KLADIVO NA PÝCHU

Anarchopunk zine, 114 stran, A4, asi 2019, Česko

Loni u nás vyšla řada DIY fanzinů a o většině z nich jsme se rozepsali formou recenze. Nejspíš posledním, který se nám dostal do rukou, je Ohníček. Konkrétně 11. číslo anarchopunkového zinu z Českého Těšína, za nímž stojí tamní aktivista Albánec, který se pohybuje na scéně dlouhé roky i coby muzikant, pořadatel koncertů nebo organizuje rozdávání jídla bezdomovcům. To jsem si dohledal na netu, kde jinak o Ohníčku příliš informací není, jen to, že číslo 8 vyšlo v roce 2007. V úvodníku jedenáctky pak Albánec uvádí, že číslo vyšlo po čtyřleté pauze, takže rozestupy asi budou kolem čtyř pěti let. 

A co pěkného nám Albánec během těch čtyř let nachystal? Chce se mi napsat nic. Ale to by nebylo úplně fér, byť úroveň Ohníčku je jedním slovem katastrofální. V podstatě nechápu, k čemu takový zin je. 

Když to vezmu popořadě, tak první, co člověk vidí, je vzhled a grafika, a oboje je jako z blázince. Ohníček nemá žádný řád ani styl, jen chaos a zmatek. Neřeší se fonty, velikost písma, zarovnání, prostě se neřeší nic. Chápu, že jde o systém vystřihni a nalep, ale i to se dá udělat s fortelem a nějakým řádem. Tady je jediným řádem „neřád“. A to nemluvím o pravopisu, protože se o něm mluvit nedá – víc chyb jsem v životě v tištěném médiu neviděl. A to nemluvím o typografických zásadách – o těch totiž vydavatel v životě neslyšel. 

Když člověk přežije první šok, dostaví se druhý – valná většina časáku je sestavena z článků vypůjčených odjinud – z jiných undergroundových zinů (dešifroval jsem třeba Kazimír), ale i z lokálních novin, možná i z nějakých knížek, prostě co se Albáncovi dostalo do ruky a nějakým způsobem ho zaujalo, to použil. Jde o anarchistické i historické články, sem tam i cosi jiného, z valné většiny pro mě zcela nezajímavého. Řadu stránek pak obsadily letáky z různých akcí, klidně z roku 1991, letáky avizující vydání nějakého zinu nebo hudebního nosiče (rovněž dávno neaktuální).

Pojďme k tomu, co v zinu hledám zejména, k hudebním článkům, v případě Ohníčku rozhovorům, což je ostatně jediný druh autorských článků v zinu. A dá se o nich říci to, co říkáme často – že záleží na obou stranách, tazateli i odpovídajících, aby rozhovor dopadl dobře, a že i na obyčejné otázky lze odpovědět tak, aby byl rozhovor výborný. A v tomto směru to většinou dopadlo dobře, sem tam i výborně, sem tam ale taky všelijak, za což ale nemůže Albánec, ale respondenti.

Když to vezmu popořadě, tak HIBAKUSHA je výborné čtení díky kapele, která není skoupá na slovo – Marzena a místy Blanka a Havel odpovídají pěkně květnatě. K zahození není ani rozhovor s vietnamským muzikantem, jež tvoří sám pod praporem RAIZES – v rozhovoru pak kromě muziky dojde i na společenské poměry. Následující rozhovor se trochu vymyká, je totiž s horolezcem – sice je „ukradený“ odjinud, ale zajímavý. Stejně tak pokec s Burym, který je na diskutování ideálním partnerem; škoda, že není rozhovor delší. Zato RESISTANT CULTURE to vzali zkrátka, stejně tak POLIKARPA Y SUS VICIOSAS z Kolumbie.

Recenze ani reporty žádné, jiné hudební články taky nikde, zato je tu spousta uloupených článků o válečných veteránech, o druhé světové válce, legionářích, fašounech, ale i nějaká zamyšlení, nebo chcete-li sloupky na různá témata, leč tahle „literatura“ mě nezaujala prakticky vůbec. Historické články si můžu přečíst jinde, na společenské poměry a okolní dění mám ve svých letech své názory a ty se většinou s těmi prezentovanými v Ohníčku míjejí.

Srovnávat tady není s kým, Ohníček je jednoznačně nejslabší tištěný (lépe řečeno xeroxovaný) počin, jaký jsem u nás v posledních letech držel v ruce. Chápu pohnutky vydavatele, dělá si to po svém, asi se i najde pár sympatizantů, ale já považuji vydávání plátku (nebo jak nazvat přeložené stránky formátu A3 „svázané“ kusem plastového „drátku“) za kálení do vlastního hnízda – když už si Albánec hraje na uvědomělého, mohl by začít tím, že by šetřil naše lesy a neplýtval papírem na něco tak mizerného.
 


Zveřejněno: 05. 03. 2020
Přečteno:
2904 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

11. 03. 2020 23:04 napsal/a Garfield
Anarchopunk jako dětský časopis??
Nechápu, proč se to jmenuje stejně jako dětský časopis z přelomu 80./90. let. To by si autor mohl naběhnout i s autorskými právy. A co takhle rovnou Jiskra nebo Pionýr? To nemá nejlepší ideologické konotace, ne? Nebo je to záměr vypadat jako levicová mládež? Mimochodem, nedám dopustit na ABC a Kometu (prvotřídní komiksové horory!). To byly super časáky, dodnes je mám schované.
09. 03. 2020 21:19 napsal/a immortal
To: Albánec
Pokud jsi si recenzi zadal, tak to sis naběhl. Dát to do ruky neomylným profíkům. Pokud ne, tak v rámci novinářské etiky neměla být zveřejněna. To by si za chvíli recenzoval kde kdo kde co bez souhlasu autora ve veřejném prostoru např. použité prezervativy Micka Jaggera, které prokazatelně našel na hotelu při pobytu v zahraničí (smích).
09. 03. 2020 14:23 napsal/a Peťan
Tak on už i ten název je...
... no, přinejmenším úsměvný. Myslím, že se tak jmenoval i nějaký dětský časopis typu Čtyřlístku ne? :-)) Já mám DIY ziny rád, ale hlavně ty poplatné době, kdy je to z dnešního pohledu spíš fandovskej fetiš než nějaké valné počtení. V dnešní době bych od zinu čekal aspoň nějakou úroveň, a to jak po stránce obsahu, tak i v provedení.
08. 03. 2020 10:20 napsal/a Albánec?
Chaos
Johane, kritiku samozřejmě přijímám, i když nerad. Je pro mne v jistých ohledech přínosnou... Ale z celkového pohledu je tvá recenze popravou. Co už... Vystřihni a nalep D.I.Y. zin. A jeho hodnota...? Ve tvých očích je taková jaká je. Tvoření scény je pro mne hodnoto samo o sobě. A můj pravopis je zase jiná kapitola... Kdo chce, ten si zin pořídí... Měj se fajn.
07. 03. 2020 15:56 napsal/a Johan
Recenze...
Nikomu nevymlouvám, jak má zin dělat... jen se mi tahle podoba příčí a pro mě v podstatě tahle chaos práce nemá žádnou hodnotu. S tvrzením, že jsou si ziny podobné jako vejce vejci, nesouhlasím, protože si myslím, že z těch, co u nás vychází, je každý jiný. Je jistě hezké, když někdo někomu něco dedikuje, smutné, pokud někomu, kdo nás opustil, ale při utváření názoru na to ohled neberu. Dalo by se o tom dlouze debatovat, ale nikam by to nevedlo. Nechť si každý tvoří podle svého, a když jde s něčím na trh, na kritiku, ať už je jákakoliv, musí být pipraven.