Existenci THE WILDERNESS jsem poprvé zaregistroval, když se objevili v programu loňské Festy de la Pohody ve Vodňanech. Nicméně k osobnímu setkání nedošlo, slovenští punx (zřejmě věrni své pověsti) na koncert nedorazili a tak jsme se potkali až s vydáním (asi) druhé reedice jejich (zdá se) nejlepšího (nejznámějšího?, kultovního?) alba s prostým názvem „III“ z roku 2013. O druhý gramo-press se ruku v ruce postarali našinci PHR Rrecords a slovenští Heavy Metal Vomit Party, černou desku vložili klasické bílé kapsy, přiložili velkou kartu s texty a přebal nechali v duchu původním, s černou kočkou na titulce a s vysvětlujícím odstavcem na zadní straně:
… to, čo sa chystáš si vypočuť, je konceptuálne dielo. Ako povedal jeden z našich kamarátov „je to svojim spôsobom punková opera“. Opisuje kritickú životnú fázu človeka, ktorý bojuje s absolútnom a objektívnou skutočnosťou, aby nakoniec tieto dva nespochybniteľné elementy prijal. Za účelom čo najdôveryhodnejšieho (miestami až autobiografického) vyjadrenia emócií a myšlienkových pochodov takéhoto človeka, je na nahrávke použitých viacero hesiel z extrémistického žargónu (aby to špekulanti nechápali po svojom) a aj viacero vyhlásení, ktoré sú platné iba v presne danom koncepte albumu...
Když jsem si u prvního poslechu začal číst slova na příloze, myslel jsem si, že jde o doplňující info k textům, protože jde o různé myšlenky, příběhy, nikoliv standardní texty sloka-refrén. Ale k mému překvapení přesně ona slova jdou zpěvákovi z pusy a v tu ránu je jasné, že tohle album není obyčejná punková nahrávka, ale něco speciálního… Výše je uvedeno punková opera a nevidím důvod s tímto termínem nesouhlasit. „III“ skutečně ctí ducha různých „oper“, jak těch velkých, tak rockových, metalových apod., kde jde o to nedržet se jedné hudební linie, ale nabízet paletu nálad a těkat v rámci příbuzných subžánrů.
Těch se dá na desce vystopovat celá řada, klasického punku a hardcoru spíše méně než více. Nálada alba směřuje spíše k post punku a avantgardnímu rocku, stavba písní je netypická, na poslech je to záležitost poměrně náročná, ale na druhou stranu přitažlivá. Kytarové hrátky odkazují k instrumentálně i kompozičně vyspělým kapelám spíše nepunkového charakteru, plačtivý vokál nehostinnou atmosféru korunuje. Místy mám dojem, že kapela nemá daleko ke gotickému rocku či horor punku, nikoliv ideově, ale náladami, které z alba sálají. Každopádně jde o velmi silnou kolekci písní, které se vymykají všemu kolem; možná se dají najít nějaké paralely s rožnovskou scénou, ale pocitové jsou slovenští muzikanti přece jen jinde.
Samostatnou kapitolou jsou texty, o které už jsem se trochu otřel. Autoři popisují nešvary současného světa z různých úhlů pohledu – a spíše se věnují běžným strastem než atakům celospolečenských problémů a nespravedlností. Hledání té správné cesty, štěstí, lásky, způsobu života; násilí v rodinách; alkohol; peníze… ale i střelba do punkového hnutí. Řada sloganů nutí k zamyšlení, některé jsou v textech zvýrazněné tučně, některé, pro mě i zajímavější ne, ale koncept alba je rozhodně stejně interesantní jako muzika.
Som slepý, lebo aj kde mám plnú hubu moralistických poučék, občas upadám do rozkoší tmavých uličék. … A keď mám konat ja, tak spravím chybu zas a zas a zas.
Na dne flaše hladáš anarchiu. … S flašou v ruke zdvíhaš vlajku. … kde ta nezdiera systém, zdieras sa sám.
Nékdo sa chce zas hrat na nejakú políciu punku – vyprávat, čo v nom má byt čo né…
Čím vlastne určíš, čo je správne o čo né?
Jasně, jsou to jen z kontextu vytržené úryvky, ale cosi snad napoví. Něco má asi napovědět i nějaký letitý záznam zpěvu písně „Najkrajší kút v šírom svete“, snad v podání Petera Dvorského a snad z roku 1989, kdy ji Dvorský zpíval na nějakém náměstí. Je na každém, jak si její zařazení přebere… Já si album přebral tak, že jsem si našel oblíbenější songy, z nichž bych uvedl hlavně „Stoj pri mne“ a „Popletený“, z kterých je patrná nervní atmosféra a v nichž se mi líbí pokroucené kytarové melodie, ale neříkám, že třeba skladba „Víno, ženy a spev“, která má blíž k punku model 77 mi překáží – myslím, že kapele šlo o kontrasty nejen v textech, ale i v hudbě – a i když se pustila do obyčejnější muziky, stejně ji trochu zašmodrchala. Což korunovala v „Epilógu“, kde do pěti minut doslova narvala asi 600 slov, která příběh uzavírají a hraje k tomu jak pomalá muzika, tak hardcore.
Unikátní album.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A:
- Mačky (príchod)
- Stoj pri mne
- Uličky
- Lacný pank
- Strana B:
- Intermezzo v najkrajšom kúte sveta
- Popletený
- Víno, ženy a spev
- Mačky (odchod)
- Rozpletený/Dytyramb
- Epilóg
Čas: cca 35 min.
Sestava:
- není uvedena
