PUSTINA

24.-25. 7. 2020, Volyně – areál koupaliště

Johan: 

Již pošesté se v areálu volyňského koupaliště sešli fanoušci zejména black, death, thrash a doom metalu. Ale letos měli namále… všichni víme proč, ale až si tenhle report budou čtenáři studovat za pár let, možná si na prokletý rok 2020 nevzpomenou… Tak jen krátce a pro pořádek – koronavirová krize poznamenala letošní festivalovou sezónu jako nikdy, většina akcí byla zrušena a přežily jen ty, které se neřadí k těm mamutím; ty, jejichž organizátoři měli odvahu akci předem nestopnout a čekat na vývoj situace; ty, které se trefily do data konání po uvolnění restrikcí (a možná i před jejich znovuzavedením). A taky to bylo o spoustě nervů, přebukovávání kapel, přemýšlení nad programem a dalších věcech – Honza s Rámusem zaslouží za nezdolnost velký respekt. A velký respekt a dík pak patří fanouškům, kteří si do Volyně našli cestu a vytvořili tak krásnou přátelskou atmosféru, až se blackový metálista neubránil dojetí. (úsměv) Z pozice „za stage“ nepamatuji tak příjemnou komunikaci s kapelami – za celé dva dny jsme nepotkali muzikanta se špatnou náladou, s manýry nebo nesmyslnými požadavky, naopak, samé milé a vděčné lidi, což je taky zaznamenání hodný fakt.

Velkou devízou ETEF festu je areál, na který se pějí ódy každý rok, a právem. Koupaliště z první republiky disponuje ideálně velkým pódiem i placem před ním, travnatou plochu pro stany, samozřejmě bazénem a letos třemi výčepy + dvěma místy s jídlem. Výběr na festivalové poměry akorát, ceny na festivalové poměry těžce podprůměrné (pivo Zrzavý bobr 11° za 30 Kč!), parkování i stanování zdarma… Potěšitelným faktem bylo i to, že kromě SUR AUSTRU, o kterých se to vědělo pár dní před festem,  dorazily všechny skupiny – v hlavách organizátorů to samozřejmě šrotovalo a jistota hlavně u zahraničních akvizicí nebyla stoprocentní, protože různá omezení a opatření se objevují ze dne na den, případně z minuty na minutu, když to šéfuje jó chytrá hlava.

Páteční program čítal sedm kapel, jako první hrábli do strun a pustili přednatočené syntetické zvuky cybermetaloví MINORITY SOUND. Zatímco v předchozích ročnících se na první kapelu lidi slézali pomalu a prostor pod pódiem býval zaplněný řídce, letos bylo na místě podstatně více lidí a podstatně více jich zajímala hned první kapela. MINORITY to rozjeli pěkně zostra, dopředu slibovali tvrdší set vhledem k rázu festu a ono to ani nebylo tak těžké dodržet, když aktuální album „Toxin“ je tvrdší a temnější než ta předchozí. To, co jsem stihl na place, se mi líbilo, bylo to ostré jako břitva, ať se hrál „Toxin“ či „Deeds of Hate“.

„Veteráni Alkoholického Rachotu“ patří mezi legendy, ale žánrově mi na ETEF moc nepasovali. Na jednu stranu klobouk dolů, že to kluky (v letech) pořád baví, že do toho dávají energii, nestaví set jen na starých hitech, které chtějí všichni slyšet, ale že dělají nové skladby a zařazují je do programu. Na druhou, vcelku podle očekávání, pomalejší věci typu „Budeš temná“ na lidi moc nezabíraly. Koncert navíc narušil déšť a ani závěr v podobě „Proti vizím“ a „Poslední sen“ mě nedokázal zaujmout. Když jsme tyhle hity V.A.R. poslouchali z demokazety v roce 1990, byla to jízda, dnes už působí jako bigbít… Dojem podtrhl sice čitelný, ale chudší zvuk.

NIHILO zastupovali letos minoritní deathmetalový rank. A zastoupili ho se ctí. Pro většinu přítomných (mě nevyjímaje) zřejmě „bezejmenná“ kapela předvedla sebevědomý výkon, v jejím death metalu nechyběly mrazivé melodie ani klasické smrtící riffy, zpěvák řval takřka brutal deathově, na relativní mládí muzikantů dobrá práce, možná bubeník by to mohl řezat důrazněji… Navíc se kluci v areálu pohybovali i v sobotu a vypadali nadšeně, samý úsměv, pohoda… sympatická kapela…

ROOT jsou sázkou na jistotu, ve Volyni mají své publikum a vždycky plno. Na dva roky starý koncert nezapomenu nikdy, na letošní sice taky ne, ale když oba srovnám, větší rýhu zanechal předloňský. Přitom letos došlo na obměnu setlistu, do kterého se vešla třeba „Dogrova říše“ nebo „Upálení“. Chybět samozřejmě nemohly prahity „666“ nebo „Píseň pro Satana“, potěšily hitovky „The Book“ či „Aposiopesis“, kterou jsme si v backstage sborově zapěli. Ale… vystoupení pro mě mělo takovou trochu nahořklou příchuť, a tou byla kondice BigBosse, který sice stále disponuje nezaměnitelným hlasem i charismatem, ale koncert jej dost vyčerpal a únava na něm byla od půlky setu patrná.

PANYCHIDA je taky sázkou na jistotu. Každý koncert téhle party je párty. (úsměv) Chytlavé písničky, zpestřené tu flétnou, tu dudami (samozřejmě puštěnými ze záznamu, ale to bylo ke slyšení od spousty kapel), zabíraly na publikum jako žárovka na můry. PANYCHIDA jako obvykle odehrála výborný koncert, v němž nechyběly prověřené fláky „Minnestund“, „Ryhope“ nebo „Moon, Forest, Blinding Snow“, potěšilo zařazení česky zpívaného „Prokletí Christlova dvora“ a došlo i na novinku z chystaného alba, které by mělo vyjít letos na podzim. U křtu už nebude bubeník Sheafraidh, který ve Volyni působení v PANYCHIDĚ ukončil a dočkal se od fanoušků zaslouženého potlesku, stejně jako kapela.

SEAR BLISS jsem ve Volyni viděl přesně před patnácti lety na Open Hellu. Čas neuvěřitelně letí, no… Byly doby, kdy SEAR BLISS hráli v Česku poměrně často, ale v posledních letech jejich akčnost asi trochu klesala. Taky se měnila sestava, ve které už z té původní zůstal jen basák/vokalista András Nagy. A v sestavě zůstal i pozounista, bez kterého by to nebylo ono – SEAR BLISS jsou prostě „ti s pozounem“, co hrají black metal. Pro někoho možná nestravitelná kombinace, ale mně se tahle zdánlivá neslučitelnost trefila do noty, Maďaři se předvedli ve skvělé formě.

Závěr programu prvního dne obstarali jako vždycky BOHEMYST, kteří jako vždycky nepokřtili nové album. (úsměv) To už je sice nahrané drahnou dobu, ale kvůli starostem s přípravou ETEF festu šlo vydání zase stranou… Což mě opakovaně mrzí, protože koncerty na vstřebání songů nestačí. Sice si celkem dobře pamatuji „Na umrlčích prknech“ a nějaké ty temné melodie a silné refrény se mi taky oživily, ale dokud to nebudu mít v ruce s texty, nebudu to umět. Každopádně pořadatelské komando odehrálo stabilně kvalitní koncert a před důstojnou kulisou ukončilo se ctí vydařený první den.

 

Peťan:

Festivalová sezona je letos jiná, než byli všichni zvyklí. Vidět to je na návštěvnosti menších akcí, které si o podobných počtech lidí v době předchřipkové mohli nechat jen zdát. Výjimkou nebyl ani tradiční ETEF ve Volyni, který jako jediný z významnějších tuzemských festivalů nesložil zbraně a jeho tvůrci Rámus s Honzou Kapákem zocelili své nervové soustavy. Bez ohledu na to, jaký byl letos ve Volyni line-up, patří pořadatelům velký respekt a poděkování za to, že to nevzdali a i přes všechny klacky pod nohama připravili svůj festival v tradiční podobě a s line-upem, který sice doznal výrazných změn, ale zachoval si kvalitu i tvář festivalu z minulých let. Proč tohle hodnocení píšu hned na úvod? Byl bych totiž rád, aby si příští léto všichni vzpomněli na všechny menší organizátory, kteří letošní sezonu zachraňují a dělají maximum proto, aby se vůbec něco dělo. Nechci se nikoho dotknout, ale koupí vstupenek jen na velké akce scénu nijak nepodpoříte. Uvidíme, jak to bude vypadat za rok, nicméně se obávám, že typický český metalista sklouzne o oné otřepané větě „jenže na Brutálu mi hraje tolik kapel za dva a půl litru, tak proč jinde dávat šest stovek za pět kapel?“. No, konec úvah, snad budu mile překvapen.

Můj páteční program byl z časových důvodů výrazně omezen. První kapelou, kterou jsem zastihl u pódia, byli veteráni V.A.R. Jejich demáč a debut mám dodnes rád, ale dnes jsou V.A.R. úplně jinou kapelou. Osobně nevím, jak se na jejich vystoupení dívat. Na jednu stranu je super, že chlapi hrajou tolik let v téměř stejné sestavě a baví je to, což je vizuálně patrné okamžitě. Druhý pohled je na produkovanou muziku, která víc než thrash metal připomíná humpolácký vesnický big beat a nezachránily to ani závěrečné sypačky, které plytký set alespoň trochu oživily. Co však bylo výborné, to byl zvuk, který vydržel skvělý během celého víkendu.

Švýcarští NIHILO sypali klasický death metal, který sice nijak nevybočoval z průměru, ale zároveň byl precizně zahraný. Tu jsem tam slyšel vliv staré dobré Floridy, pak zase holandské scény, kterou potrhoval zpěvák tričkem nejvýraznější deathmetalové kapely ze země tulipánů a trávy. Bohužel, jeho growling, který víc sedí do brutal deathových kapel, mě příliš neoslovil a byl pro mě nejslabším článkem jinak velmi sehrané kapely.

Českou legendu black metalu ROOT jsem už nějaký ten pátek naživo neviděl, a tak jsem byl zvědav v jaké formě se Big Boss a jeho kumpáni nachází. Značně omlazená sestava nenechala nikoho na pochybách o svých kvalitách a od začátku se jednalo o galapředstavení, ze kterého by ve Vatikánu rozhodně neměli radost. Já jí však měl a s každým songem jsem se bavil víc a víc. Hlavně pak letité flákoty z raných desek působily znovu jako Luciferův magnet přitahující si své stádo oveček. Jasně, ty texty jsou prostě z dnešního pohledu infantilní, ale zařvat si cosi o tom, jak skládám ruce doprostřed pentagramu, je prostě moment nadšení i vzpomínek. A to nejsem prosím pamětník začátků ROOT, ovšem i pro mě se jedná o zásadní kapelu, která mě do jisté míry ovlivnila… Volyně ROOT svědčí a když sečtete faktory jako výtečný zvuk, skvělý výběr songů, výborní instrumentalisté a BigBossovy úchylné vtípky, dostanete černou mši, ze které prostě není úniku. Pro mě nejlepší kapela letošního ETEF festu.

 

4horsemen:

Šestý ročník festivalu ETEF pro mě byl třetím. Vstupenku jsem si koupil v předprodeji již v první edici v loňském roce, aniž bych pořádně věděl, jaká bude sestava a aniž by někdo tušil, jaké „šílenství" vypukne ve světě. Ale i přes různé zákazy, co se smí a nesmí dělat, kam můžeš a nemůžeš jít…, jsem doufal (věřil), že festival bude a že pořadatelům přes všechna coviďácká negativa vše vyjde. A vyšlo. Jeden z mála festivalů, který se letos uskutečnil v naplánovaném čase, byť s nějakými změnami v sestavě, jako byli odpadnuvší SADIST, SVART CROWN, CENTINEX a v neposlední řadě den před festivalem SUR AUSTRU. Náhrady se našly a myslím, že byly plnohodnotné. A hned v úvodu sdělím, že ETEF nadmíru naplnil mé očekávání.

Můj příjezd byl včasný, tak akorát, abych ještě stihl zaparkovat na příjezdové cestě poblíž vstupu na volyňské koupaliště. Pozdravením s ETEF crew a zevlováním po areálu jsem vyplnil čas, než do věčného ohně svým setem vstoupili MINORITY SOUND. Aktuální počin z loňského roku je „Toxin“ a tak bylo nabíledni, že se bude hrát z tohoto alba. Melodie a tvrdá industriálnost skladeb „Deeds of Hate“, „Scarecrow“ a titulní „Toxin“ lahodily nejen mému uchu, ale taky větší části návštěvníků. K osmnácté hodině, nejen k mému překvapení, již byla základna fans festivalu dosti početná. Jen doplním, že k dobré polovině odehraného nového alba přidali metaloví elektronici nabušené starší štychy „Load of Destruction“ nebo „Last Day on Earth“.

Zemitý thrash metal z Vratislavic předvedli V.A.R., jež nezastavil ani silný děšť, který se snesl během jejich produkce; minimálně dvakrát, kvůli silnému dešti, zaznamenali odliv fans, kteří se chodili úprkem schovávat pod přístřešky. Ačkoliv v hudbě nic převratného nenacházím, tak mě bavili a i přes krátký nečas byli pánové oceněni pořádným rachotem. 

Pořádným rachotem byli švýcarští NIHILO, kteří přehrávali smrtící fláky z ještě aktuální desky „Doom". Tvrdý a rychlý nářez s nabroušenými kytarami bez jakéhokoliv náznaku nádechu se skladbami jako „Abuse of Confidence“ a „Death Prevails“ na mě zafungoval velice dobře.

ROOT tentokrát tak živelně jako předloni na ETEF nezapůsobili, ale jejich vystoupení jsem si i přesto nadmíru užil. Od posledního vystoupení, jež jsem viděl, je kapela v nové sestavě. Kvarteto BigBoss, Alesh AD, Igorr a Mr. G doplnil bicmen Zbyněk Husa aka Mr. Zet („The Curse - Durron“, drum cam ETEF). A přehrávalo se ze starých zářezů. Takže kromě již zmiňované písně z alba „The Book“ BigBoss křičel, že je nevinen v „Upálení“, z prvotiny „Zjevení“ nechyběla také „Píseň pro Satana“ a „666“. V mezičase jsme vstoupili i do země „Kärgeräs“ s oblíbenou pekelnou symfonii „Moment of Fright“, v níž se dozvíme vše podstatné z historie ROOT… „Černá pečeť“ se může rozlomit, staré časy rozplynout, ale tato nesmrtelná legenda tu zůstane navždy.

Plzeňská PANYCHIDA není tryzna, ale je to dravost, divokost a zároveň melodičnost. Nejen ROOT, ale i tito paganmetalisté, kombinující ve své tvorbě více rockových vlivů, měli pod pódiem velmi slušnou podporu. V průběhu setu zazněla i novinka, a dle avíza „rozzuřeného“ vokalisty Jakuba Vlčka alias Vlčáka spatří světlo světa na plnohodnotném CD pravděpodobně na podzim. A podle toho, jak zněla, soudím, že nová deska bude určitě nápaditá a nadupaná jako celá tvorba této kapely a třeba i deset let starý závěrečný song „Ryhope“, kterým se s PANYCHIDOU rozloučil i bicmen Karel Švejnoha alias Sheafraidh.

Od maďarské kapely SEAR BLISS jsem vůbec nevěděl, co mám čekat, zvlášť, když jsem při zvukovce zaslechl dechový nástroj. Trombonistu jsem v metalové kapele, zvláště blackmetalové, ještě nezažil. (úsměv) Vyplatilo se neodcházet a koncert si vychutnat přímo od pódia. Byla to velmi nabušená a dravá hudba prošpikovaná folkovým prvkem a onen trombón nebyl pouze nějakým doprovodem nebo kulisou k zatěžkané hudbě, ale rovnocenným nástrojem k sekci kytara, basa a bicí, jako kdyby měl k blackmetalové hudbě vždy patřit. Super oživení.

Temná stránka vévodila pátečnímu večeru, a tak se to slušelo patřičně zakončit. Deathově se valící, v blackovém hávu odění a sem tam zádumčiví, to jsou BOHEMYST, kteří naservírovali temné, ale zato bohatě melodiemi obdařené songy „Krvehlas“ nebo „Vlkodlak“. A určitě se brzy s tímto nekompromisním nářezem nejen v podobě titulní písně „Čerň a smrt“ setkáme v podobě připravovaného debutového alba.

 

Berry:

Festivaly jsou letos výjimečný, to nikdo neoddiskutuje ani zpětně. Nová epocha lemovaná kobercově útočícím Covidem-19 – a pro potřeby tohoto reportu není podstatné, zda bezprostředně nebo jen na mysl – mění běh světa, pravidla a tím i pohled na dříve tradiční akce.

Zase si začínáme vážit ještě nedávno obyčejného nebo řekněme lépe standardně svátečního. Volyňský ETEF se pořádání letošního ročníku do poslední chvíle nevzdal, metaloví pankáči okolo BOHEMYST to i letos dotáhli, a to až k pomyslnému triumfálnímu vítězství ohraničenému rekordní účastí návštěvníků.

Obrazy o kapelách si lze s trochou fantazie utvořit pomocí některých videí a byť by za odstavec stála každá, zkusím to jen s výběrem či v málo větách. Uvidíme, jak to nakonec dopadne, tedy budiž mi tužka milostiva.

MINORITY SOUND jako elektrometalový výkop přelétli přes rojící se fanoušky, které začali kovat k zemi zejména hitem „Toxin“. Otroci metalu se tak začali rozhlížet a téměř útokem plnit areál.

V.A.R. bičoval déšť, přesto zabavili lačnící fans průřezem všech svých letitých i aktuálních hitů, kterým nasadili klasicky korunu nesmrtelnou „Prdelí Evropy“. Hrálo se pochopitelně i z nový desky, před jejímž poslechem je koncert překvapivě padnoucím předkrmem.

NIHILO sekali svůj death metal jako déšť nadále oblohu, ovšem oboustranné nadšení se pochopitelně dostavilo. Voda z oblak by nás možná před rokem zastavila, letos ne!

ROOT je již téměř místní kapela vzhledem ke kadenci zdejších vystoupení, ale neoposlouchá se, zvlášť když zařazuje stále starší a starší skladby a s každým vystoupením tak téměř takticky mění repertoár. Pochopitelně kromě největších klasik, který už si prozpěvuje i nejmladší generace brigádníků zpoza barů a výčepních zařízení. Jsem nevinen...

PANYCHIDA dala k dobru pár ochutnávek z dlouho chystaného a důkladně avizovaného šumavského alba a tyto se jevily jako příjemně čitelné a propracované, což očekávání opusu umocnilo téměř na druhou.

SEAR BLISS z Maďarska s pozounem coby vyváženě a dokonale odměřovaným kořením metalové matérie místy cíleně uklidňovali a bez uzardění prosvětlovali doslova a do písmene kompozice v nebývalou noční krásu.

BOHEMYST zavírali pátek nespoutanou smrští metalu výrazem inklinujícím k nedostižným MASTER´S HAMMER, ale o vlastním rukopisu nemůže být pochyb. Dva členové byli navíc ještě před dvěma lety součástí této legendy a vždy ji uctívali nade vše nesvaté. Ve stopách MISTROVA KLADIVA a MSTITELE jít je chápáno jako nejvyšší pocta.

 

Fotky: Skalík, Ginger, Linda

Skalíkova galerie

Galerie Lindy Trnkové

Berryho videa:
ROOT 
SEAR BLISS
BOHEMYST


 


Zveřejněno: 29. 07. 2020
Přečteno:
1431 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

30. 07. 2020 08:46 napsal/a immortal
???
Kdo byl tím dojatým blackovým metálistou :) . No a pozoun group hrůza, no vlastně jen ten pozoun byl příšernej, jinak by ta hudba celkem šla.