako punkové, ale zároveň se v nich objevují i nějaké ty kroky stranou, díky kterým je kapela občas zmiňována i v souvislosti s post-punkem nebo gotickým rockem. 

Zpočátku jde o klasický punk s jedovatým zpěvem, případně nezpěvem – odříkáváním textů, případně zpěvem s jakýmsi ironickým šklebem. Zatímco první song pojmenovaný stejně jako kapela ctí punkového ducha a text je na vážné téma (osobně bych si tipnul, že jde o tanky, které přivezly „svobodu“ v roce 1968, jen jejich barva souvisí právě s názvem kapely). Další dva texty – „Agent z popelnice“  „Veselohra na schodech“ – jsou vtipné blbinky, to „Veselohra v blázinci“ sice taky vyznívá jako legrace, ale zároveň může reagovat na časté hospitalizace nepřizpůsobivé mládeže v psychiatrických léčebnách, kam byli „delikventi“ uklízeni, aby nedělali problémy. Muzika tak nějak dokola tepe v punkrockovém rytmu, je jednoduchá, místy s výraznou baskytarou, ale to je spíš dané zvukem nahrávky, který je nedobrý. Respektive není dobrý, ale není úplně marný, dá se poslouchat bez újmy na duševním zdraví. Další sranda je „Slávie“, skladba, jejíž text tvoří jména kamarádů kapely, se kterými se potkávala v kavárně Slávie, halekaný refrén pak sklouzává k takové té punkové podbízivosti. Mnohem lepší je „Veselohra na hřbitově“, hudebně mnohem ostřejší jízda na pomezí HC a punku, připomíná mi např. TELEX, text je ale opět veselý, o mrtvých vylézajících z hrobů, upírech holdujících pivu a s takřka dementním refrénem zahrnujícím i pochod Praha-Prčice. „Láska“ je další košatější píseň, tady se dá opatrně mluvit o post-punku, škoda, že se kapela nedrží jen vážné polohy, která graduje expresívním zpěvem, protože srandičky ji shazují; a ještě jedna zajímavost, slogan „nemáme rádi pohřební věnce, veksláky a východní Němce“ jsme si jako mládežníci prozpěvovali lehce upravený („nemáme rádi pohřební věnce, Rusáky a východní Němce“) netušíc, kdo je jeho autorem. Titulní „Beznaděj“ je klasický punk, s textem reflektujícím název. 

Druhou stranu otevírají „Měšťáci“, skladba tepající do konzumního způsobu života doplněná o část refrénu lidové písničky „Okolo Hradce“. Nervní punk předznamenává další dění, ale ještě než na něj dojde, je nutné přetrpět „Döjčedöjčebír“, parodickou věc s náznaky dechovky a německými výrazy v textu, který je skoro dada… Songem „Tak co tu chce“ začíná nejsilnější pasáž dema, rychlá ostrá jízda trvá minutu, po ní následuje „Vzpoura“, ponurá věc s naléhavým zpěvem a textem plným nihilismu a bezvýchodnosti, podobně depresivně působí i pětiminutová „Moje cesta přes Rubikon“ – tady se kapela posunula k post-punku evidentně, ve „Funeral párty“ pak zamířila ke gotickému rocku, ale není to uplakaná verze žánru, spíše ta navazující na punk. Závěr patří další blbince, „Zulajda“ je sice výrazově celkem pestrá, z nástrojů se daří vyluzovat různě pokroucené tóny, zpěvák to taky všelijak ohýbá, místy se asi pracuje s nějakými exotickými harmoniemi, ale mě tohle míchání nebaví.

„Beznaděj“ považuju za ryze průměrnou dobovou nahrávku, o které platí podobný soud jako o mnohých dalších, které v té době vznikly – s dotažením nápadů i textů, producentem a lepším zvukem by řada skladeb obstála i dnes, hlavně ty, které od punku odbočují. 

Obal je laděný logicky do modra, na titulní straně jsou tanky v různých fázích poničení, naškrábané logo a nápis „Beznaděj“, na druhé straně přebalu strohý výčet písní. Rozkládací vnitřní příloha obsahuje fotky muzikantů s uvedenými civilními jmény, několik textů (se spoustou pravopisných chyb a změn proti skutečnému záznamu; chyby asi vycházejí z původních spisků, změny nevím, ale jsou hojné, např. skladba „Měšťáci“ má z cca třetiny jiný než vytištěný text) + info, že pro vinyl nahrávku remástroval Marek „Bármy“ Jánský. Chybí info o nahrávání i jméno autora obalu, přičemž uvedené nedostatky vyvažuje pěkný modrý vinyl.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Modrý tanky jedou
2. Agent z popelnic
3. Veselohra na schodech
4. Veselohra v blázinci
5. Slávie
6. Veselohra na hřbitově
7. Láska
8. Beznaděj

• Strana B

1. Měšťáci
2. Döjčedöjčebír
3. Tak co tu chce
4. Vzpoura
5. Moje cesta přes Rubikon
6. Funeral párty 
7. Zulajda

Čas: cca 45 min.

Sestava:

• Václav Kunc – zpěv 
• Patrik Eler – bicí 
• Jan Gregar – kytara 
• Lukáš Brouček – baskytara 

PHR