FEASTEM – Graveyard Earth

Jako každý smrtelník trpím lehkou formou prokrastinace. Kdo tvrdí, že se ho tendence odkládat úkoly netýká, tak tomu sám nevěří. Kromě různých mutací Koskenkorvy a dnes již kultovních mobilů Nokia Finsko produkuje také na výsost organické demoliční čety, jednou z nichž jsou FEASTEM. Subjekt, který vydal své poslední album již někdy březnu. Kvůli výše zmiňované tendenci se ale k recenzi „Graveyard Earth“ dostávám až na sklonku nezvykle vlhkého léta. 

Severští drtikolové po sedmi letech tvůrčí hibernace, když pominu splitko se španělskými TEETHING z roku 2015, vypouští do života hrobařského učně „Graveyard Earth“, na kterém vám během necelých 20 minut namlátí do kebule 14 ostrohranných songů plus závěrečné outro, kterým nabízí prostor vrátit si hlavu zpátky na krk a normálně fungovat. 

FEASTEM se neostýchají použít samply pro snížení hladiny adrenalinu z předešlé skladby, o to razantnější výboj střídavého proudu do vás pustí v následujícím fláku. V určitých pasážích netlačí na rozbrusku tak zběsile, nesnaží se tvořit komplikované pasáže a sází na militantní přímočarost nemajíce slitování. Na druhou stranu je někdy kvůli monotónnosti téměř nemožné zaregistrovat začátek a konec skladby, což zrovna na výjimečnosti nepřidá. FEASTEM ve svém sonickém holocaustu nemarní čas se sólovými eskapádami, o to více prostoru zbývá na akordovou honičku. Velkým zbrojním arzenálem disponují na bubenickém verpánku, kde jako politý těžkou vodou nutnou na výrobu atomové bomby řádí Patrik Fält. Jeho tempo s přesností numericky řízeného stroje autenticky evokuje kulisu virtuální střílečky. Patrik je také aktivní v death/blackových BRYMIR, kde zdaleka není nutné takového nasazení. FEASTEM se netají inspirací u NASUM, ale vyhýbají se zakomponování „nasumácké“ rozervanosti, myšleno nahodilé chaotické změny temp, což v případě Finů vyznívá jako uhlazenější formát zvukové apokalypsy. Hned v úvodu alba narazíte na riffy, které jakoby vypadly švédským MARDUK z jejich „Pancéřové divize“ z roku 1999. Nejen hudba jako zdroj odrážející se v jejich tvorbě, ale také filmy, např. Kurosawy či Bergmana, pojednávající o existenčních trablech ovlivňují náladu skladeb.     

Kdo má, byť elementární znalost anglických slovíček, dá dohromady význam pojmenování alba, který kapela ospravedlňuje tím, že populace jako živočišný druh vede planetu k destrukci a přetváří ji k obrovskému hrobu nejen z pohledu toxického odpadu, ale i z pohledu lidských práv, což je v dnešní době silně zprofanovaná fráze a tudíž nemá cenu se k němu vyjadřovat. S tím koresponduje také obal, jehož zadání znělo vytvořit obálku pouze dle definice názvu alba a vlastní interpretace. Nakonec se nejvíce pasoval návrh španělského vizuálního umělce Luise Ifera z grindových TEETHING.

Album bylo nahráno a mixováno v Kollotila studio, mastering Jaakko Viitalähde. Po dvou albech „World Delirium“ (2011) a „Avaritia Humanae“ (2013) vydaných u Čurbyho  Obscene Productions a Ossieho labelu L’inphantile Collective tentokrát vinyl vychází u francouzských Lixiviat, CD u EveryDayHate. 

Přesné hodnocení: 7,5/10

Seznam skladeb:

1. The Rope Calls Your Name
2. I Will Never Kill
3. Sick
4. Terror Balance
5. Sortovalta
6. Verta ja lihaa
7. Creeping Heat
8. In Isolation We Die
9. Pelon voima
10. Graveyard Earth
11. Spreading Darkness
12. Mouths of Others
13. Turha toivo
14. Kurjuuden kuningas
15. Outro

Čas: 19:49

Sestava:

• Petri Eskelinen – zpěv
• Olli Nokkala – kytara
• Niko Lainas – basa
• Patrik Fält – bicí

Hosté:

• Kari Kallioinen – zpěv (14)
• Armin Schweiger – zpěv (4)

Facebook
Bandcamp
YouTube