Od začátku letošního roku se množí e-maily typu „jsem XY, provozuji jednočlenný projekt, sám si vše nahrávám doma, vydávám na YouTube nebo Bandcampu a byl bych rád za recenzi nebo nějakou zmínku na vašem webu“. V minulosti jsme podobné prosby slušně odmítali, ale letos už jsme nejednu výjimku udělali a sporadicky v tom budeme pokračovat. Ne proto, abychom se něčí snaze vysmívali, ale abychom občas ukázali na cosi, co nepochází z undergroundu, ale z ještě hlubšího prostoru. (Pozn.: Pozornější čtenáři Fobie jistě poznali úvod, který jsem nedávno použil u jiné recenze; u případných budoucích recenzí digital one man projektů se zřejmě objeví znovu.)
Od roku 2013 tvoří dnes dvaatřicetiletý Josef Košek pod názvem KOSCHCOROTH melancholickou muziku s blackmetalovým řevem. V roce 2015 debutoval nahrávkou „Barvy přírody“, na kterou letos navázaly „Ozvěny melancholie“, materiál dlouhý přes sedmdesát minut, což mi na vcelku neznámý projekt přijde strašně moc. Navíc když se skladby nesou v podobném duchu… a v průměru trvají kolem sedmi minut.
V Josefově muzice hrají prim klávesy, kterými buduje melancholickou atmosféru. Skladby jsou vesměs pomalé, postavené na klávesových melodiích, kytara v nich hraje vedlejší roli, stejně jako bicí, které pravda drží rytmus, ale jak už to u podobných projektů bývá, nemají náležitý zvuk a hlavně jim chybí větší pestrost – často je nasazený jeden mustr, který se opakuje. Nejvíc si Josef pohrál s klávesami, řada melodií se poslouchá příjemně, klávesy se tu a tam vydají do ambientních sfér, ale ani ten černý kov nechybí. Místy mi některé pasáže připomínají MATER MONSTIFERU před drahnými lety, třeba druhá polovina skladby „Yavanna“, která jede v rychlejším tempu a v některých pasážích i následující „Minstrel smrti“. Jen těch kytar je méně a kláves více. Několik dalších songů takové razance nedosahuje, tempo je hlavně pomalé, ale vokál stále havraní, Josef disponuje solidním hláskem, navíc slušně artikuluje, takže je mu dobře rozumět.
Divočejší muzika se vrací (logicky – úsměv) se skladbou „Černý kov“, která je sice kratší, ale poměrně monotónní, po ambientním úvodu jedou bicí totální masakr, který by nikdo živý asi nedal, ale v podstatě pořád stejně a hlavně nepřehledně… O textu bych raději pomlčel, protože je to mega klišé – kdyby s tím někdo přišel v roce 1988, tak OK, ale dneska to působí úsměvně. Jinak jsou texty z oblasti fantasy, věnují se přírodním krásám nebo melancholickým náladám. V podstatě se jedná o rýmované básničky, které nepůsobí ani blbě, ani nikterak výjimečně, při poslechu neruší a v některých případech se dá mluvit o dobrých nápadech, třeba „Běsnění živlů“ popisuje, co můžou způsobit živly, když se vymknou kontrole. Trochu se pak vymyká i poslední „Cesta ke hvězdám“, což naznačuje doplněk názvu – objevují se v ní i „podezřelé“ tóny a chvílemi je to spíše techno než metal.
Ve finále se na KOSCHCOROTH dívám vcelku smířlivýma očima, jistý potenciál z nahrávky cítit je, a asi by působila intenzivněji, kdyby skladby netrvaly tak dlouho a album zrovna tak.
Seznam skladeb:
- Yavanna
- Minstrel smrti
- Podzimní melancholie 2
- Hlas naděje
- Černý kov
- Král noci
- Slzavé moře ztracených snů
- Poutník
- Běsnění živlů
- Cesta ke hvězdám (ft. Diskošek 3000)
Čas: 71:40
Sestava:
- Josef Košek – vše
