DARK GAMBALLE - Romance panenky a kladiva

CD 2020, Slovak Metal Army / progresivní death metal / Česko

AWRIZIS na sklonku loňského roku vydali již třetí řadové album „Gears of Fear". K mé „neotřelé" první větě bych přidal slova samotných pověřených: „Album je ovlivněno nejen dílem F. Kafky, ale i současnou situací. Devět skladeb vytvořených v průběhu pandemie kombinuje melodický death, black i heavy metal s temnou atmosférou dnešních dní." Lepší úvodní slovo bych ani nevymyslel. (úsměv) Jen ještě doplním, že album vzniklo opětovně v jiné sestavě než dvě předchozí (?), a že Frodysovi AWRIZIS budou mít v tomto roce za sebou deset let existence . 

Prvním letmým poslechem alba musím dát (jak jinak) za pravdu slovům z prvního odstavce. Hudba je zatěžkaná nejen ponurou atmosférou dnešních dní, ale i symptomem nemocné společnosti tohoto věku, v které si musíte udržet určitý nadhled. Tím nadhledem je melodický kytarový podcast, který tuto nahrávku doprovází po celou dobu a to tak, aby kola „Gears of Fear" nedokázala posluchače semlít. A věřte, že osobně si nadhled (a určitě nejen já)chci udržet.

„Gears of Fear" se roztáčejí pozvolna, ale o to pevněji začínají drtit vše, co se jím postaví do cesty. Temné rozpoložení první skladby s dlouhým, ale o to víc pochopitelným názvem „Where the True Nature of Human Dwells in Shadows", je předzvěstí nějaké lidské katastrofy. Šepot v průběhu skladby nabádá k vystoupení z tohoto stínu, ale vzápětí přichází rána, která drží fanoušky v deathmetalovém kolosu řádného growlu a hutných úderů bicích. Opětovně nastává hledání cesty ven z bouře a jen kvílení kytary rozřízne odpornou temnotu, přičemž se stejně nedá přes mohutnou hradbu dostat na povrch. Rozbouřená „The Great Plague" nepřipomíná ani zdaleka onu plíživou smrt, ale následky po ní. Plíživý je zde vokál, neboť i v tak mohutné skladbě se „zpívá" šepotem, který je po předešlých nahrávkách typickým Frodysovým atributem. „The Great Plague" má i přes velkou smrtící hradbu jakýsi feeling skočnějšího rázu a dokonce v polovině skladby dostává i uvolněnou tvář.

Mráz přichází s tepající skladbou „North of My Heart". Blackový odér je citelný nejen z dusotu bicích, ale připomíná jej i temné, ale zároveň melodické severské sólo. Hlasová dispozice je tu daná jak už zmiňovaným šepotem, tak skřehotavým vokálem. Po sekané kytarové pasáži je song akusticky zakončen. Trochu mi to připomíná počiny projektu POSTCARDS FROM ARKHAM. Volně se skončilo, i navázaní s „Broken Clocks" je obdobné. Mírný klávesový úvod klame, protože se ozve palebná deathmetalová rubanice s upraveným growlujícím hlasem. Ke změně dojde znenadání gradujícím klávesovým partem, přičemž se opět za chvíli změní v řádný dusot. Heavymetalový střed se sympatickým kytarovým sólem, připomínajícím nekonečnou časovou smyčku, píseň do mírnějších vod ukočíruje. Skladba po opětovné smršti končí obdobně, jako začala. Je zajímavé, kolik statí se dá nenásilně naroubovat do krátké tříminutové věci, aniž by to narušovalo poslechový vjem. Z tohoto díla by si měly vzít ponaučení početné zástupy progresivních grup, které všelijak natahují linii skladby, z které nakonec při mnohočetných disharmonických kombinacích nic nevzejde.

„Veins vs. Wires" je nasměrována do podoby melodického švédského death metalu. Mnohočetné kombinace, tak trochu připomínají i paganmetalové pojetí, přičemž vokál je situován do civilnější podoby. „The Racing Heart" na této vlně tak trochu pokračuje. Potemnělý dusot, střídají se melodické pasáže a já se ve volnějších úsecích pozastavuji nad dokonalým umem všech hudebníků. Kytarová gradace do výšin mě vytrhne z rozjímání a zkouším hledat, kde jsem tyto melodie již slyšel. Nic mě nenapadá a koho něco napadne, tak to ani nechci slyšet, protože teď už vím, že toto album k dokonalosti nemá daleko.

„Quarantined (My home, My grave)" odsýpá od samého počátku. Je to skladba nebezpečná jako uvěznění doma. Je těkavá, nepozorná a hnusná (vokál je „nepříjemně slízkej a nebezpečně plíživej"). Ale i přes toto vše se nezapomíná na melodickou linku, i když to melodično je ukryto v kytarových jinotajích. Nemám zdání, jak dlouho vydrží být člověk oddělen od okolního světa a setkávání s jinými lidmi, ale určitě ho to může grindově semlít jako „Dehumanized". Podobně jako u předchozích songů to ani tady není jen mrzká řezničina. V mezičasech dostává hudba astrální auru švitořících kytar a horrorovější zakončení snese i groove podkres. Basový buben, respektive bicí jsou takové nabubřelé (povytažené dopředu) a trochu jsem nabyl přesvědčení, že jsem na drums workshopu. (úsměv)

„Signs in the Sky" začíná pro ucho lahodící houpavou rock/metalovvou melodií. Není to však úplně jen tak volná (svobodná) skladba, jak by se zdálo, a po počáteční uspěchané naději mírně přibrzdí k ostražitosti. Chytlavá melodie, zpěv a konec (nekonec) skladby značí onu naději na obloze (v dáli). Klavírní part mezi deathmetalovou bouří je dobrá kombinace k zakončení „Gears of Fear". Někdy si povzdychávám nad stopáží alba a netrpělivě se nemůžu dočkat konce, ale zde mám pocit, jako kdybych byl minimálně o jednu dvě skladby ošizen (úsměv), a tak si v pohodě tuto hudební lahůdku dávám znovu a znovu.

AWRIZIS se rozvíjí každou nahrávkou. „Shapes of Imagination“ jsem charakterizoval jako „směs metalových stylů od thrashe přes death metal až po deathcore“ a dále jsem připsal, že „pojem psychedelic, kterým se sami označují, vyjadřuje specifické kytarové vyhrávky, kterými je nahrávka prodchnuta". Tenkrát jsem zůstal při zemi, ale tušil (věděl) jsem, že toto EP skýtá velký potenciál. Potvrdilo se mi to vzápětí na regulérním debutovém albu. Tenkrát jsem podotkl, že „Final Hybridation" je „načichlý thrashem, rytmikou a vokálem death metalu, hutným groove spodkem, přičemž vše je zabalené do moderního progresivního kytarového obalu". A s experimenty se pokračovalo dál a v recenzi na dva roky staré album „Dreadful Reflection" jsem poznamenal, že album „je i není na první poslech. Myslím, že si toto album oblíbíte a v průběhu následujících poslechů budete hledat další a další v prvním hracím čase ,neslyšitelné' momenty... … k desce se budou vracet ti, kteří nezamrzli na jednom hudebním bodě (žánru) a nebojí se experimentů". A jak je patrné, ač se mi album líbilo, bylo již komplikovanější. Vývoj však nezamrzl, a ačkoliv nahrávka „Gears of Fear" je přímočařejší a uchopitelnější než předchozí, nabízí opět nepřeberné množství jednotlivých melodií naroubovaných na deathmetalový základ, které mají onu jedinečnou duši AWRIZIS, která je nenapodobitelná. U nového alba mám pocit, jako kdyby předchozí album nastavilo jakousi zeď, která se nemá překročit. To bylo dodrženo, ale o to více se hudba roztáhla do šíře – a tímto úkrokem se novinkový materiál rozvinul v plně emoční metalovou lavinu originálních nápadů.

Seznam skladeb:

  1. Where the True Nature of Human Dwells in Shadows
  2. The Great Plague
  3. North of My Heart
  4. Broken Clocks
  5. Veins vs. Wires
  6. The Racing Heart
  7. Quarantined (My Home, My Grave) 
  8. Dehumanized
  9. Signs in the Sky

Sestava:

  • Marek „Frodys" Pytlík - kytara, zpěv
  • Hanz - kytara
  • Vencur - basa
  • Igor - bicí

Čas: 32:37

Videoklip Dehumanized

Bandcamp
Facebook


Zveřejněno: 07. 01. 2021
Přečteno:
623 x
Hodnocení autora:
10 / 10

Autor: 4horsemen | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář