Přesně na den půl roku po předchozím koncertu (jak vypátral ve své paměti Berry) se na prkna českobudějovické Fabriky vrátila INSANIA. Zatímco před koncem loňského roku jí dělali společnost MINORITY SOUND, při restartu klubových akcí se role předkapely ujali YTIVARG, kteří právě v těchto dnech vydali nové mikroCD „The Forgotten Past“; mikro myšleno rozsahem, protože trvá asi sedm minut. (Johan)
Ač byl začátek avizovaný na 20. hodinu (my s tím počítali a na místo dorazili na čas), zrovna zvučila INSANIA a Míra nám sdělil, že začnou někdy kolem čtvrt na devět. Což znamenalo ještě o dalších dvacet minut později. Dost mě nedodržování slíbeného štve, navíc když si vzpomenu na „punkový“ Šlinc fest, kde vše běželo podle plánu na minutu přesně. Konec mohl být krásně v deset, nikoliv o hodinu později. (Johan)
Blbý nápady člověka neopouštějí ani s přibývajícím věkem. Jinak si nelze vysvětlit cestu do Českých Budějovic, které jsou... prostě z ruky. Důvodem, proč vyrazit na cestu v počasí, ve kterém by člověk psa nevyhnal, byla dobrá společnost a INSANIA. Její koncert minimálně jednou ročně potřebuju k životu a ten letošní shodou náhod vyšel právě na jihočeské hlavní město. (Coornelus)
Večer odstartovali domácí elektrikáři YTIVARG, kteří se nedávno připomněli tuzemskému extrémnímu podhoubí novým EP „The Forgotten Past“. Ideální čas představit ho domácímu publiku. Sestava kolem vrchního ředitele jihočeských energetických sil Míry FC opět dostala nějakých změn, pravda, naživo jsem YTIVARG dlouho neviděl. Nevím, jak to Míra dělá, ale daří se mu stále obklopovat šikovnými lidmi, což jasně ukázal mladičký tlučmistr a v neposlední řadě zpěvák. YTIVARG svou energií dokáží posílat do sítě víc než obvyklých 240 V, což bylo jasně ke slyšení asi v největší flákotě souboru „Wardenclyffe“. Ta svou nosnou linkou připomene ISACAARUM, což svoji logiku přirozeně má. YTIVARG přehráli podstatnou část svého debutu a kompletně celé nové EP, které bylo ten večer i lehce prkenně pokřtěno. (Coornelus)
YTIVARG se představili v pro mě nové sestavě – jak bubeník, tak zpěvák pro mě byli neokoukaní, Stanley s basou už nějaký čas alternuje s druhým basákem. A nutno uznat, že to kapele sedlo. Alespoň v druhé půlce setu, ze začátku mě nějakých pět drtivých songů splývalo. Zlom nastal s klipovkou „Wardenclyffe“, která je členitější a tím pádem zajímavější, stejně tak mě bavila nová skladba i covery AHUMADO GRANUJO, resp. ANAL CUNT, které set uzavřely. Doplnění sestavy o mladého talentovaného bubeníka Ondru (fakt mlátička!) i zkušeného řvouna Lukáše (ex-ATTACK OF RAGE, ex-GODSFURY, souběžně IDIOCRACY) se povedlo, myslím, že oba do kapely ideálně zapadli. Ve finále fajn set, během něhož došlo i na křest zmiňovaného nového materiálu, který obstarali kluci z INSANIE. (Johan)
O INSANII, respektive jejích koncertech píši co půl roku a podobně jako v případě LAHAR už mi docházejí nápady, jak koncert popsat a neopakovat se. (úsměv) Zato INSANII nedochází ani myšlenky, ani dech. Tentokrát jsme se sice museli obejít bez přídavku, který bych si byl s chutí dal, ale i tak to byla hodina naplněná samými hity, mezi nimiž překvapivě chyběla chytlavá „Sfoukni za mě svíci“. Ale i tak zaznělo snad dvacet písní, z nichž mi největší radost dělaly svižnější kousky „Volný radikál“, „Letíme dál“ nebo „Večer, kdy Freud zpíval basem“. Ale vcelku poctivě jsem stejně jako kamarádi odzpíval prakticky všechny skladby, které jsem slyšel nepočítaněkrát a stejně mě pořád baví. Došlo i na novinku „Haka starýho Nicka“ a koncert utekl jako voda v rozbouřené řece. Krátce před jedenáctou se Poly a spol. rozloučili, což jsme záhy udělali i my, kteří jsme se na místě přesně po tom půlroce sešli ve stejném složení (Berry, Standa, Coornelus, já) – INSANIA se holt neokouká. (Johan)
INSANIA je pro moje zdraví nebezpečná kapela. Strávit hodinu s touhle kapelou smrdí průserem. Hlasivky kdyby mohly dneska vyprávět... Nemůžou. Hodinové zpívání si (hodně nadnesený termín) s INSANIÍ už léta patří k tomu, jak prožívám její koncert. Polyho texty mě baví tak, že už dávno mám ujasněné, kdo je u mě top textař. Hudebně to kapela pár let už valí ve formě, v jaké se vyprofilovala na posledních třech deskách, kde jim tahle poloha evidentně vyhovuje nejvíc. Mohli jsme se o tom přesvědčit v podobě nové věci „Haka starýho Nicka“, která vyloženě navazuje na songy z poslední desky „Na počátku byl spam“. Celý set, což má svoje opodstatnění, je sestavený na posledních dvou deskách, ale INSANIA nezapomíná ani na staré fans, které dokáže potěšit flákotama z desek jako „Trans Mystic Anarchy“, Out“ a „Rock´n´Freud“, kdy musí zaznít jeden z hitů „Večer, kdy Freud zpíval basem“. Závěr v podobě „Božské komedie“, jenž už je nezbytnou položkou v repertoáru, podtrhl skvělý dojem z celého setu, který bychom samozřejmě snesli o něco delší, ale buďme rádi i za tuhle hodinku. Co bychom za ní před dvěma měsíci dali. (Coornelus)
Možná jsem po korona-stopce čekal větší návštěvu než cca sto hlav, ale na druhou stranu jsme se nemuseli v klubu mačkat a mohli si koncert užít komfortně. I díky dobrému zvuku, který na mě byl jako skoro vždycky příliš nahlas, ale to řeší špuntíky. (Johan)
Berryho video
Navzdory letitým pravidlům kluby letos ožívají v červnu. Dál zasazuj rány všem snahám o jejich příležitostnou likvidaci.
INSANIA - „Haka starýho Nicka“
