COLP letos slaví třicátiny. Pravda, předškolní léta strávili pod názvem COLPORRHAPHIA, až s nástupem na základní školu název krátili, na základce stihli tři full alba. Pak už to šlo pomaleji, velké desky se střídaly s ípky, přičemž letošní oslavná nahrávka je opět kratší, EP, které vyšlo ve dvou verzích – jako CD-R v pošetce nebo jako flash disk vložený v digipacku. Autorem grafiky je Radek Popel, který připravil pro COLP typický design bez jasného významu, obě verze se příliš neliší a disponují jen základními informacemi.
Oslava 30. narozenin by si možná zasloužila více než čtyři skladby, ale COLP se už léta neženou za kvantitou, ale za kvalitou, což mohu po několika posleších „Twentyone“ podepsat. Hlavním kladem nahrávky je pestrost. Základ tvoří groove pasáže, z nichž se muzika vydává různými směry, a to ve všech čtyřech případech. Žádná monotónní řezničina, ale barevné písničky, v nichž nechybí chytlavé melodie a další zpestřující prvky. V první „One“ jsou to zvonivé tóny, které se krátce objevují v úvodu a sporadicky i v typické COLP-hustotě, ze které se vynořuje baskytara a záhy přichází odlehčená emotivní skoro rocková očesaná pasáž, opět s podporou výrazné basy. Nechybí ani „sekaná“, ani návrat minimalismu. „Two“ zpočátku rovněž jede jako parní válec, B.C. řve jako raněný tur (což platí obecně na celé nahrávce), ale muzikantům se opět povedlo skladbu odlehčit, v pomalém úseku se objevují různé kytarové (kudr)linky, skladba má celkově modern thrashový spirit, který „narušuje“ další zvolnění a pěkné kytarové sólo. Palec nahoru zvukaři (nebo tomu, kdo v tom má prsty) za to, jaký nechává prostor baskytaře, ta je všude, ale zvuk je vůbec vyrovnaný, nic se s ničím netluče, že je to nahlas a hustě, je dané žánrem. Jediné, co mi úplně neleze do uší, je zvuk kopáků, který je asi upravený nějakým udělátkem (trigger?), ale vnímání soundu je vždycky individuální a kolik uší, tolik chutí, takže věřím, že řadě fanoušků se to takhle bude líbit.
V „Three“ sem tam dojde na industriální zvuky, ale jen jako koření, gró opět tkví v zemitosti, v níž se odvíjí další kytarové kouzlení, které není tak nápadné, jak by možná mohlo být. Závěrečná „Four“ fičí jako uragán v thrashovém tempu, opět s industrial esencí, bicí chvílemi duní deathmetalově, epické kytary pak přechází v ponurou hru, která se neustále proměňuje, objevuje se další zajímavé sólo a pozorný poslech je nezbytný, jinak zůstane v hlavě guláš. Já si to dávám s chutí, ale když se vrátím k druhému odstavci, jsem vlastně spokojený s tím, že jde o krátkou nahrávku, protože se těch necelých šestnáct minut dokážu bez potíží na vše soustředit, aniž bych ztrácel zájem objevovat všechny nuance.
Přesné hodnocení: 7,5/10
Seznam skladeb:
- One
- Two
- Three
- Four
Čas: 15:39
Sestava:
- Peter – drums
- Sad – bass, backing vocal
- Paste – guitar, backing vocal
- B.C. – guitar, vocal
