„Že jde o DARK GAMBALLE, poznáte na první dobrou,“ píše se na adresu nového alba na FB kapely. Ono se tam toho píše víc, třeba že „nové album ,Romance panenky a kladiva‘ rozevírá žánrové nůžky mezi světy“, ale první věta dává jasně na srozuměnou, že kdo má o kapele povědomí, na novince najde obvyklé signifikantní znaky, které jsou pro vyškovské eklektiky typické déle než patnáct let. Prvním je nezaměnitelný Desedův vokál, druhým muzika rozkročená mezi takřka pop a takřka metal; já tomu říkám gamballe rock, ale dalo by se i crossover.
Jednu změnu proti minulosti lze zaregistrovat hned – a sice, že o vydání „Romance panenky a kladiva“ se postaral label Magick Disk Musick, což asi znamená, že dny Redblacku jsou nadobro sečteny a že předchozí spolupráce DG a MDM v podobě vydání vinylu „Hluboký nádech“ (a taky CD TRNŮ & ŽILETEK, na kterém participovali členové DG) nesla sladké plody. Plod letošní pak vypadá na pohled megasladce, obal je jedním slovem nádherný. Desetistránkový digipack pocitově navazuje na předchozí „Hluboký nádech“, opět hrají prim dvě barvy a ručně kreslený obrázek, v případě novinky prý propiskou… Ve skládačce jsou texty a všechny potřebné informace, navíc pak fotografie, jež odkazují na dva povedené videoklipy, které k albu vznikly (a mrknout na ně lze přes živé odkazy v seznamu skladeb).
Úvodní „Až na konec“ je asi nejsilnější položka alba. Bez intra, bez jakéhokoliv varování v podobě delší instrumentální pasáže startují zemité riffy a ostrý vokál, až po chvíli dojde v hudební rovině na uvolnění atmosféry, text naopak nabírá negativní kurz, i když jej Desed prezentuje umírněněji než křičený slogan, který má velkou sílu a velký hitový potenciál. Ale zabírají i kytarové eskapády a melodie vskutku impozantní. DARK GAMBALLE opět dokazují, že jsou kompozičně vynalézaví a umí pracovat s různými náladami, nebojí se pořádně dupnout na plyn své káry, ale dokáží taky zvolnit a kochat se krásami kolem silnice.
Při poslechu druhého songu „Nenapravitelný“ mám pocit, že jde o skrytou autobiografii a jakési déjà vu. „Jsem padesátý sedmý díl seriálu, pokud se díváte, tak ještě nemáte dost. Stává se zvykem, že každý z mých herců je svérázný podivín a samorost.“ Jako kdyby kapela naznačovala, že nové album je dalším dílem seriálu, a pokud jej fanoušci poslouchají, ještě její muziky nemají dost, i když podobně jako v seriálech se objevují stejní herci i podobné výrazové prostředky. A že je předvádějí podivíni a samorostové… právě u slova „samorost“ mě napadlo ono déjà vu, odkaz na předchozí album a skladbu „Kult samorostu“, stejně tak mě při poslechu „Srdečního atentátu“ a prvního verše napadla paralela s albem „Bonboniéra“, protože slovo „bonboniéra“ je natolik specifické, že se v textech moc často neobjevuje (totéž platí o slově „samorost“). A myslím, že se dá říci, že komu se líbila uvedená alba, bude na vlnách „Romance panenky a kladiva“ plout s radostí.
Mně radost kalí jediná položka, „Protipóly“. Ty mi přijdou po textové stránce poněkud omšelé, vztahy a vztahy, polarita muže a ženy, silnější polovina… už se o tom napsalo mnohé, a i když se Desed vyjadřuje vcelku obratně, určitá pachuť po poslechu zůstává. K nevalnému dojmu přispívá i muzika, ve které se sice pracuje s elektronikou, ale tak nějak opatrně, sloky jsou lehce stravitelné, refrén chytlavý, což platí i o jiných refrénech na desce, ale tady to prostě tak nějak drhne všechno dohromady.
To následující dvě skladby jsou o poznání interesantnější. O jeskyni Uamh-Binn jsem dosud neslyšel a díky DARK GAMBALLE jsem si rozšířil obzory, legenda týkající se pozoruhodného místa jistě stojí za přečtení a její zhudebnění za poslech. Hned úvod působí tajemně, muzika pak těká mezi natlakovanými metalovými ataky a odlehčenými pasážemi. Ještě o fous lepší mi přijde titulní píseň, která nedopřává oddychu, pořád se v ní něco děje, spousta se toho odvíjí „pod povrchem“, jen je třeba poslouchat pozorně. Není divu, že k písni vznikl videoklip – pokud někoho nechytí tahle podivná romance, tak se pohybuje na jiné oběžné dráze než kapela.
„Píseň“ je sice taky měkčího ražení, hojně využity jsou bezbolestné synťáky a kytarové vybrnkávačky, ale na rozdíl od „Protipólů“ nemám pocit takové rozplizlosti, i když je to vlastně ještě melodičtější a pomalejší… Asi to bude textem a kytarovým sólem v druhé polovině, to mě baví, stejně jako text pracující se strachem z ticha… „bylo by nesnesitelné neslyšet už žádný tón“.
Ve dvou místech nahrávky vystrkuje výrazné růžky klavír nebo piano, nebo co to je (dle obalu klávesy, ale zní věrohodně jako klasický nástroj). Kontrast v „Srdečním atentátu“ je „epic“, občasné podbarvovačky taky parádní, v „Nenapravitelném“ nejsou klapky tak výrazné, to spíš baskytara, ale když se dostanou ke slovu, hezky dokreslují atmosféru písničky.
Ono lze to různé dokreslování a podbarvování snadno vnímat i díky mixu, který nechává vyniknout i jiné nástroje než kytary; když v tvrdých pasážích útočí kytarová vozba, jsou kytary samozřejmě jasně navrch a řežou, ale jakmile se stáhnou, je krásně slyšet baskytara i všechny syntetické vychytávky, dobře zní i bicí.
O zpěvu pak platí to, co platilo na všech předchozích albech, Desed je skvělý zpěvák, který dokáže s naprostou jistotou střídat čisté melodické polohy s civilními i řevem, jeho projev je sladký jako cukrová vata i ostrý jako chilli papričky.
Jestli dobře počítám, tak letošní placka je desátým řadovým albem DARK GAMBALLE (další čtyři vyšly pod názvem DARK) – a oslava jubilea se povedla. Návaznost na předchozí „Hluboký nádech“ je zřejmější než „Nádechu“ na „Panoptikarii“, která zněla o poznání uzavřeněji a strojověji. „Panenka“ je rozmanitější, asi jako celek melodičtější než jakékoliv předchozí album, ale pořád nechybí dostatečně agresivní pasáže, které kapelu odlišují od mainstreamových záležitostí.
Seznam skladeb:
- Až na konec
- Nenapravitelný
- Soukromý anděl
- Protipóly
- Legenda o Uamh-Binn
- Romance panenky a kladiva
- Píseň
- Srdeční atentát
- Vezme si tě voda
- Zánik armády ticha
Čas: 39:15
Sestava:
- Desed – zpěv
- Tom – basa, klávesy, samply
- Gothyšh – bicí
- Spajsi – kytara, klávesy, samply
- Deady – kytara
