F.P.B. – Rockfest live 1986

Papagáj oprášil další archivní materiál a vypravil ho do světa ve formě gramodesky s velmi pěkně zpracovanými doprovodnými materiály. Těmi myslím hlavně vnitřní přílohu, která na čtyřech stranách obsahuje řadu archivních fotek z první půlky osmdesátých let, na kterých jsou vidět cca dvacetiletí muzikanti zejména při koncertních vystoupeních, dále jsou k přečtení všechny texty v češtině i jejich anglické překlady, nechybí ani informace týkající se sestavy, autorství hudby a textů. U fotek trochu zamrzí chaotické popisky, kterým chybí nějaký řád – někdy jsou u nich jen jména, jindy iniciály, tu místo pořízení, tam rok. Přebal s upravenou fotkou vypadá divně, ale ona byla trochu „divná“ i muzika F.P.B.

Historie F.P.B. je myslím všeobecně dobře známá, takže jen v krátkosti: Vznik 1980 pod „dohledem“ punkového hybatele Petra Růžičky jako ČTVRTÁ CENOVÁ SKUPINA, od začátku v sestavě Miroslav Wanek, do roku 1986 koncerty na různých místech a s různými problémy, stejně tak potíže se získáním přehrávek, několik změn v sestavě i variací názvu (FOURTH PRIZE BAND, F.P.B.), epizodní působení zpěvaček a dalších muzikantů, zásadní sestava Miroslav Wanek (zpěv, baskytara), Romek Hanzlík (kytara, zpěv) a Milan Nový (bicí). I přes zmíněné trable a zákazy F.P.B. v roce 1985 vystoupili na velkém festivalu v Polsku, zahráli na legendárním parníku v Praze a objevili se v dokumentárním filmu Hudba 85. V roce 1986 rozdivočili fanoušky na Rockfestu, dá se říci ve vrcholné formě, zároveň šlo o labutí píseň kapely, jejíž členové se posléze sešli v UŽ JSME DOMA. F.P.B. sice ještě cca rok existovali v jiné sestavě, ale to už byla odlišná skupina, od které se zejména Wanek distancuje.

Ti praví F.P.B. kolem roku 1985 na koncertech dokazovali, jak vyzrálou partou byli; zároveň dokazovali, že jejich punk byl oproti žánrovým souputníkům mnohem barvitější. V určitých momentech se dala vystopovat pozdější Wanekova inklinace k alternativnímu rocku, nicméně nechyběly ani přímočaré vypalovačky. Podobně rozmanité byly texty v češtině, většinou z pera Míry Waneka. Ten už v mladém věku dokazoval, že si se slovy rozumí a že mu nestačí punkový žargon, byť si neodpustil ani slabší chvilky, ve dvou případech na Rockfestu zaznamenaných písní pak F.P.B. sáhli pro básně jiných autorů, Christiana Morgensterna a Oldřicha Mikuláška.

Na začátku záznamu konferenciér krátce představuje kapelu s důrazem na její původ (Teplice) s tím, že F.P.B. chtějí předvést, jak si tam u nich doma představují svěží bigbít. Nevím, jestli se slovo „punk“ tehdy nesmělo veřejně pronést, ale ono s tím zobecněním („bigbítem“) je to vlastně trefné. Hned první „Noha“ sice pracuje s punkovými rytmy, ale zároveň s alternativním rockem, ať se bavíme o rytmice, nebo o kytarových vyhrávkách. Mezi skladbami je logicky slyšet potlesk a nějaké to hulákání návštěvníků, slyšet ale nejsou žádné proslovy od muzikantů, kteří hráli bez dříve často používaných recitativů Míry Waneka, který většinou přednesl text skladby, kterou poté kapela zahrála. Možná šetřil čas… Ale to není výtka, jen konstatování, díky nemluvnosti má nahrávka spád a působí živelně. Navíc má oproti jiným dobovým záznamům solidní zvuk, např. proti nedávno recenzovaným demosnímkům RADEGASTU je to skutečně rozdíl propastný. 

Je určitě zajímavé, s jak malým počtem slov lze udělat čtyřminutový song a nenudit, „Shwakespearův paradox“ budiž důkazem. Dokola opakované dvě spojení do další rozkročené muziky bez obtíží zapadají a nechávají na posluchači, aby si slova „nějak“ vyložil. Předpokládám, že si pod nimi každý představí něco jiného, působí totiž abstraktně… To „Navoněný“ je adresný až až, úředník musí nějak vypadat a vonět, jinak by s ním „nejednaly strany, ani ty malé, ani ty velké“, resp. „navoněná pravda zní líp“. Jako předzvěst UŽ JSME DOMA zní „Není na to čas“, v níž dojde i na skororecitaci několika přísloví, která rozhodně nemohla dělat soudruhům radost, pokud je dokázali pochopit. Vděčné téma „Ulice“ pojali F.P.B. taky po svém, žádné „děti ulice“, žádný „dopravní ruch“, ale „špína“, opět zahalená v podobenství; hudebně jednodušší punkovka. Zpěvomluva uvozuje i poslední věc strany A, „Svatý pes“ je převzatý od THE RESIDENTS a už to je signál, že to zase bude zvláštní. F.P.B. si vybrali skladbu z debutu amerického kolektivu a opatřili ji českým textem. 

Strana B mi přijde o něco méně zajímavá, hlavně tracky č. 1 a č. 2 nejsou výrazné a myslím, že v kontextu tvorby kapely ani významné, hlavně „Žena“ je textově poněkud plytká. „Vola z žuly“ si F.P.B. půjčili od pana Morgensterna a udělali ho mnohem rychlejšího než později VISACÍ ZÁMEK. Na nic jiného než divočení není v dvacetisekundovém „Egoistovi“ logicky čas, zajímavěji se druhá strana profiluje až s „Nevíme“, kde mi opět přichází na mysl UŽ JSME DOMA kvůli střídání chytlavých momentů a těžšími, skřípající kytara působí znepokojivě, refrén vesele. Vynikající „Listíčko“ s Mikuláškovým textem patří k vrcholům alba i tvorby teplických eklektiků, závěr živáku patří další ikonické písni „Kdo z koho ten toho“. 

Záznam koncertu z Rockfestu je určitě cenným dokumentem doby, který ani dnes neztrácí kouzlo – a co je hlavní, obstojí i co se týče kvality muziky, textů a zvuku.

Reedice - nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Noha
2. Shwakespearův paradox
3. Navoněný
4. Není na to čas
5. Ulice
6. Svatý pes

• Strana B

1. Zavalitý
2. Žena
3. Vůl z žuly
4. Egoista
5. Nevíme
6. Listíčko
7. Kdo z koho ten toho 

Čas: cca 33 min.

Sestava:

• Miroslav Wanek – basová kytara, zpěv
• Romek Hanzlík – kytara, zpěv
• Milan Nový – bicí

Bandcamp

www.phr.cz