O VOLE bylo poprvé hodně slyšet s jejich debutovou deskou opatřenou extra dlouhým názvem „Nikdo vám nemůže dát tolik, kolik my vám můžeme slíbit“, která vyšla koncem roku 2017. Neurvalá směs punku, hardcoru a kdo ví čeho ještě stála za pozornost. Ve vzduchu ale lítala myšlenka, že to kapela určitě umí i líp. Aktuální LP to jen potvrzuje. VOLE vyzráli a „Dej Bůh Pěstí“ je silnou deskou.
Důvodů, proč tuhle pražskou partu hodnotit vysoko, je víc. Mezi ty nejhlavnější počítám syrovost, kterou se prezentuje hudební část a na ní navazující ta vokální. Při prvních nástřelech člověk přemýšlí nad tím, jak moc je tahle skupina drzá. Kytara, basa a neurvalé bicí to valí hlava nehlava a i když jsou chvíli punk a za moment se změní na brutální noise rock, celé jim to ve finále drží pohromadě. Cenu pro největšího floutka souboru by z fleku obdržel zpěvák, který svým projevem vyloženě provokuje. I přes české texty mu většinou rozumíte kulový, ale ono kolikrát i s texty v ruce, když už rozumíte, tak hodně štěstí při chápání jejich smyslu. Tomášův řev je ten typ projevu, který vás ze začátku vyloženě sere, abyste mu na konci desky zobali z ruky. Tomáš si své party užívá a navrch vyvádí vylomeniny a to, co se může jevit jako blbost, typicky konec druhého songu „D-Gital“ a jeho řev „Datttatatat data data“, se promění v přednost.
České texty jsou vždy žádoucí, ale rozlousknout je, to se ve větší míře prostě nedá. Už dávno ale vím, že všemu na světě neporozumím a žít s tím umím, tak nezbývá než doufat, že tomu rozumí kapela samotná. Podobné je to i s obalem, je to punk jak kráva.
Hudba je podobná prasárna jako vokál a texty. Nemůžete si být jisti žádnou následující vteřinou. Muzika se odehrává převážně v punkových rytmech, které jsou ale i v rámci tohoto žánru pokřivené, což nemění nic na faktu, že si u toho při koncertě protřepete hlavou. Punkové výpady se střídají se skvělými, až noise rockovými postupy, které jsou často jen tak načrtnuty, aby byly po pár taktech nemilosrdně smazány hlučícím bordelem. Když to ale kapela „nechá“ hrát a dá tak vzniknout songu jako je „Slunce“, jedná se o náramnou záležitost, kterou navíc vyšperkuje ke konci geniálním kytarovým momentem mistr šesti strun.
Šest strun je pro tuhle kapelu zásadních stejně jako vokál. Z těch dvaceti minut poslechu je jasné, že kytarista je přemýšlivý a hlavně šikovný člověk. Když se pak nahrávka dostane do těla a vylezou na povrch všechny ty kudrlinky, poslech je radostí. Každopádně dvě silné osobnosti výborně doplňuje basák, který je slyšet a má v kapele také dost zásadní roli. Podobné je to i s bubeníkem, který není jen obyčejným punkovým tlučounem, ale svou hrou vše výborně doplňuje.
„Dej Bůh pěstí“ je běs a výplach. O tom není sporu. Po prvním seznámení vyvolá chaos, ale chce to čas, odměna se dostaví. Ať už v podobě ukrytých pasáží, občas ale i jasně zřetelných jako třeba ve věci „Work“, jejíž chytlavý hlavní motiv musí na koncertech udělat pořádný pit. I když to o tom moshi bude platit na všechny tracky z celého LP.
VOLE to na jejich aktuální desce náramně sedlo a je jen dobře, že tady taková kapela existuje. Na podobný bordel, a navíc tak dobře umíchaný, si za poslední léta na naší scéně nevzpomínám.
Seznam skladeb:
- André Beton
- D-Gital
- Heavy Metal je mi 13
- Tinitus/Špiritus
- Sanitka
- Slunce
- Stará kurva
- Work
- Zhustlit
- Židle
- Tvůj rozsudek je smrt (smrdíš)
Čas: cca 21 min.
Sestava:
- David- kytara
- Emil - basa
- Ondřej - bicí
- Tomáš - vokál
