Už pětadvacet let se každé dva roky (s jedinou výjimkou potvrzující pravidlo... mezi alby z let 2010 a 2013 uplynuly roky tři) ohlásí vyškovská skupina DARK GAMBALLE s novinkovým albem. To letošní je tedy už dvanácté v pořadí a rovná polovina z bohaté diskografie nese podobné rysy, tedy mix melodických pasáží, ostřejších momentů a elektroniky, vokální stránka pak osciluje od ochraptělých poloh přes civilní až po vzletné melodické refrény. Tahle forma je prověřená léty, kapela ctí mantinely, jež si sama nastavila a vykukuje přes ně jen nenápadně. V případě CD „Panoptikaria“ bych řekl, že muzika tak trochu „zpochodovatěla“. Řada pasáží, ač proměnlivých, ctí něco jako pochodového ducha, prostě výrazné strojové tempo, možná ne nepodobné takovým RAMMSTEIN nebo aktuálně mediálně tlačeným LINDEMANN. Proti německé strojenosti a německo-švédskému techno kolovratu ale DARK GAMBALLE nerezignují na písničkovost ani na takřka popové melodie, podporované měkkým zpěvem, který může evokovat Davida Kollera z LUCIE. Tyhle „sladkozpěvy“ jsou ale v hluboké defenzívě, až je to možná škoda, protože 10 má příjemnou barvu hlasu, kterou by desku odlehčil; takhle vyznívá nahrávka celkem pochmurně, příliš světlejších momentů na ní není.
Přitom první dojem je spíše opačný, což je dáno hlavně dramaturgií, protože na začátku a na konci jsou umístěny k posluchači vstřícnější songy, uprostřed ty zamotanější. Nejsnáze se v podvědomí usazují tři jasné hitovky a koncertní tutovky „Panoptikaria“, „Tma“ a „Fata kapitána Morgana“. V té první hrají prim strojová tempa, z nichž vystupuje chytlavý refrén, což je ale onen první dojem, který zachytává to jednodušší. To složitější se odehrává tak říkajíc pod povrchem, kde se vedle ostře řezaných kytar objevuje celá řada umělých zvuků i klávesových tónů. Nechybí chvilkové zjednodušení ani vtipně zařazené „ovace“, což má přímou návaznost na zpívaná slova. „Tma“ je typický Jekyll a Hyde, den a noc, jin a jang, atd., vedle hodně tvrdých pasáží koexistují úseky jemné, takřka popové, s lehkými náznaky orchestrací a hlavně melodickým zpěvem, vedle něhož zní sborový řev kontrastně. Ač by se mohlo zdát, že je to něco jako kočkopes, tak tahle zdánlivě nesourodá kombinace funguje překvapivě svěže a mně se právě „Tma“ líbí z celé nahrávky nejvíc. Obecně se asi nejvíc bude líbit „Fata kapitána Morgana“, v níž po potemnělém úvodu dochází na takřka skandovaný refrén číslo jedna, po němž okamžitě následuje refrén číslo dva, hitový a pod kůži se zarývající. Není divu, že k téhle hitovce vznikl videoklip, který je na CD taky zařazen. Možná to v dnešní internetové době působí trochu divně, když si každý může pohyblivé obrázky snadněji přehrát z internetu, ale já tohle staromilství vítám a beru jako příjemný bonus. Jinak klip je podívaná bizarní, vedle členů kapely v hudebních pozicích (chudák bubeník v lesklém „skafandru“) si zahráli i dva opiercingovaní a potetovaní herci.
„Zamotanější“ prostředek alba zpestřuje ženský sborový zpěv v „Mlze“, v dalších skladbách je třeba se nejdřív zorientovat a pochytat všechna možná zpestření, o která se starají hlavně umělé zvuky či zlé klávesové tóny, na jednodušší notu se hraje až v závěru, což platí pro části „Lekvaru“, v nichž 10 zapojuje uhrančivou barvu svého hlasu, a hlavně pro smířlivou poslední položku. „Kouzelné“ zní kouzelně, dalo by se říci, ale to by bylo laciné, skladba má odlišnou atmosféru, odlehčenou, jen v refrénu se přitvrzuje, dalším zpestřujícím prvkem je kytarové sólo. Jako závěr alba skvělá volba.
Studio Šopa, resp. Stanislav Valášek bývají velebeni, „Panoptikaria“ má sice zvuk jak kule, ale nahlas je to jako, s odpuštěním, kráva. Přijatelnou hladinu zvuku nedokážu dálkovým ovladačem nastavit, musím pěkně ručně, protože při třech kliknutích (z nuly) na DO to ještě není pořádně slyšet a při čtvrtém to řve. Že jsem na nějakých deseti procentech rozsahu zesilovače beru jako nemilý fakt.
Názvy skladeb ve spojení s obalem na první pohled signalizují, že tu jde o něco lehce pokleslého, nejspíš spojeného s poutěmi, cirkusy a podobnými atrakcemi pro pobavení. Hadí ženy, kostlivci, klauni... / cirkusové šapitó, vzducholoď, balón, netopýr, prapodivná rodinka, hadí ženy, klaun, kostlivci... Tyhle motivy se objevují i v textech, ale nic není tak jasné, jak se zdá, což v případě Desítkových slovních kreací platí dvojnásob. Většinou jde o nenaplněné touhy, podivné sny, ale i snůšku podivností (jak ostatně název „Panoptikaria“ napovídá) nebo pěkné vyznání tmě, což je již podruhé zlatá medaile; tu první si „Tma“ vysloužila za hudbu (a zpěv), tu druhou za slova... „Tma je dobrá... když budeme spolu, pozhasínám ještě o něco víc... i kdybych zhasnul všechny ohně světa, nemůžu ji vidět a tak si budu o ní snít...“
Ještě k obalu – ten si zaslouží velebit, protože výtvarná stránka je jedním slovem parádní. Kresbičky na třípanelovém digipacku, vtipně upravená fotografie kapely (kde se každý z členů dočkal nějaké úpravy vizáže, té nejlepší Spajsi, jehož ušiska se opravdu povedla...) i strana s texty, vše je uděláno s vkusem, grafik (asi Seven Blood Art) odvedl výbornou práci.
Seznam skladeb:
Klip:
Čas: 36:02
Sestava:
Hosté:
www.darkgamballe.cz
https://cs-cz.facebook.com/DARKGAMBALLE
www.bandzone.cz/darkgamballe
www.redblack.cz
Přitom první dojem je spíše opačný, což je dáno hlavně dramaturgií, protože na začátku a na konci jsou umístěny k posluchači vstřícnější songy, uprostřed ty zamotanější. Nejsnáze se v podvědomí usazují tři jasné hitovky a koncertní tutovky „Panoptikaria“, „Tma“ a „Fata kapitána Morgana“. V té první hrají prim strojová tempa, z nichž vystupuje chytlavý refrén, což je ale onen první dojem, který zachytává to jednodušší. To složitější se odehrává tak říkajíc pod povrchem, kde se vedle ostře řezaných kytar objevuje celá řada umělých zvuků i klávesových tónů. Nechybí chvilkové zjednodušení ani vtipně zařazené „ovace“, což má přímou návaznost na zpívaná slova. „Tma“ je typický Jekyll a Hyde, den a noc, jin a jang, atd., vedle hodně tvrdých pasáží koexistují úseky jemné, takřka popové, s lehkými náznaky orchestrací a hlavně melodickým zpěvem, vedle něhož zní sborový řev kontrastně. Ač by se mohlo zdát, že je to něco jako kočkopes, tak tahle zdánlivě nesourodá kombinace funguje překvapivě svěže a mně se právě „Tma“ líbí z celé nahrávky nejvíc. Obecně se asi nejvíc bude líbit „Fata kapitána Morgana“, v níž po potemnělém úvodu dochází na takřka skandovaný refrén číslo jedna, po němž okamžitě následuje refrén číslo dva, hitový a pod kůži se zarývající. Není divu, že k téhle hitovce vznikl videoklip, který je na CD taky zařazen. Možná to v dnešní internetové době působí trochu divně, když si každý může pohyblivé obrázky snadněji přehrát z internetu, ale já tohle staromilství vítám a beru jako příjemný bonus. Jinak klip je podívaná bizarní, vedle členů kapely v hudebních pozicích (chudák bubeník v lesklém „skafandru“) si zahráli i dva opiercingovaní a potetovaní herci.
„Zamotanější“ prostředek alba zpestřuje ženský sborový zpěv v „Mlze“, v dalších skladbách je třeba se nejdřív zorientovat a pochytat všechna možná zpestření, o která se starají hlavně umělé zvuky či zlé klávesové tóny, na jednodušší notu se hraje až v závěru, což platí pro části „Lekvaru“, v nichž 10 zapojuje uhrančivou barvu svého hlasu, a hlavně pro smířlivou poslední položku. „Kouzelné“ zní kouzelně, dalo by se říci, ale to by bylo laciné, skladba má odlišnou atmosféru, odlehčenou, jen v refrénu se přitvrzuje, dalším zpestřujícím prvkem je kytarové sólo. Jako závěr alba skvělá volba.
Studio Šopa, resp. Stanislav Valášek bývají velebeni, „Panoptikaria“ má sice zvuk jak kule, ale nahlas je to jako, s odpuštěním, kráva. Přijatelnou hladinu zvuku nedokážu dálkovým ovladačem nastavit, musím pěkně ručně, protože při třech kliknutích (z nuly) na DO to ještě není pořádně slyšet a při čtvrtém to řve. Že jsem na nějakých deseti procentech rozsahu zesilovače beru jako nemilý fakt.
Názvy skladeb ve spojení s obalem na první pohled signalizují, že tu jde o něco lehce pokleslého, nejspíš spojeného s poutěmi, cirkusy a podobnými atrakcemi pro pobavení. Hadí ženy, kostlivci, klauni... / cirkusové šapitó, vzducholoď, balón, netopýr, prapodivná rodinka, hadí ženy, klaun, kostlivci... Tyhle motivy se objevují i v textech, ale nic není tak jasné, jak se zdá, což v případě Desítkových slovních kreací platí dvojnásob. Většinou jde o nenaplněné touhy, podivné sny, ale i snůšku podivností (jak ostatně název „Panoptikaria“ napovídá) nebo pěkné vyznání tmě, což je již podruhé zlatá medaile; tu první si „Tma“ vysloužila za hudbu (a zpěv), tu druhou za slova... „Tma je dobrá... když budeme spolu, pozhasínám ještě o něco víc... i kdybych zhasnul všechny ohně světa, nemůžu ji vidět a tak si budu o ní snít...“
Ještě k obalu – ten si zaslouží velebit, protože výtvarná stránka je jedním slovem parádní. Kresbičky na třípanelovém digipacku, vtipně upravená fotografie kapely (kde se každý z členů dočkal nějaké úpravy vizáže, té nejlepší Spajsi, jehož ušiska se opravdu povedla...) i strana s texty, vše je uděláno s vkusem, grafik (asi Seven Blood Art) odvedl výbornou práci.
Seznam skladeb:
- Panoptikaria
- Tma
- Fata kapitána Morgana
- Vítězožrout
- Kostlivci
- Hadí ženy
- Mlha
- Klauni a parfémy
- Lektvar
- Kouzelné
Klip:
- Fata kapitána Morgana
Čas: 36:02
Sestava:
- Gothysh – bicí
- Spajsi – kytara
- 10 – zpěv
- Tom – basa, klávesy, zpěv
- Deady – kytara
Hosté:
- Petr Koryčan – kytara
- Anna Hrabalová, Eva Hrabalová a Jana Vaculíková – sbor
www.darkgamballe.cz
https://cs-cz.facebook.com/DARKGAMBALLE
www.bandzone.cz/darkgamballe
www.redblack.cz
