Deset otázek pro redaktory FOBIA zinu – část I.
S novým vzhledem jsme se rozhodli udělat potřetí anketku s redaktory Fobie. Aby si naši čtenáři mohli udělat obrázek, kdo stojí za přezdívkami, které denně vídají pod články. Někteří z týmu už odpovídali v minulosti (ale kdo si to pamatuje, že...), ale máme v redakci i několik neokoukaných tváří...
Jak se stalo, že jsi začal psát o muzice? Co máš v publicistické branži za sebou a co kromě psaní na hudebním poli podnikáš?
Johan: Na tuhle otázku už jsem před lety odpovídal, tak to vezmu krátce… Kdysi jsem sepisovat texty do kroniky AVENGERU, pak nějaké reporty z Open Hellů na slovenský webzin Incipitum, pak jsem potkal na koncertu ve Strakonicích Mártyho (F.O.B. / Fobia), slovo dalo slovo, napsal jsem nějaký report, pak pokusnou recenzi a už to jelo. (úsměv) Za sebou mám skoro sedmnáct let na Fobii, patnáct let jsem psal do Pařátu (kde jsem letos skončil, protože jsem přestal stíhat) a dva roky děláme Telepatii, mezitím jsem sporadicky přispíval i na Vinyl Disk Musick. Kromě psaní jsem se v minulosti trochu motal kolem Open Hellu, pak jsme s kamarády pořádali Pekla nad Otavou (momentálně hibernace). V současné době pomáhám s propagací festivalu ETEF (logický následovník Open Hell Festu) a podílím se i na chodu této akce na místě.
Coornelus: Za všechno může Johan. Brouzdal po Bandzone a narazil na můj profil. Viděl tam moje neotesané písemné pokusy v sekci blog a navíc si bystře všimnul, že mám v oblíbených kapelách stejné lumpárny jako on. Na základě toho usoudil, že bych mohl kvantitativně doplnit stavy té doby docela chcípající Fobie. Na to konto mi napsal a jelikož mám silně vyvinutou slabou vůli na odmítnutí čehokoliv, kývnul jsem mu na to. Dnes si toho docela cením. Tenkrát Johan projevil velkou odvahu. Když vidím, co jsem byl schopný napsat, tak před ním smekám klobouk dolů. Je to odvážný mladý muž.
Do doby, než jsem začal psát pro Fobii, jsem za sebou neměl nic... kromě blbejch keců na fórech. Na podzim to bude deset let, co jsem tady.
Kromě psaní na hudebním poli podnikám hlavně to, že utrácím peníze za desky a koncerty. A tak to má být. Loni jsme ještě s parťákama rozjeli nový tištěný fanzin Telepatie, jehož tvorba mě velkou měrou naplňuje. Takže se dá říct, že kromě psaní na hudebním poli podnikám ještě další psaní na hudebním poli.
Mikael: Psát jsem začal ještě před vojnou, hned na začátku devadesátých let. Tenkrát jsem se seznámil s Jardou Friedrichem (vůdčí osobnost chebské kapely PANDEMIA), který právě s kamarády rozjížděl fanzin Pentagram a oslovil mě, jestli bych do něj taky nechtěl přispívat, s čímž jsem souhlasil. O pár let později jsem od něj tento zine převzal a stal jsem se vlastně i jeho vydavatelem, s čímž jsem skončil na konci roku 1998. Po roce 2000 jsem několik let dělal zpravodaj skupiny FATA MORGANA, o cca 10 roků déle jsem se podílel na tvorbě webu kapely GIWMÜR Dana Švarce a tak nějak ve stejné době přišel Johan s nabídkou, jestli bych nechtěl psát pro Fobii, což jsem po krátkém váhání přijal. Vyjma toho mám za sebou přispívání i na nějaké další hudební weby, něco malinko i do časopisů atd., a dá se vlastně říct, že psaní se průběžně věnuju celých těch zmíněných cca 30 let. Momentálně nic dalšího, vyjma občasného psaní článků pro Fobii, na hudebním poli nepodnikám (předchozí zkušenosti mi stačily), v minulosti jsem se podílel třeba na vydání několika CD, jezdil jsem s FATOU jako jevištní technik a dělal pár dalších podobných věcí spojených s muzikou, na všechno už si ani nepamatuju.
Opat: Zprvu jsem si dělal několik takových webů, kde jsem si sám čas od času nahodil nějakou recenzi, nějaký report či rozhovor. Pokud si to dobře pamatuji, protože už to je nějakých třeba 13, 14 let, po nějaké době se mi ozval Mára z tehdejšího zinu metalista.cz, jestli bych nechtěl psát pro něj. Tak se také stalo a po pár letech jsem po konverzaci s Johanem přešel na Fobii.
Stalo se to asi tak, že jsem poměrně grafoman, psaní mě baví odmalička, psaní jsem následně v podstatě studoval (FSV UK, obor Žurnalistika) a nyní se jím i živím, i když v jiné oblasti. V publicistické branži za sebou nic moc dalšího nemám, ve zpravodajské jsem ale vzhledem k zaměstnání jakožto politického zpravodaje v České tiskové kanceláři každodenně.
V podstatě se moje psací mánie spojila s nekonečnou láskou k hudbě, a tak jsem tehdy v sotva teenagerských letech začal.
Na hudebním poli se pohybuji skrze působení (ať už live, nebo plnohodnotně) ve čtyřech kapelách, a to MALLEPHYR, CULT OF FIRE, STÍNY PLAMENŮ a WAR FOR WAR.
4horsemen: Byla to všechno náhoda. Mám rád knihy a od dětství jsem chtěl vždy o něčem psát. Ale nevěděl jsem jak na to nebo spíše o čem. Takové pokusy byly třeba s poezií, možná i infantilní… Nicméně ještě víc než knihy mám rád hudbu a po x letech mě napadlo zkusit napsat reportáž z festivalu Sonisphere 2011 (Iron Maiden). A co s tím? Článek jsem poslal do již neexistujícího Whiplashmagu. A protože se delší dobu nikdo neozýval, tak jsem report poslal do rubriky „Čtenář redaktorem“ do Sparku. A souběžně se mi dostalo odpovědi z webzinu Whiplash, kde report také uveřejnili. O měsíc později jsem napsal další článek z Týneckého Mazce, tentokrát jsem jej poslal pouze do Sparku a tak trochu jsem doufal, že bych mohl někam přispívat. Na podzim stejného roku jsem odjel do Tábora na festival Žižkův vraždící palcát. Tentokrát jsem s napsaným reportem rovnou oslovil basáka F.O.B. Tomáše Kotrbu, přičemž mi ho vrátil se slovy, že jej mám poopravit a že nemám jejich kapelu tolik chválit. Následně se mi ozval Honza Filip z Fobia zine a poté již to byl „malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo“. (úsměv)
Nic zásadního nepodnikám, ale tak nějak jsem spjat se zbirožskou kapelou V.P.O.ho. Náklonnost ke kapele VITACIT a chození na jejich koncerty, kde mimo jiné zaznívaly písně této kapely z doležalovské éry, a „známosti“ na hudebním poli mně dopomohly k otázce, zda bych nechtěl být jejich manažer. Manažer je možná silné slovo, ale když se to upeklo u piva, tak to určitě platí. (úsměv) Nakonec můj první úkol bylo sehnat kapely na zbirožský pravidelný Rockfestík a tak to i zůstalo dodnes. A jsem tomu moc rád.
Peťan: Někdy v roce 2011 mi bylo líto, že se v českých hudebních časopisech, zinech a webzinech nedočtu o mých oblíbených kapelách a deskách. Nejsnadnější cestou, jak začít něco tvořit, bylo přifaření se na nějaký webzin. Začal jsem proto přispívat na Hard Music Base, kde vlastně může psát kdokoliv. Tohle období trvalo asi rok a půl, během kterého jsem napsal kolem 70 recenzí, několik prvních rozhovorů a poměrně dost reportů. V červenci 2012 mě na koncertě TELEXU oslovil kamarád Johan, zda bych nechtěl psát pro Fobii. Vzhledem k tomu, že jsem ji tehdy i teď považoval za to nejlepší, co lze na českém metalovém internetu najít, neváhal jsem ani chvilku a smrdím tu dodnes, haha! V posledních 2 letech píšu i pro Telepatie zine, což je pro mě poctou, protože být součástí takové redakce a aspoň trochu přispívat k nejlepšímu tuzemskýmu metal/HC časáku, to se nepovede každému! No a souběžně s tím jsem vydavatelem vlastního tištěného fanzinu Nuctemeron, kde se zaměřuji čistě na starej metal, a to jak po obsahové, tak i vizuální stránce. Je to takové vzdání holdu starým fanzinům z 80. let. Ještě mám i jednoduchý blog, který slouží k nepravidelnému sdělení mých myšlenek nebo reakcí na aktuální dění na hudební scéně. Kromě publicistické činnosti mám na hrbu pořádání koncertů pod hlavičkou Thrash Nightmare Promotion a v roce 2020 jsem zahájil činnost malého labelu Tapes of Terror Records, kde se soustředím na vydávání alb na kazetách. Uff, když to takhle píšu, není toho málo, a proto jedinou aktivitou, kde dodržuji termíny a má pokaždé prioritu před ostatními, je organizování koncertů a festivalů. Tady mám totiž, na rozdíl od psaní, závazek vůči kapelám, klubu, fanouškům a vlastně i k sobě.
Prepil: Předně bych chtěl podotknout, že se necítím jako redaktor v pravém slova smyslu nebo nějaký pisálek či dokonce kritik, jsem jen jeden z mnoha posluchačů, který občas rád něco o své oblíbené hudbě napíše a přispěje svou mini troškou do mlýna. Kdysi dávno jsem přispíval na HMB, myšlenka toho webu mi přišla pěkná, ale po okolnostech nepěkných jsem odtamtud odešel a znechucen byl rozhodnut už s nikým na ničem nespolupracovat. Po nějaké době se mi ozval Johan, člověk, jehož si velmi vážím, a jelikož mám Fobii dlouhodobě rád, slovo dalo slovo a jednou za uherský rok pošlu připomenutí, že žiju. Nic jiného na hudebním poli nepodnikám – naštěstí pro toto pole. (úsměv)
Bury: Během střední školy jsem měl na brigádě přístup ke kopírce zdarma, kterou jsem využíval pro potřeby jiných tvůrců zinů, a pak v roce 1997 přišla myšlenka začít tvořit něco vlastního. Protože v tehdejší době stylem „vystřihni a nalep“ mohl vlastní časopis tvořit vlastně kdokoliv. Tak vznikl Buryzone zine a v červenci vychází už 24. číslo. Mimo to jsem občas přispěl do časopisů Progresiv, Protimluv, něco vyšlo na Frontstage webzinu, nějaký čas jsem psal na Vlčí boudu (sci-fi/horor web) recenze na soundtracky, v letech 2011-2016 to byl Abyss webzine a tak nějak stáleji to je od roku 2018 Fobia. Jinak mám za sebou organizování asi tak 80, možná 90 koncertů různých hudebních žánrů od blues přes hardcore po řecké lidovky.
Jindra: U mě je to hodně spojený s fotografováním. Někdy před 5 lety jsem si ještě ve starém rokáči ve Strakonicích fotil jen tak z plezíru akci „Peklo nad Otavou“ a oslovil mě Honza Filip (aka Johan), kterého jsem do té doby neznal, jestli bych mu fotky neposlal. Od té doby jsem mu posílal fotky velice sporadicky. V létě 2018 město zrekonstruovalo stávající klub (který zase téměř na rok a den nepochopitelně uzavřelo), kam jsem velice rád chodil za UG produkcemi a Honzu zásoboval fotoreportama. Pak už to Honza asi nevydržel (úsměv) a požádal mě, jestli bych něco nenapsal. Spojil jsem dvě pro mě příjemný věci (focení, muzika), to písání je taková třetí strana pomyslného trojúhelníku.
Asi 16 let se pohybuji kolem strakonické házené, pár let jsem spravoval oddílové stránky a k tomu reporty ze zápasů, což není zdaleka tak zábavný jako příběhy z koncertních „mačů“ a není tam tak frenetický publikum.
Kubina: Peťana Kolářů, který mě v mnoha ohledech inspiroval, jednoho dne napadlo, že bych mohl psát pro Fobii taky. Proto jsem poslal Johanovi zkušební recenzi a bylo to. Od té doby uplynuly dva roky. Na Facebooku existuje skoro devět let moje stránka THRASH OR DIE, kde informuji o koncertech a novinkách ze světa thrash metalu. Bohužel teď zrovna není moc aktivní. Spravuju ji skoro úplně sám a předchozí léta jsem tam poctivě postoval skoro denně, tak přišel čas na menší pauzu. Podstatnou část života jsem se učil hrát na hudební nástroje. Díky mému učiteli Vráťovi Mrázkovi, jednomu z nejlepších kytaristů na Klatovsku, dokážu na hudební dílo pohlížet i z muzikantské perspektivy. Ukázal mi, jak vznikají písničky a jak je můžu sám psát. V telecích letech jsem měl kapelu, ale bylo to více o přátelství než muzice.
Horaguru: To se stalo vcelku jednoduše, hudba je mým absolutním koníčkem již od začátku devadesátých let a její poslech, čtení časopisů a konkrétně zaměřených knih se staly neoddělitelnou součástí mého života. No a protože jsem svými „moudry“ ohledně muziky neustále krmil (nejen) své blízké okolí, převážně manželku, přišla doba, kdy si nejspíš řekla dost a donutila mne poslat zkušební článek do Fobie. Johan a Coornelus se po počátečním šoku rozhodli to s tím blbcem zkusit a dopadlo to, jak to dopadlo. (smích) Své prsty v tom má i Láďa Oliva, ale to si nechám pro sebe. (úsměv) Na druhou část otázky mám odpověď podstatně skromnější, krom psaní pro Fobii, které už má za sebou první rok, nepodnikám a nestíhám nic.
