DARK GAMBALLE

LP 2020, Invictus Productions / black, heavy metal / Slovensko

Je s podivem, že v československých luzích a hájích jsou bratislavští MALOKARPATAN stále jen okrajovou záležitostí. Zatímco za hranicemi našich malých států dobývají jeden festival za druhým, své desky vydávají u předního labelu Invictus Productions a zahraniční fans hltají každou jejich skladbu, byť textům nemohou rozumět, u nás se pořád jedná o čistě undergroundovou záležitost, na kterou přijde do klubu padesátka věrných. Undergroundové mantinely jsou samozřejmě v pořádku, ale očekával bych větší nadšení hlavně od lidí, kteří holdují starým tuzemským kapelám. A tím nemám na mysli návštěvníky festivalu Masters of Rock… Podle mého názoru jsou MALOKARPATAN v současnosti jedním z nejlepších vývozních artiklů extrémního metalu, který (Česko)Slovensko má.

Třetí deska „Krupinské ohne“ byla avizovaná dlouho dopředu. Tuším, že irský label Invictus Productions uvedl snad s půlročním předstihem, že novinka vyjde v březnu 2020 a oficiální křest proběhne na společném koncertu s CULT OF FIRE v Praze. Známé důvody však zapříčinily přesunutí koncertu, ale i celého tour na podzim. Album však vyšlo v původním termínu, a to na všech formátech. Ten vinylový je pro podobné releasy tím nejlepším, protože skvěle vynikne nádherný artwork z rukou Svjatogora (slovenský kreslíř i aktivní hudebník), který pojal přední obal i celkový design alba opravdu velkoryse. Taky kapelní promo foto evokuje rané časy jisté tuzemské blackmetalové legendy. Ovšem tady se pánové na focení ohákli znamenitě. Když vidím trička SATAN JOKERS a ANGEL WITCH, mé srdce plesá! Album „Krupinské ohne“ je i součástí tří vinylů v luxusním dřevěným boxu „Trilógia ludového desu“. Toto vydání však bylo zcela dle očekávání vyprodané ještě v předprodeji.

Pouhých pět skladeb a stopáž alba téměř padesát minut. To jsou základní parametry nového materiálu vylisovaného v drážkách černého kotouče. První, co mě napadne při poslechu desky, je, že slovenská pětice znovu excelentně vzdává hold starému československému metalu. Kapela ctí kořeny a tak se jistému srovnání s MASTER´S HAMMER nebo ROOT prostě nevyhne. Jenže inspirace je jedna věc, tou druhou je pak vlastní tvorba. A tady MALOKARPATAN končí s veškerou kopií a své skladby berou pevně do svých rukou. Dobře je to slyšet již v úvodním opusu „V brezových hájech poblíž Babinej zjavoval sa nám podsvetný velmož“, který je neskutečně rozmanitý. Posluchač zde nachází dřevní black metal á la BATHORY, heavymetalová kytarová sóla, atmosferická intra nebo zajímavě komponované klávesy. Třináct minut pestrého úvodu desky, která postupně odkrývá své zbraně, mezi které je třeba zařadit nový vokál. Po odchodu Temnohora se mikrofonu chopil HV (dříve kytara v MALOKARPATAN, jinak člen KROLOK) a ačkoliv to pořád chce mít v ruce texty, jeho zpěv mi přijde výraznější, více čitelný, ale zároveň pořád správně zastřený. To potvrzuje i ve dvojce „Ze semena viselcuov čarovný koren povstáva“, která je díky své pomalé pasáži uprostřed skladby doslova uhrančivá. Vynikají tady výborné kytarové vyhrávky, které sice působí na první poslech primitivně, ale ve výsledku se neskutečně vrývají pod kůži. Baví mě kontrasty, které nabízí závěrečná pasáž. Doslova veselé melodické kytary jsou doprovázeny temným textem, pak kapela přidává na rychlosti, aby závěr postupně zbrzdila do nuly.

B stranu startuje skladba „Na černém kuoni sme lítali firmamentem“ krátkým intrem a pak MALOKARPATAN obrací o 180 stupňů a servírují přímočarý pravěký černý kov, který nabízí heavy i doomové úniky. Jo, když řeknu, že tahle deska je trochu „epic“, nejsem úplně vedle. Právě tady najdeme asi nejchytlavější riff celé desky. Ty houpavé kytary ve středním tempu mi zní v hlavě i dlouho po dohrání desky. Pokaždé! Následuje nejlepší intro a zároveň nejkratší skladba celé nahrávky – „Filipojakubská noc na Štangarígelských skalách“. Vrstva letitého prachu je pryč a právě tady nejvíc cítím ten jedinečný feeling MASTER´S HAMMER z období „Okultisty“ a raných BATHORY. Tentokrát bez kudrlinek, ale s gradujícími pasážemi a výborným songwritingem. Ten ovšem zdobí celé album. Necelých jedenáct minut dlouhá závěrečná kompozice „Krupinské ohne poštyrikráte teho roku vzplanuli“ v podstatě shrnuje celou desku, přesto se od ostatních skladeb liší. Znovu se nám dostává snadno rozpoznatelných a zapamatovatelných kytar, které však přebíjí halekající Palo Drapák (ex-METALINDA) ve zpěvných refrénech. Trefa do černého! MALOKARPATAN v tomto songu nejvíc demonstrují své tendence k tradičními heavy metalu a výsledek se povedl na výbornou. „Krupinské ohne“ znovu nabízí jedinečnou atmosféru, kterou umocňují texty točící se kolem krupinské inkvizice a dávných čarodějnických rituálů. Album je víc koncepční a tím se odlišuje od předešlých nahrávek „Stridžie dni“ a „Nordkarpatenland“, ale zároveň je pořád věrné svému stylu. A když k tomu přidáte skvělou produkci a zvuk z legendárního Studia Hostivař (a že si ho pánové nevybrali náhodou!), nemůže vás deska zklamat. Naopak, MALOKARPATAN se úspěšně vyhýbají opakování sebe samotných a to je v dnešním hudebním světě ta největší přidaná hodnota.

MALOKARPATAN vydali bez debat svou nejlepší desku. „Krupinské ohne“ jsou po všech stránkách dál než její dva předchůdci. Nejedná se o album na jeden poslech, ale deska potřebuje čas na to, aby si vás podmanila. A v tom je ukryta její obrovská síla, protože při každém poslechu umí kapela něčím novým překvapit. Jedná se o výpravné dílo, se kterým se vydáte na dlouhou a rozmanitou cestu po karpatských kotárech. Produkce je hodna stylu, jaký MALOKARPATAN razí a jsem toho názoru, že výsledný efekt je přesně takový, jaký si kapela před vstupem do studia přála. Ambiciózní deska dává vzpomenout na staré tuzemské klasiky, ale zároveň si razí svou vlastní cestu. Pokud budete pokládat „Krupinské ohne“ na gramec, udělejte to vícekrát. Málokterá deska současnosti zraje tak, jako právě tahle! A u domácí tvorby to platí dvojnásob…

Seznam skladeb:

  1. V brezových hájech poblíž Babinej zjavoval sa nám podsvetný velmož
  2. Ze semena viselcuov čarovný koren povstáva
  3. Na černém kuoni sme lítali firmamentem
  4. Filipojakubská noc na Štangarígelských skalách
  5. Krupinské ohne poštyrikráte teho roku vzplanuli

Čas: 48:18

Sestava:

  • Adam S. - kytara
  • HV - vokály
  • Peter Motorfuck - baskytara
  • Miroslav Slavfist - bicí
  • Aldaron - kytara

Bandcamp

Facebook


Zveřejněno: 05. 06. 2020
Přečteno:
429 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Peťan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

06. 06. 2020 17:55 napsal/a Kubina
8/10
Jak spustí v závěrečné písni ty zpěvné refrémy, tak je to snad skoro i punk, bych řekl, hehe. Jinak má deska hloubku. Stále se k ní vracím, abych tam objevil něco nového. Nejsou na albě napsané z čeho jsou použita ty intra a vsuvky?