Za poslední dva měsíce, kvůli všem známé koronavirové situaci, se ze všech koutů světa vynořily různé streamy koncertních vystoupení z klubů, zkušeben nebo i obývacích pokojů. Samozřejmě tu s lepším, tu s horším výsledkem. Se svou špetkou do mlýna přišli i TATA BOJS z Hanspaulky. Ovšem nebyli by to oni, aby vše pojali trochu jiným způsobem.
Původně byl na středu 13. května naplánován už několikátý benefiční koncert na podporu Nadačního fondu Šestý smysl. A tak byl zrealizován dřívější nápad udělat stream trochu nestandardně. A že se bylo na co dívat. Oproti ostatním vysíláním totiž byli samotní fanoušci prostřednictvím přenosu promítáni na půlkruhovou LED stěnu za kapelou i v hledišti na monitorech. Vznikla alespoň takto malá interakce mezi interprety a připojeným publikem.
Vše odstartoval ve dvacet hodin dvacet let starý hit „Jednotka času“ z přelomového alba „Futuretro“. A přestože TATA BOJS působili trochu komorněji, hlavně díky pomalejší aranži, akustické kytaře nebo sedícím muzikantům, nakonec skladba vygradovala a sklidila zasloužený aplaus. Ten totiž mohli ovlivňovat sami diváci ze svých domovů, stejně jako si mohli vybírat pohled jednotlivých kamer.
Další vychytávkou bylo hlasování pro písně na přání, prostřihy záběrů na různě tančící „publikum“, přímo rozhovor s některým z nich nebo pořízení speciálního záznamu ve virtuální realitě. Ale to nejlepší přišlo během „Sondy“, kdy jeden z kameramanů byl navigován vyvoleným fanouškem, takže všichni měli možnost nahlédnout do zákulisí, třeba do režie nebo zvukařského království Dušana Neuwertha. Super nápad!
I když se občas objevily drobné technické nedostatky nebo selhání techniky, na zážitku to nikterak neubralo. Spíš právě díky tomu působila kapela civilnějším dojmem, stejně jako komunikace s publikem typu: „Je tady někdo?“ Přestože klávesista Jiří Hradil a kytarista Vladimír Bár odváděli nadstandardní výkony, veškerá pozornost se poutala ke zpívajícímu a moderujícímu bubeníkovi Milanu Caisovi. V komentářích pak dominovaly (po právu) vzkazy typu „Vemte Mardošovi tu židli!“ On totiž opravdu sedící neposedný baskytarista se symptomem neklidných nohou působil lehce nezvykle a nesvůj.
Během vystoupení se pokračovalo dalšími osvědčenými a prověřenými písničkami, kterých mají TATÁČI v repertoáru spoustu, např. „Radioamatér“, „Eko-Echo“, „Opakování“ nebo svižnější unplugged „Šťastnější“, kterou Mardoša už zakončil alespoň výskokem. Došlo i na dvě novinky „Minoritní“ a „Zvony“, které by se měly objevit na chystaném desátém albu snad na podzim.
Po závěrečných „Pěšácích“ došlo na vtipná selfíčka s diváky a bouřlivý aplaus a pískot a tímto si diváci vynutili přídavek, když v hlasování upřednostnili před „Růžovou armádou“ skladbu „Attention aux hommes“. Sice Mardoša upozornil, že stream by měl být krátký, ale zároveň se snažili o to, aby byl pestream [pestri:m]. Ohlášení vybrané částky z elektronických vstupenek na dobročinné účely (přes 110.000,-) bylo už jen pomyslným vyvrcholením večera.
Ve 21:21 skončil koncert kapely, kterou jsem nikdy neviděl naživo a poslední dobou už ji ani moc nesleduju, protože jejich vrcholná alba (tři) byla nahrána před dávnými lety. Přesto jsem si jej užil na maximum. Hlavně kvůli tomu netradičnímu a originálnímu pojetí vizuálního i zvukového zážitku. TATA BOJS opět přišli s něčím, co tady doposud nemělo obdoby.
Tracklist:
- Jednotka času
- Radioamatér
- Usínací
- Minoritní
- Eko-Echo
- Opakování
- Sonda
- Zvony
- Filmařská
- Šťastnější
- Ztraceni v překladu
- Pěšáci
- Attention aux hommes
