Srdečně zdravím! Protože je „Existence Is Futile“ už nějaký ten týden na světě a valná část příznivců i žurnalistické obce měla možnost poslechu a utvoření názoru, nemohu začít jinak než dotazem na ohlasy, jež se k tobě dostávají; líbí se novinka?
Ahoj Lukáši, také Tě zdravím! Dle ohlasů jak z posluchačské obce, tak z řad žurnalistů se novinka vcelku jednoznačně líbí, což nás samozřejmě moc těší. Album jsme začali natáčet v první polovině roku 2020 a „díky“ situaci s covid jsme následně měli nadstandardní množství času v rámci postprodukčních prací, tedy vypilování a vybroušení všech detailů. To se logicky muselo projevit a také projevilo na výsledné podobě desky, kde se neponechalo nic náhodě a výsledek se zdá být jednoznačnou trefou do černého!
Doneslo se mi nemálo názorů, že po delší době přichází COF s albem, které stojí opravdu za to. Dokážeš to akceptovat, pochopit fanouška a dát mu za pravdu, nebo si pevně stojíš za každým nosičem a podobné výkřiky tě spíš mrzí?
Beru to úplně v pohodě! Podobných názorů či hodnocení slýchávám hodně. Vlastně už od doby, kdy jsem se k COF připojil a vydali jsme první desku, na které účinkuji a podílel jsem se i jako spoluautor: „Hammer Of The Witches". Nejeden názor hovořil o nejlepší desce CRADLE za posledních 15 let. Následně se scénář v podstatě opakoval s deskou „Cryptoriana - The Seductiveness Of Decay", kdy si také nevybavuji jiné ohlasy než jen ty pozitivní. Takže jsem de fakto posledních pár let slýchával jen samé superlativy.
Vraťme se ale na začátek této otázky. Rád bych se zde zastal těch možná papírově méně oblíbených alb z období 2003–2012. Za sebe je vůbec nehodnotím až tak kriticky, protože každá deska CRADLE OF FILTH obsahuje velkou porci silného materiálu a každá má své příznivce. Prostě, jak se říká - sto lidí, sto chutí.
Doba je taková, jaká je, a cestování po světě příliš nepřeje, přesto, povedlo se na podporu aktuálního nosiče odehrát nějaká vystoupení?
Krom festivalu Bloodstock, který proběhl v srpnu 2021 v Anglii, jsme celý loňský říjen brázdili USA a i přes striktní bezpečnostní podmínky způsobené pandemií koronaviru se myslím jednalo o velmi úspěšné turné. Bylo skvělé hrát znovu koncerty, i když to tentokrát kvůli zmíněným omezením bylo trochu odlišné než v minulých letech. Na závěr loňské sezóny jsme si prakticky rovnou po skončení amerického turné ještě v rámci „Existence of Futile" release party střihli speciální koncert v Londýnském Roundhouse.
Nahlédněme pod pokličku tvůrčího procesu. Jak tento u COF funguje? Nadhodí principál téma a zbytek kapely se na jasně daný časový úsek uzavírá do svých kobek, nebo se jedná o kolektivní průběžný cyklus, kdy postupně „lepíte“ jednotlivé nápady a teprve po poslechu syrového nástřelu si Dani sumíruje myšlenky, o čem by to mohlo být?
Proces tvorby nového materiálu je velmi organická záležitost, u které se jen těžko dají dopředu naplánovat či konkrétně nalinkovat konkrétní tvůrčí postupy. Takže je to, zhruba, jak píšeš. Prostě to, co zrovna pomůže nebo dodá další podněty či impulsy ať už Danimu, nebo zbytku kapely. Vzájemná chemie funguje a ovlivňujeme se doslova každým tónem! Demosnímky si navzájem posíláme přes internet a v rámci skladatelského procesu, do kterého je zapojena celá kapela i její dvorní producent Scott Atkins, dotváříme co nejpřesnější obraz předprodukce, který je velmi důležitý pro následující nahrávací proces.
Jak to Marku máte s druhým kytaristou Richardem, mají COF svého Malcolma a Anguse, nebo se o sólové, respektive riffařské party poctivě dělíte?
Dá se říct, že máme vše rozdělené zhruba půl na půl. Samozřejmě úzkostlivě nelpíme na tom, zda jeden nebo druhý hraje v té či oné skladbě takzvaně „víc", ale o kytarové party se tak nějak přirozeně dělíme. A to jak při sestavování koncertních setlistů, čítajícíc samozřejmě i starší skladby, tak při tvůrčím autorském procesu a následném natáčení nových alb. S Richem máme oba poměrně odlišný hráčský styl, čímž se ale navzájem výborně doplňujeme a dotváříme tak celkovou mozaiku muziky CRADLE Of FILTH.
V CRADLE OF FILTH už máš nějaký ten rok odkroucený, živých vystoupení nepočítaně a mne by zajímalo, zda bys po menším lovení v paměti vybral to nejpodivnější (ať už místem, fanoušky, nebo stavem, ve kterém jste se nacházeli vy sami).
Různých neobvyklých příhod se za ty roky najde spousta. Z hlavy mě teď například napadá náš pobyt a vystoupení na lodi v rámci plujícího festivalu 70 000 Tons of Metal v roce 2016. Držet doslova balanc při koncertě a vnímat během vlastního vystoupení houpající se parník je opravdu velmi zvláštní a nezapomenutelná zkušenost. Celý podnik 70 000 Tons of Metal byla vlastně jedna velká jízda, kterou bych si v budoucnu velmi rád znovu zopakoval.
Jedna mířená přímo na tělo, byl jsi fanouškem COF před příchodem do kapely, nebo se jednalo o chopení obří šance a láska se dostavila časem?
Kapelu jsem samozřejmě znal a měl rád už dlouho předtím. V podstatě od roku 1998, kdy mi Marthus poprvé přehrál „Cruelty And The Beast“ jakožto tehdy horkou novinku. Ihned jsem věděl, že se jedná o výjimečnou záležitost a láska k tomuto albu i ke kapele mi zůstala až do dnešních dní. Umíš si tedy jistě představit, jak skvělé chvíle jsem zažíval (a zažívám), když jsme v rámci vybraných festivalů a turné přehrávali kompletní album „Cruelty and the Beast“ u příležitosti dvacátého výročí vydání. Deska mimochodem vyšla v remixované podobě na CD i LP, což jistě potěšilo nemálo fanoušků (mě nevyjímaje), nakolik zvuk a produkce u původního vydání nebyly úplně optimální, aspoň z mého pohledu.
Dá se o COF hovořit jako o partě přátel, která se schází i v mimo kapelní aktivity, nebo jde spíše o firmu, kam se chodí převážně pro výdělek a ve volném čase jeden druhého nevyhledává?
Tak ono tím, že i v rámci Velké Británie členové kapely žijí na různých od sebe poměrně hodně vzdálených místech, je dáno to, že krom zkoušek, koncertů či natáčení videoklipů (aktuálně také LiveStreamů) se členové kapely mimo aktivity přímo spojené s CRADLE Of FILTH příliš nepotkávají. Marthus a já navíc žijeme trvale v České republice. Určitě ale nemáme problém jako celá kapela vyrazit na různé turistické kratochvíle či společný oběd nebo večeři například v rámci dnů volna během turné.
Snad k dvacetiletému výročí, vyplivnul Netflix film Cradle Of Fear. Pominu-li odhalené krásy zúčastněných hereček, zanechal tento ve mně spíše rozpaky. Jak na toto dílo nahlížíš ty?
Film jsem viděl asi dvakrát a už to bude pár let nazpět. Osobně to beru tak, že se jedná o dobovou záležitost a film je i odrazem toho, co dovolil budget, který byl určitě omezen. Snímek má ale dodnes řadu příznivců nejen z řad fanoušků CRADLE Of FILTH a takřka kultovní status mezi milovníky tohoto filmového žánru.
Jestli se nepletu, natočili jste na podporu novinky dva videoklipy. A to ke skladbám „Necromantic Fantasies“ a „Crawling King Chaos“. Jsou dějové linky vizuálních zpracování vaším dílem, nebo jedete dle scénáře osoby zvenčí? Máš točení klipů rád, nebo je to nutné zlo?
Pokud jde o tyto dva novinkové videoklipy, tak na těch jsme spolupracovali se známým a nesmírně talentovaným režisérem z USA Vicentem Corderem, který vytvořil scénáře (samozřejmě na základě textů) a oba klipy i režíroval. Jedná se o skutečná umělecká díla a dle mého názoru o možná vůbec zatím nejlepší videoklipy CRADLE Of FILTH.
Natáčení klipů je obvykle velmi zdlouhavá a únavná práce. Nebylo tomu jinak ani tentokrát, ale už jsem zažil i tvrdší podmínky v podobě velmi chladných exteriérů, ale i interiérů. Videoklipy beru jako nutnost a naprosto nedílnou součást propagace a vizuální prezentace kapel. Když pak navíc následně uvidíš výsledek v podobě nadčasového audiovizuálního snímku, který tu zůstane navždy, tak na trampoty a peripetie spojené s natáčením vcelku snadno a rychle zapomeneš. Prostě - stojí to za to!
Když na jednotlivých zastávkách světového tour koukáš do davu pod pódiem, koho vidíš? Je to spíš generace pamětníků „Dusk…“, nebo omladina holdující pozdější tvorbě?
Popravdě vidím mix obojího nebo lépe řečeno doslova celé spektrum společnosti. Od těch nejmladších až po vrstevníky, kteří tvoří asi většinu publika. Vůbec neobvyklé samozřejmě není třeba potkat i rodiče, kteří vyrostli právě na zmíněném „Dusk“ a koncerty teď navštěvují se svými dětmi, které muzika COF také chytla. Objevují se ale i starší ročníky, než jsem já sám, které evidentně holdují tvrdší muzice! Je prostě paráda to sledovat!
Tvé plány pro rok se dvěma dvojkami na konci?
Plánů je spousta, hlavně těch koncertních po delší vynucené pauze, a to jak s CRADLE Of FILTH, tak s TITANIC! Doufejme tedy, že nám do toho opět nehodí vidle další zlotřilý virus nebo něco jiného. Aktuálně bych chtěl vypíchnout a pozvat všechny fanoušky COF na sledování LiveStreamu, který se uskuteční 20. 3. 2022. Přehrajeme zde celou desku „Dusk And Her Embrace", což je již od jejího vydání v roce 1996 de facto kultovní záležitost a milník celého žánru. Vstupenky je možno objednat zde: https://cradleoffilth.veeps.com/
Moc díky za rozhovor a přeji, ať se daří!
Také děkuji a přeji mnoho zdaru Tobě i Fobia zine!
