RADEGAST – Demos 86/89

• Radegast je slovanský bůh slunce, hojnosti a úrody (psáno rovněž Radogost, počeštěně Radhošť).
• Socha Radegasta  stojí na hřebenu hory Radhošť.
• Radegast je pivovar v Nošovicích.
• RADEGAST je název jedné z prvních tuzemských hardcorových kapel. Ne-li té vůbec první.
• „Radegast“ je název alba skupiny CITRON.
• RADEGAST je název americké blackmetalové kapely, v níž hráli „Američané“ Patrik a Petr Svobodové. Podobný, jen lehce modifikovaný (RADOGOST, RADOGAST, AT RADOGOST´S GATES), název mají další tři metalové kapely.

RADEGASTŮ nemálo, ale letos přichází čas toho havířovského, hardcore punkového, který se pojmenoval podle značky piva, která se pojmenovala po slovanském bohovi, stejně jako album CITRONU i zmíněné metalové party. K metalu ostatně neměl daleko ani náš RADEGAST, který byl v druhé fázi ovlivněn kapelami typu WEHRMACHT, NAPALM DEATH nebo CRYPTIC SLAUGHTER.

Nebudu tu unavovat historií kapely, ta je aktuálně zmapována hned na třech místech, nejlépe na příloze ke gramodesce, která je předmětem tohoto článku, potom v kultovní knize Kytary a řev aneb co bylo za zdí, a nakonec i na webu seriálu Bigbít, kam si dovolím odkázat ty, kteří RADEGAST neznají a nemají (zatím) vinyl ani knihu. Ze všech vzpomínkových pojednání je jasné, že to v Havířově v osmdesátých letech žilo, že tam fungovala řada aktivních jedinců a kapel a že RADEGAST to dotáhli nejdál, nejen co se věhlasu, ale i extrému týká.

V roce 1986 bylo v sestavě se zpěvačkou Danou Kalousovou nahráno první demo RADEGASTU. Třináct skladeb většinou s krátkou stopáží, ale drajvem a stylovým rozkročením od alternativního rocku po hardcore. Zajímavým faktem je bezesporu zpěvaččin projev; Dana kromě civilního zpěvu používala i řev a zřejmě šlo o vůbec první dívku, která se u nás takhle ostře vyjadřovala. Někdy je její zpěv poněkud svérázný, nejistý, což platí i o občasných vokálních vkladech kytaristy, jindy je naopak Dana přesvědčivá až uhrančivá; stejně tak muzika, místy pozoruhodný materiál, místy škobrtající. Vliv na poslouchatelnost má samozřejmě i zvuk, který je mizerný. I přesto je ale slyšet, že to RADEGASTU mnohokrát solidně odsýpalo a hrálo a že některé skladby by s kvalitní produkcí byly hity jako biče. Začátek je intenzivní, minutové vypalovačky navazují rychle za sebou, v „Práci“ zaujme kytarové melodizování a zpěvný punkový refrén, „Hory, doly“ jsou vlastně dvě věci v jedné, polovina hardcore s řevem zpěvadule, polovina rock se spíše mluvou než zpěvem. Mezi rotykoidní kusy patří ještě č. 3, č. 4 a hlavně č. 6, asi největší jízda. Ještě zajímavější je „Vyvrhel“, kde se u mikrofonu pravidelně střídají zpěvačka se zpěvákem, muzika má pořádný odpich a kytara předpisově kvílí. „Pivo“ je punková „anglická“ odrhovačka, ale poté se zase fičí a fičí, až přijde čas na alternativní muziku. „Vynálezy“ a „Zbyteční“ se nikam neženou, plynou volněji a představují kapelu v jiném módu. Zatímco „Vynálezy“ jsou obyčejné, „Zbyteční“ je povedená věc, depresivní post-punk s výborným textem. 

V roce 1989 bylo už bez zpěvačky a s jiným bicmenem nahráno druhé demo. Na něm se materiál částečně překrývá s prvotinou, sedm skladeb se objevilo znovu (jedna jako trojskladba) s jiným zpěvem, který kompletně převzal kytarista Milan. Mnohem lepší je zvuk, hlavně kytara je pěkně slyšet, takže je znát, že si Milan s kytarovými party více pohrál – a často jimi míří k thrashcoru či crustu, když kytara řeže nebo kvílí. Songy jsou propracovanější, variabilnější, ostřejší, většina jich znovu odsýpá ve velmi rychlém tempu, v tomto směru vévodí „Nálet“, „Bejrút“ či „Pubertální deprese“, byť v „Depresi“ se v druhé polovině zvolní a zamíří k post-punku. Za slabší považuji „Bony“, ve „Vyvrhelovi“ citelně chybí ženský hlas a „Hovno“ je kravina. Jinak materiál, který rozhodně stojí za poslech, byť mně paradoxně přijde zajímavější starší nahrávka – jednak díky ženskému zpěvu, jednak je stylově otevřenější a tak silná písnička, jako je „Zbyteční“, na béčku chybí.

Přední i zadní stranu obalu je možné okouknout v galerii, o vnitřní příloze už byla krátká zmínka, ale pojednání o kapele si zaslouží ještě připomenutí – jeho autorem je hlavní postava RADEGASTU Milan Jonšta, který napsal velmi pěknou stať. Na druhé straně vloženého listu z kvalitního papíru nejsou texty, ale několik archivních fotek, sestavy a informace o nahrávání. Absence textů mě trochu mrzí, přece jen mám radši, když si texty můžu v klidu přečíst a nemusím je chytat při poslechu. Internet samozřejmě situaci ulehčí, protože řadu textů lze dohledat, takže jsem ji jich většinu stáhl a vytiskl, abych si je při poslechu mohl studovat – a kromě několika blbinek („Pivo“, „Hovno“) jde o neveselé čtení, které dobře vystihuje několik slov na obalu: životní prostředí, devastace, lidská hloupost, násilí, nenávist, válka, politika.

Reedice – nebodováno 

Seznam skladeb:

• Strana A:

1. Práce
2. Hory, doly
3. Bobby z Londýna
4. Pověz, žes tam nebyl 
5. Vlajka napůl žerdi
6. Nálet
7. Vyvrhel
8. Pivo
9. Budíček
10. Bejrút
11. Vynálezy
12. Zbyteční
13. Zlý den

• Strana B:

1. Favorit
2. Marná snaha
3. Beznadějná situace
4. Něco není v pořádku
5. Pověz, Vlajka, Nálet
6. Bony
7. Bejrút
8. Praha
9. Jeho kraj
10. Pubertální deprese
11. Nikomu nevěř
12. Vyvrhel
13. Starý cyp
14. Pivo
15. Zlý den
16. První pomoc
17. Hovno

Čas: cca 40 min.

Sestavy:

1986

• Dana Kalousová – zpěv 
• Milan Jonšta – kytara, zpěv
• Jiří „Bobeš“ Prokš – basa
• Pavel „Eskimo“ Kaniok – bicí 

1989

• Milan Jonšta – kytara, zpěv
• Jiří „Bobeš“ Prokš – basa
• Jiří „Ďábel“ Pavlica – bicí 

Bandcamp

www.phr.cz