Nejbližší koncerty
  • 09. 07. 2022VYSTOUPÍ: AC/DC CZECH TRIBUTE, PURPLE MANIA, DEAD DANIELS...
  • 09. 07. 2022Zputnik (punk-electronica) Rissla (symphonic hard rock) ...
  • 12. 07. 2022V Rock Café Southock se uskuteční výjimečný koncert roku ...
  • 16. 07. 2022Motosraz Bahno Louny 2022 - Motorhead CZ Revival, Blue Ro...
  • 16. 07. 2022Vystoupí kapely: Plexis, Jaksi Taksi, Appel Juice, Nízká ...
  • 22. 07. 2022ETEF – Enter The Eternal Fire festival, 22.-23. 7. 2022 ...
  • 22. 07. 2022Páteční deathmetalový večer ve společnosti kapel : BLOODP...
  • 23. 07. 2022OpenAir koncert pražské rockové kapely Dead Daniels v měs...
ASMODEUS – PŘÍJEZD KRÁLE PO 25 LETECH, NYNÍ I JAKO ČERNÁ NEBO ORANŽOVÁ GRAMODESKA

2.-5. 6. 2022, Plzeň - Amfiteátr Lochotín

Po včerejší průtrži mračen byla sobota nejpříjemnějším dnem. Střídavě slunečno i zataženo, sem tam zafoukalo. A vlastně to byl takový příjemný sobotní festivalový den, v kterém jsem nic zajímavého neočekával, ale ten kupodivu překvapil.

Koncertní sobotu otevřeli FREE FALL z Uherského Hradiště. Přicházím na dvě poslední věci, a co jsem zaznamenal, tak pánové sázeli na ostřejší kytarové riffy. U pódia bylo celkem dost příznivců kapely, ale areál byl oproti předchozím dvěma dnům prázdnější. Plnil se pozvolnějším tempem a k zaplnění došlo asi na poslední čtyři skupiny. 

Myslel jsem, že po včerejším diskotékovém dni mě již nemůže nic překvapit. A ejhle, překvapilo a dokonce v dobrém. Maďaři DALRIADA se do toho opřeli řádně a s přehledem ostatní ansámbly strčili do kapsy. Bylo to zpěvné, na folk metal skočné, ale zároveň tvrdé. Bavila mě basa, která tomu dala pořádný drive a svojí hutnosti hrnula hudbu pěkně dopředu. A za basou nezaostával ani bicmen, který tomu dodával zajímavé technické finesy a i nějakou sypací kanonádu. Nicméně mě bavilo celé šestičlenné kombo, které se k hlavnímu vokálu zpěvačky přidávalo i sborově. Samozřejmě v maďarštině. Zpěvačce Lauře není cizí ani hrubozrnný vokál, který sem tam dávala k dobru. DALRIADA bavila, a tak fanoušci zaslouženě dostali vyřvaný přídavek. Vzpomněl jsem si na naše CRUADALACH.

Další kapela byla úplně jiné kafe, a tak se po první písní jdu podívat hezky zblízka do kotle. Mexikánci S7N byli ďáblové a sázeli ostřejší metal se směsici sepulturo-panterovských riffů a se špetkou newyorského hardcore. A musím říct, že už v průběhu koncertu S7N jsem začal sázet na to, že to bude jedna z těch lepších kapel festivalu, po všech stránkách. Ať už hudebně (a někdy platí pravidlo méně znamená více), tak i komunikaci zpěváka Mauricia s fanoušky. Ke konci setu nechal frontman kolovat božkovský Black Fox. (úsměv) Hudba byla nejen kytarově ostrá, ale i s parádním těžkotonážním groove podkladem, kterému určovali směr šikovný bicmen Stu a akčně ďábelský basák Eduardo, který všechny převálcoval. Do playlistu S7N zařadili i dva covery. Zajímavé bylo původně jazzswingové provedení skladby „Pachuco“, která dostala tvrděmetalový kabát a potěšil i song BEASTIE BOYS „(You Gotta) Fight for Your Right (To Party!)“.

Takovou další akční kapelou byli již „legendární“ TOXIK, kteří znovu naskočili do metalového dění po omlazení sestavy v první dekádě tohoto století a vlastně až teď v srpnu chystají vydat třetí desku „Dis Morta“. Takže bylo logické, že se kromě titulky přehrávaly skladby z obou desek, které vyšly v osmdesátých letech minulého století. TOXIK sází na speedmetalovou rychlost s thrashovou bruskou kytar. Jak již jsem v minulých reportech podotknul, tak nemám rád vyšší zpěv, který občas při nevydařeném tónu zatahal za ouška. Sem tam Ron Iglesias pokulhával i v méně vyšponovaných tónech. Nicméně bylo vidět, že si to setsakramentský užíval a že vystoupení kapely bavilo nejen mě, neboť pod pódiem se, kromě tradičních hrozičů, řádilo i v circle pitu.

A to, co jsem napsal v první větě u TOXIK, tak to sedí přesně i na kapelu HEATHEN, která však není z New Yorku, ale z ještě známější scény thrash metalu, a to z Bay Area. HEATHEN a mají o jednu studiovou nahrávku víc. než TOXIK a taky měli temnější ksicht, jejich hudba byla hrubšího zrna, ale o to víc zde bylo kytarových parádiček se spoustou výrazných sól. Bubeník Jim, který kopal i u předchozí kapely, jel dvojkopákové sypačky takřka nepřetržitě. Zpěv byl na úkor řezající hudby méně výrazný. A teď musím podotknout, že v tomto případě se mi více líbilo speedové vystoupení předešlé bandy.

Jako v předešlých dnech, i v sobotu to někdo odskáče a jeho vystoupení moc nesleduji. Powermetalová MAJESTICA mě zastihla při zevlování po areálu, ale každopádně musím říct, že hudebně byli docela v pohodě. Co bylo v pohodě určitě, to bylo sobotní počasí, což jsem již zmínil úvodem, a ani nevadila menší dešťová přeháňka v průběhu vystoupení těchto Švédů.

HYPOCRISY byli nejvíce očekávanou deathmetalovou mlátičkou. Dnes jedinou, pátečními zástupci z podobného ranku byli ARAMAIC. A kdyby ARAMAIC nezůstali, tak by snad bylo i možné, že HYPOCRISY nevystoupili. A jak Peter Tägtgren oznámil a hlavně jsem si mohl na jejich profilu přečíst, tak jím nedorazily do Plzně nástroje a vybavení, které si museli zapůjčit právě od Dubajčanů. A hned dodám i poznatek ke zvuku, že panové Hedlund a Elofsson měli ečkové struny, avšak standardně jsou naladěni v A# a jak sami podotkli „nelezlo to pěkně“. Na pódium byla postavena pyramida pro bicí, jakou známe z obalu alba „Worship“, přičemž titulní skladba otevřela jejich koncertní set. Nebylo vůbec poznat, že se přehrává „Worship“. Mohutná nabasovaná zvuková koule, bez kytar, nevýrazné bicí, jen hukot, sólo chrčivé, doopravdy to bylo nepěkné. Nevím, co si mám o tom myslet a jsem úvodem zklamán. Tägtgren po první skladbě odchází od mikrofonu dozadu a řeší zvuk, a takto se to opakovalo v průběhu další skladby „Fire in the Sky“. Tak nějak se to spravilo, ale podle mě to pravé ořechové nebylo. Ale i tak musím říct, že mě vystoupení bavilo, pohodově jsem si podupával nohou a potřepával hlavou, za mě vcelku OK.

Sobotní program završily dvě německé legendy, a to DORO a RUNNING WILD. K žádné kapele nemám vypěstovaný fanouškovský vztah. A kdybych měl určit jedny, kteří se mi líbí víc, tak to bude pro oko pohledná Doro Pesch, RUNNING WILD pak trochu víc hudebně. V dnešní době tyto umělce nevyhledávám, ba ani v minulosti ne. Pokud jsem o ně zavadil, tak v paměti utkvěly nějaké hity a to bylo vše. Nic víc, nic míň. Nic jsem od vystoupení neočekával, a taky žádné obohacení nedostal. 

DORO poslední desku nahrála již před čtyřmi lety („Forever Warriors, Forever United“) a na scéně se pěkně vyjímala plachta s motivem tohoto alba. Pěkná nadživotní postava Doro Pesch v čele metalových warriors. A musím říct, že neustále usměvavé dračici, která v těchto dnech oslavila 58 let, to slušelo i na pódiu. Stačí si jen na YT vyhledat pár videi z Metalfestu. Koncert jsem si užil, tak nějak víceméně pohledem na zpěvačku, a hudbu jsem bral jako takový správný podkres. Některé písně mně seděly o trochu víc, některé zas míň Šlapavý „Hellbound“ přišel vhod, však má letitý ksicht WARLOCK. A z již zmiňované desky je pěkná rokenrolovka „Blood, Sweat and Rock ’n’ Roll“ a šlapavá „Raise Your Fist in the Air“. Nebavilo mě předlouhé nic neříkající bubenické sólo, dlouhé kecy k věci… a totálně mě nebavil všeobecně známý cover „Breaking the Law“ a myslím, že by tomu nepomohl ani Udo Dirkschneider, s kterým píseň nazpívala. Z mého pohledu druhá půle koncertu, od sóla Johnnyho Dee, byla zabitá. Ač se mělo jednat o hitovky, tak to byl jakýsi patos a nuda, včetně nekonečného podbízení a vyvolávání „All We Are“. Vzpomněl jsem si na předchozí Metalfest, kdy Dee Snider prováděl to samé, ale bylo to jiné kafe, nadupanější a přesvědčivější vystoupení.

S RUNNING WILD bych na tom měl být lépe, protože mým uším neunikly desky z let studentských počínaje albem „Death or Glory“ až někdy do alba „Masquerade“. A nějaké hitovky z let raných. Po povinném intru se rozjíždí píseň pirátské squadry, u které chvíli přemyšlím, zda dobře slyším melodickou a ráznou a velmi oblíbenou „Fistful of Dynamite“ z alba „Pile of Skulls“. Poznávám to dobře, ale ten hrozný zvuk… a huhlajícímu Rolfovi Kasparkovi nejde vůbec rozumět (on sám určitě za to nemůže). A ba co víc, basový podklad nějak divně rezonuje areálem. Ach jo, sorry, ale tomu zvukaři by tu flašku měli dávno odtrhnout od huby. Nevím, zda je to takový problém tady vykouzlit dobrý zvuk. Možná by to udělal líp i hluchý. Kasparkův hlas zůstal prakticky utopený po celou dobu vystoupení. Rázné metalové klasické songy byly spíše žalostně teskné, byla to jízda na „Riding the Storm“. A možná před potopením. A tak se chytám jen u známých písní z dávné doby. Závěrečný zpěvný „Under Jolly Roger“ je skvělý a zvedá vítr do plachet. Po něm ale následuje přídavek s trojicí těch slavnějších kousků. „Soulless“, „Conquistadores” a „Raise Your Fist”. Závěrem jen dodám, že skladby „The Shellback“ a titulní z poslední desky „Blood on Blood“ zde v Plzni zazněly premiérově.

HYPOCRISY

  1. Worship
  2. Fire in the Sky
  3. Mind Corruption
  4. Eraser
  5. Inferior Devoties
  6. Chemical Whore
  7. Until the End
  8. Weed Out the Weak
  9. Children of the Gray
  10. War-Path
  11. Fractured Millennium
  12. Impotent God 
  13. Adjusting the Sun
  14. Roswell 47

DORO

  1. I Rule the Ruins (Warlock)
  2. Burning the Witches (Warlock)
  3. East Meets West (Warlock)
  4. Hellbound (Warlock)
  5. Blood, Sweat and Rock ’n’ Roll
  6. Raise Your Fist in the Air
  7. Für immer (Warlock)
  8. Metal Racer (Warlock)
  9. Drum Solo
  10. Earthshaker Rock (Warlock)
  11. Breaking the Law (Judas Priest)
  12. All We Are (Warlock)
  13. All for Metal

RUNNING WILD

  1. Fistful of Dynamite
  2. Purgatory
  3. Rapid Foray
  4. Blood on Blood
  5. Riding the Storm
  6. Branded and Exiled
  7. Drum Solo
  8. The Shellback
  9. Bad to the Bone
  10. Crossing the Blades
  11. Under Jolly Roger
  12. Soulless
  13. Conquistadores
  14. Raise Your Fist

Zveřejněno: 12. 06. 2022
Přečteno:
303 x
Autor: 4horsemen | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář