Nejbližší koncerty
  • 15. 08. 2020Ústečtí WYRM pokřtí letošní album Purge podpoří je KRAAKE...
  • 22. 08. 2020Rotten Fest Open Air 2020 22.8.2020 venkovní areál Sklu...
  • 25. 08. 2020První pražský koncert deathmetalových Poppy Seed Grinder ...
  • 05. 09. 2020Montana Metal Fest: Depresy, Dehydrated, Orkrist, Morn...
  • 05. 09. 2020Třetí ročník open air festu konajícího se v areálu Kaliko...
  • 05. 09. 2020Sušice - Chatová osada LUH mini D.I.Y. open air festival...
  • 12. 09. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí:AGGRESSIVE TYRANTS...
  • 18. 09. 2020V rámci svého minitour nás poctí svojí návštěvou mocní SI...
PUSTINA

Fobia je z drtivé většiny zaměřená na odnože tvrdší muziky. Jaký styl hudby tě momentálně nejvíc baví? Posloucháš jen hard music? Máš oblíbené interprety i mezi žánry, kterým se na Fobii v podstatě nevěnujeme?

Deset otázek pro redaktory FOBIA zinu – část IX.
 

Fobia je z drtivé většiny zaměřená na odnože tvrdší muziky. Jaký styl hudby tě momentálně nejvíc baví? Posloucháš jen hard music? Máš oblíbené interprety i mezi žánry, kterým se na Fobii v podstatě nevěnujeme?

Johan: Jak jsem naznačil v odpovědi na předchozí otázku, nejvíc poslouchám metal a i mě metal nejvíc baví. Baví mě ale hodně i ostřejší formy HC, když jsou spíš do crustu, baví mě toho spousta. Občas se objeví nějaká vlna, na kterou se na čas trochu více zaměřím (v nedávné minulosti pokřivené blacky z Francie nebo sludge), ale stejně se pak vracím k různorodosti – doom, black, thrash, death, HC, punk… střídám to dle nálady, dle toho, co zrovna dorazí na recenze a nebo co mě zaujalo na koncertu. Mám rád i křížence nebo nesnadno zařaditelné věci, většinou ale mají stejně původ v rocku / HC / metalu.
Když tady kolegové uvádějí, co jim zrovna rotuje na talířích gramce nebo v CD mechanice, tak mně: NECROCOCK, KALLE, GRIDE, ANTIGEN, CULT OF FIRE, LAHAR, SOMNIATE, STÍNY PLAMENŮ, v práci DYBBUK, Bára Basiková, STROMBOLI, Barbora Mochova, SINUHET...
Tím, že je Fobia otevřená prakticky všem žánrům, tak se dá říci, že poslouchám prakticky jen muziku, která se na Fobii objevuje. Neposlouchám střední proud ani pop (kromě pár výjimek), tedy kromě rádia, když si ho pustím kvůli zprávám o chvilku dřív, neposlouchám vážnou hudbu ani jazz, neposlouchám už ani folk, který jsem kdysi trochu poslouchal, a neposlouchám ani techno, rap nebo hip hop, které mě vyloženě iritují.

Coornelus: Nikdy se mi ještě nestalo, že bych řekl, že jsem fanoušek jednoho stylu. Vždyť je to tak omezující! Mohlo se stát, že mi uvízly na gramci na delší dobu doomové/blackové/crustové... kapely, ale kdybych teď vyfotil to, co se mi válí na zemi pod gramofonem za desky, tak nebudeš vědět, co si o mně myslet. Mám tam na hromádce: VOLE, CULT OF FIRE, LAHAR, DĚTI DEŠTĚ, JOLLY JOKER…, CARCASS, TATA BOJS a pak CD MORCHEEBA, SLUT, BAST, TRNY A ŽILETKY… v tom se nevyznáš. (úsměv)
Na druhou část otázky musím říct, že ne. O TATA BOJS mi na Fobii Johan psát dovolí a jinak si nevzpomínám, že by bylo něco, co by mi nebylo dovoleno tady publikovat a já to hltal na plno. Od kvalitního pop/rocku můžu jít kamkoliv. Nebaví mě techno, rap (i když i tady jsou zajímavé věci a občas něco naťuknu). A jak je teď moderní být kotlíkářem a trampem, tak tam jsem se ještě zatím nedostal, na to jsem ještě mladej. Taky nejsem zatím natolik osvícen, abych tady napsal, že poslouchám jazz nebo klasiku. Když vážnou hudbu, tak jenom v podání WALTARI „Yeah! Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C“. To je jízda.

Mikael: Stylově bych to asi nedefinoval, poslouchám takřka jakoukoliv muziku (od poprocku, přes punk až po extrémní metal), která je pro mě zajímavá a líbí se mi. Je mi jedno, jestli si někdo napíše do profilu, že hraje rock, punk nebo metal, důležité je, aby mě daná tvorba něčím zaujala. Takže určitě mám oblíbené interprety i mezi těmi, kterým se Fobia vůbec nevěnuje nebo se jim na jejích stránkách věnuju pouze já. (úsměv)

Opat: To jsem nastínil v předchozí odpovědi, samozřejmě nejvíc mě baví black metal, ale dám si rád death, doom, thrash, i nějaké ty heavíky. Z žánrů, které se na Fobii tolik neobjevují, mám rád některé interprety třeba z post-rocku nebo EBM. Metal ale vyplňuje můj playlist z valné většiny.

4horsemen: Dalo by se říct, že si poslechnu všechno. Momentálně mě baví tvrdší kapely. Taková kombinace thrash/death/black metalu klidně s nějakou „hlubokou“ progresí, melodií. Tak, jak jsem hlasoval v posledních žebříčcích nejlepších kapel. Mám rád thrash metal, ten novodobý český je super. Ale zároveň se vracím i k tomu starému. A pro zajímavost jsem v poslední době poslouchal tyto alba: SEPULTURA - „Quadra“, ASSASSIN - „Bestia Immundis“ a jejich stejnojmennou prvotinu, TESTAMENT - „The Ritual“ a dvě poslední alba „Titans of Creation“a „Brotherhood of the Snake“, DEATH - „Symbolic“, HYPNOS - „The Whitecrow“, Marty Friedman - „Exhibit A Live in Europe“, remasterovaný VITACIT - „Vzhůru přes oceán“ a MATADORS - „1968 / 2018“. Docela  pěkná kombinace (úsměv).

Peťan: Prakticky od základky nejvíc miluju starou školu metalu, a to i v jeho „retro“ provedení. Takže heavy, thrash, black, death, doom… Uctívám staré kapely z 80. let, ale zároveň mám mnoho oblíbenců z nastupující generace kapel, které to dělají postaru a umí do toho dát kus sebe. Nedám dopustit na kvalitní hard rock, což je hudba, na které jsem vyrostl a v poslední době se k němu vracím čím dál častěji. Naopak z mých playlistů prakticky vymizel starý grind, hardcore i punk. Mám tuhle muziku pořád rád a považuji ji za velmi důležitou, protože mě v jistých etapách života dost ovlivnila. V posledních letech ale nemám příliš důvodů si ji doma pustit. Mimo hard music dost poslouchám věci ze 60. let a velikány klasického rock´n´rollu. K tomu jazz, blues nebo třeba některý věci z vážný hudby. Dost toho mám na vinylech po tátovi a když odpálím třeba Buddyho Hollyho, je to jízda, které nedosáhne leckterá metalová kapela, haha! Tvrdost hudby je třeba brát vždy k danému období a např. v rock´n´rollu se dá objevit mraky ukrutných „sypaček“. O tom bych ale dokázal mluvit hodiny a hodiny, tak třeba někdy na baru. (úsměv)

Prepil: Styl, jenž mě nejvíce baví, jsem už zmiňoval. Death metal, různé jeho odnože, a další spíše temnější a nářezovější záležitosti. „Hard music“ poslouchám asi z 90 %, i když onen samotný pojem je trochu diskutabilní a každý ho vnímá jinak. Dost se o tom se známýma bavíme a smějeme se, každý to samozřejmě cítíme jinak, ale mně například některá alba DEEP PURPLE přijdou určitě tvrdší než takový AMON AMARTH, a tak by se dalo pokračovat do nekonečna. Dobře zahraný jazz dokáže člověka rozparádit a strhnout více než nějaký standardní Nuclear Blast produkt, to samé platí i o vážné muzice, čímž vlastně odpovídám i na poslední část otázky. Jedním dechem ale dodávám, že za mě bych byl rád, kdyby se na Fobii i nadále objevoval hlavně ten „hard“. (úsměv)

Bury: Jak už jsem psal, žánrově vyhraněný nejsem a záleží čistě na náladě v danou chvíli, jestli si pustím Stinga, DEPECHE MODE nebo třeba nějaký grindcore či thrash metal. Jindy to zase může být nějaký soundtrack nebo úplné ticho. Fakt záleží na daném momentu, kdy si třeba vzpomenu, že jsem dlouho neslyšel KINGA DIAMONDA nebo OBITUARY. V poslední době jsem třeba poslouchal DRUTTY – „Doba kameňa“, RAVELIN 7 – „Kry“, FANTÖMAS – „Director´s Cut“, CYCLONE TEMPLE – „I Hate Therefore I Am“, FREDAG DEN 13:E – „Under Iskalla Fanor“, WIEŻE FABRYK – „Cel i światło“ a spoustu dalších.

Jindra: Jako člověk staršího data narození jsem začínal na kalibrech typu ABBA, BONEY M, NAZARETH, BAY CITY ROLLERS, SMOKIE. Naštěstí toto moje nadšení smetla nová vlna heavy metalu, ten další přirozený vývoj v podobě žánrového štěpení zasvěcení dobře znají. Většinou jak člověk stárne, stává se obecně umírněnější včetně hudebního vkusu. Já to mám naopak, čím starší, tím větší extrém poslouchám, i když nedávno jsem psal recenzi nai Biffa Byforda, což je pro mě srdcová záležitost a se SAXON mám spojeno hodně věcí. Mám rád 90. léta a souběžnou vlnu kapel, které nás zaplavily po pádu železný opony. SOUNDGARDEN, PEARL JAM, ALICE IN CHAINS, TYPE OF NEGATIVE, SNFU, JINGO DE LUNCH, PLASMATICS, FUGAZI, RADIOHEAD, FNM atd., kteří v naprosté většině případů dnes již neexistují… Byla to fajná doba, hltali jsme Spark, kupovali polský kazety a bádali jak prolomit dnes už legendární ochranu Cactus Data Shields proti kopírování CD.

Kubina: Mám příliš široký záběr, abych na to mohl odpovědět. Hodně poslouchám poslední alba od CATTLE DECAPITATION, HAVOK, HÄLLAS, MIDNIGHT, DIABOLIC NIGHT, DARK FORTRESS, SVART CROWN a BEWITCHER. Letos jsem přišel na chuť klasické hudbě, loni mě zas okouzlila synthwave a pro Fobii se mi například podařilo sepsat recenzi na nu-jazzový záznam.

Horaguru: V poslední době je to nejčastěji thrash a progresivní rock sedmdesátých let. Asi jako každý, i já byl v mládí hudební ortodox a vše mimo metal bylo označováno hanlivými názvy. Za ta léta člověk v hodně věcech sleví a objevuje věci dříve nemyslitelné. Mezi oblíbence, které na Fobii nejspíš nenajdu, rozhodně patří YES, PINK FLOYD, Dave Gilmour solo, Ian Gillan a řada dalších.


Zveřejněno: 28. 07. 2020
Přečteno:
267 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář