TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

CD/2LP 2021, Supraphon / rock / Česko

„Vracím se tu vědomě ke svým hudebním kořenům, ke spolupracovníkům, z nichž mnozí už jsou v muzikantském nebi. Někteří se podíleli aktivně ještě na minulém albu ,Sto roků na cestě‘, jiní odešli dřív, pár jich ještě neohroženě kráčí se mnou.“ To jsou slova Michala Prokopa v bookletu nového alba „Mohlo by to bejt nebe...“, které vyšlo letos v květnu jako jakási předzvěst oslav jeho pětasedmdesátých narozenin, které oslaví 13. srpna. A myslím, že oslava formou nové nahrávky se povedla, Michal Prokop stále působí jako charismatický a jistý interpret skladeb oscilujících (hlavně) mezi rockem a blues.

Na úvod je zařazena pro MP & FF typická bluesová skladba „Nebe anebo cesta do pekel“, rytmicky i nástrojově pestrá písnička, v níž se střídají dechy s barovým až groteskovým pianem a harmonikou, nechybí housle a samozřejmě trio základních rockových nástrojů. Nad vším se klene Michalův zpěv, proti slavným osmdesátým letům možná položený o něco níže, ale stále energický a nezaměnitelný. Uvedení do alba silné, hned po něm přichází zklidnění, „So long“ by se klidně mohla jmenovat „So slowly“. Minimalismus v podání strunných nástrojů a piana, decentní zpěv, nostalgická vlna. „Prstoklad“ je mnohem živější a velmi silně evokuje časy „ Nic ve zlým, nic v dobrým“, zato „Pomoz mi“ mi připomíná skupinu ODYSSEA, její blues rockem načichlé písně, jen si odmyslet dechové nástroje. Pátým „Věnováním“ končí blok Prokopových skladeb („narušený“ Andrštovou „So long“) a začíná blok autorsky pestřejší. 

Překvapením je pro mě příspěvek Martina Němce (PRECEDENS), který dodal největší hit alba „Hoří Notre Dame“, art rockem i vážnou hudbou ovlivněný skvost, ve kterém kytara, klávesy i housle kouzlí nádherné melodie. Po jedné skladbě dodali Petr Skoumal, Jan Hrubý, ještě jednu Luboš Andršt, ale i když je autorský tým celkem početný a výrazové prostředky rovněž, deska drží pěkně pohromadě, což je myslím dáno dvěma atributy: za prvé Michalovým zpěvem, který se dokáže přizpůsobit jemnějším i ostřejším písním; za druhé ansámblem muzikantů a textařů, který tvoří matadoři jdoucí s Michalem po jedné cestě dlouhé roky, případně persony, které toho porůznu odehrály strašně moc. Například Michal Pavlíček, který kytarovými kousky ozdobil „Neříkej“ (v bookletu je uvedeno, že jde o speciální poctu Luboši Andrštovi, mně to místy přijde jako věci z první strany 2LP STROMBOLI z roku 1987), či Pavel Marcel (kterého asi čtenáři Fobie budou znát díky spolupráci s Necrocockem), jenž nahrál většinu kytar a zároveň se postaral o zvuk, mix a mastering. 

Speciální položkou kompletu je „Svět naruby“ – hudba Jaroslav Ježek, text Voskovec & Werich. Je pozoruhodné, jak jsou slova pánů z Osvobozeného divadla aktuální i dnes, jak se historie neustále opakuje… 
Divná loď, když nemá vesla
Divný v bouři klid
Místo chleba žvýkáme hesla
Divný blahobyt
Možná, že to vše pravda není
Snad je to jenom zlý sen
Čekám na svoje probuzení
Čekám na nový den

Obal CD se taky povedl. I když jsem si přečetl, že se o design postarala 3.dílna, myslím, že Karlu Halounovi a Luďku Kubíkovi napovídala chytrá horákyně – ani digipack, ani digifile, něco mezi, CD zasunuto do kapsy, ale zároveň booklet o 24 stranách. Graficky vše dotažené na 100 %, na vnějších a vnitřních stranách desek motivy čtyř ročních období, uvnitř texty a fotky muzikantů, jen praktičnost v jednom bodě maličko vázne, protože přes přebal je ještě přetažený pásek, na kterém je uveden interpret, název alba a vzadu seznam skladeb. Nevím, jaká bude trvanlivost, ale vzhledem k tomu, že muzika na „Mohlo by to bejt nebe...“ je určená hlavně pro pamětníky a ti se k věcem chovají pěkně, aby jim vydržely celý život, tak při troše opatrnosti snad i ten proužek papíru vydrží věky. O hudbě to platí stoprocentně, poslechů mám za sebou nepočítaně a pořád na albu objevuju nové detaily a zdánlivě neslyšitelné stopy výborného kumštu.

Seznam skladeb:

  1. Nebe anebo cesta do pekel
  2. So long
  3. Prstoklad
  4. Pomoz mi
  5. Věnování
  6. Hoří Notre Dame
  7. Libeňská
  8. Last Minute Man
  9. Secret Song
  10. Má vlast
  11. Neříkej
  12. Deštník
  13. Svět naruby 

Čas: 54:56

Sestava:

  • Michal Prokop – zpěv, harmonika
  • Jan Hrubý – housle, viola
  • Luboš Andršt – akustické kytary
  • Jan Kolář – klávesy
  • Zdeněk Wimpy Tichota – baskytary
  • Pavel Razým – bicí
  • Jiří Šíma – saxofony
  • Roman Němec – trubka 
  • + řada hostů

http://www.michalprokop.cz/
Facebook

www.supraphon.cz

 


Zveřejněno: 26. 07. 2021
Přečteno:
328 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

28. 07. 2021 19:55 napsal/a -k-
F5
Fajn recenze na skvělé album, díky za ni!