KLADIVO NA PÝCHU

17.-19. 6. 2021, Červený Kostelec – ATC Brodský

  • Den druhý

Slunce už od brzkého rána zkoušelo naši odolnost a skoro jako by si říkalo, dali jste to včera, tak dnes vás donutím padnout hubou na zem, což se v mém případě povedlo. Nezbylo než si naordinovat oddechový den a kapely, které jsem v pátek viděl, by zvládlo spočítat předškolní dítko, protože se jednalo přesně o dva sety. Jsem si vědom, že je to výkon ostudný, ale většinu parného dne jsem strávil v družném a inspirativním hovoru se Standou Jelínkem a Honzou Insomnicem (oba ELBE), což je vlastně také redaktorská disciplína.

Prvním seskupením, na které jsem dovlekl tělo, stali se BIG BOSS BAND. Velký šéf to pravda po fyzické stránce už moc nedává a vystoupení v plném nasazení odsedí, ale hlas mu slouží více než dobře a to je důležité. Sólová alba zmíněné persony mám rád. Ať už se jedná o zadoomané balady, nebo svižnější rockové vály. Na CDF jsem se dočkal od obojího a fakt by mne zajímalo, na kterou tržnici chodí pro stále další a další hudební talenty. Co neodchodí frontman, odběhá a odhecuje Paramba, s grácií a charismatem rockových velikánů. Dobré to bylo.

Zamýšlel jsem se, kdy jsem naposledy viděl další z legend, mladoboleslavský DEBUSTROL, a vyšlo mi, že už to je plných deset let, kdy za podobného počasí vystupovali na velkolepém Sonisphere jako jedna z kapel před IRON MAIDEN. A na rovinu říkám, že těch deset let jako by nebylo, nevím, jak to dělají, ale oni snad nestárnou. Nasazení od prvních do posledních tónů, mazácky vystavěný set, aby to správně gradovalo, hudebně na jedničku, Kollins podtrženou, nezbytná motorovka v „Masoterian“… Nemám nejmenších výtek, jeden z nejlepších setů na CDF.

  • Den třetí

Už jsem se zlehka zmátořil a počet zkouknutých smeček se mi povedlo ztrojnásobit (bravo pisálku). Slunce neslunce, vedro nevedro, vystoupení srdcovky ELBE startovalo ve 13 hod. a v tomto případě mne omlouvá jedině parte. Loňské „Eschatology“ řadím k tomu nejlepšímu, co daný rok vyšlo a moc jsem se těšil, až to pánové předvedou na živo. Lehčí technické potíže oddálily start o malou chvilku, ale následující hudební kouzlení vše bohatě vynahradilo. Insomnic to zvládá luxusně, jen je trochu znát, že čistý zpěv nebyl doposud jeho hlavní doménou, zatímco v growlujících pasážích je jako ryba ve vodě. Trénink dělá mistry a nemám nejmenších pochyb, že si po pár koncertech všechno sedne a lehký kvalitativní rozdíl bude definitivně vymazán. Očekávání byla naplněna.

O chvíli později mířím do areálu znovu, protože se chystají old school smrťáci DEAD CARNAGE. Ti to do nás bez okolků namlátili a při hitovce „Caged Brutality“ jsem se rozpohyboval natolik, že to leckomu s bujnou fantazií mohlo vzdáleně připomínat tanec. Největší debatu po skončení masakru jsme vedli o tom, kolik času Bendík potřebuje, aby se mu vrátil hlas do původní formy – neskutečný brousek.

Následuje nesvatá trojice legend, každá však řazená do jiného žánru. Grind/death vyslanci FLESHLESS a frontman Vláďa Prokoš nastoupili s velkou chutí a energie, která se valila z pódia, byla nakažlivější a zhoubnější než řádění virů. Fakt nespočítám, kolika koncertů borců z Děčína jsem se jako divák účastnil, ale s určitostí můžu tvrdit, že všechny končily mým spokojeným úsměvem a ani teď tomu nebylo jinak. Díky čertu za vás.

V.A.R. patří mezi interprety, kteří mně vcelku baví koncertně, ale doma si je pouštím minimálně, přestože mi Herdron (Pařát) zaplňuje polici jejich originály docela pravidelně. Důležité je, že lidí s opačným názorem byl na place dostatečný počet a nezapomenutelným okamžikem se stal pohled na Ondru Šímu (EXORCIZPHOBIA), jež se nechal strhnout a křepčící obíhal kotelnické kolečko. Znovu se křtilo, tentokráte tributní CD „Variatorum“ za asistence pánů Herdrona a Big Bosse. Jak jsem naznačil v úvodu, nemusím, ale mrknu rád.

Poslední kapelou, na kterou spočinulo mé oko a jejichž libé tóny zkonzumovaly mé uši, byla legenda legend, brněnští ROOT. Troufám si tvrdit, že ke spočítání duší, pro které byl tento koncert premiérový, bych vystačil s minimem prstů, a proto se vzdávám sáhodlouhých opisů. Co zmíním rád, je velká radost z odehrané „Moment Of Fright“, kterou naprosto a bez výhrad zbožňuji. Pořád to má sílu a šmrnc.

Moc mne mrzí, že jsem nevydržel na THE CORONA LANTERN, ale před nimi vystupující GUTALAX mi stačí vidět jednou za čas a ten ještě nenadešel (úsměv), tak doufám jindy – jinde.

Omlouvám se všem kapelám, na něž jsem se nedostavil a snad přijmou jako malou satisfakci, že se na ně dostane v chystané fotogalerii.

Moc díky všem, kteří pro nás v zabijáckém termínu vše připravili a doufám, že se v dalších ročnících znovu a ve zdraví sejdeme.

Fotky: Ignor


Zveřejněno: 26. 06. 2021
Přečteno:
1719 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

01. 07. 2021 17:18 napsal/a Johan
Fotogalerie doplněna...
166 fotek