PUSTINA

STOLEN LIVES se loni připomněli novou řadovou nahrávkou, která vyšla zhruba čtyři roky po předchozí „Budoucnosti sviní“.

Nejen o tom, co se v kapele během oněch čtyř let událo, jak vznikalo album „Luciferův efekt“ nebo proč dostalo uvedený název, jsme si povídali s Davidem, Jardou a Tomášem.

Ahoj, na úvod taková obvyklá otázka – co se ve STOLEN LIVES od roku 2015 stalo? Měli jste nějaké období letargie, nebo vše plynulo přirozeně, vaším ideálním tempem, které vám vyhovuje a ročně obnáší cca deset koncertů a složení dvou tří nových písní?

David: Ahoj! Myslím, že vše plyne tak, jak má, a to tempo si určujeme sami. Víme moc dobře, co jsme schopni zvládnout tak, abychom se za to nemuseli stydět. Žádné kvóty si nestanovujeme, občas se vytvoří nějaký termín ve formě biče na naše líné kůže. Ale to je tak asi vše. Jsme zdraví, můžeme hrát koncerty, potkávat kámoše a kámošky na koncertech, podporovat smysluplné projekty jako kapela a občas se podaří složit něco nového, takže spokojenost!

Jarda: Ahoj Johane. Podařilo se nám složit dvanáct nových songů, nahrát je a vydat nové CD, což jsme v roce 2015 ani moc nepředpokládali. Songy jsme skládali během tří let, takže to vychází cca čtyři songy za rok. Jsme vůbec rádi, že se to podařilo. Dva členové kapely v té době uvítali na svět i své potomky. Každý z nás má rodinu a děti, skloubit s tím kapelu a práci, když dva členové dělají na směny a každý druhý víkend jsou v práci, není úplně jednoduché, takže cca deset koncertů je asi tak to, co jsme schopni odehrát.  

Tomáš: Na historické otázky nejsem moc dobrej, ale myslím, že v roce 2013 se k nám připojil Jarda na basu, takže myslím, že od roku 2015 pokračovalo sehrávání a tvorba nových věcí. Tak bych řek, že se to spíš blížilo tomu ideálnímu tempu než letargii. Hehe...

Jestli dobře studuju vaši sestavu, tak nedošlo k žádným odchodům ani příchodům… Čím to je? Máte ve všem jasno, shodnete se na většině kapelních záležitostí – tj. nejen na muzice, ale i textech, hustotě koncertů, ambicích?

David: Pokud to tedy bereme od toho roku 2015, tak je vše při starém. Stejná sestava a stejně hnusné a nudné ksichty. Nás už by nikde jinde nechtěli. (úsměv) To, kam a jak se bude kapela ubírat, máme vyřešené. Najdou se nějaké třecí plochy, ale dáváme tomu tolik, kolik jsme schopni a ochotni. A od toho se odvíjí i ty naše ambice. My si to prostě moc nekomplikujeme.

Jarda: Od roku 2014 je sestava stejná. Každý má pohled na kapelu trochu jiný, ale snažíme se vždy nějakým způsobem domluvit. Je to vždy o nalezení nějakého kompromisu, který by tak nějak vyhovoval každému. Hodně koncertů kvůli pracovní vytíženosti musíme odmítat, jinak by jich bylo minimálně dvakrát tolik. Určitě bychom chtěli koncertovat víc, ale momentálně jsme v situaci, která nám dovoluje hrát méně, než bychom chtěli.

Tomáš: Myslím, že se sestava po předešlých peripetiích dobře ustálila. Muziku vidí každý trochu jinak. Myslím, že to tak je vždycky a není to na škodu. Na tý poslední nahrávce je myslím celkem slyšet, že se to pochybuje celkem v širokých mezích. (úsměv) Co se týče hustoty koncertů, tak tam to je především daný našima časovýma možnostma. Nejsme všichni z jednoho města, někdo pracuje trochu jinak než jen pondělí až pátek atd. Na ambicích se taky doufám shodujeme... (úsměv) 

Máte za sebou patnáct let existence, které jste loni na podzim oslavili na výročním koncertu na domácí půdě v M-klubu. Jak akce dopadla? Užili jste si vše podle představ? 

David: Dopadla dobře. Celou akci jsme si zorganizovali sami, sami si to nazvučili, pozvali kámoše a kapely, zaplatili nějaký chlast, a Smrčák, který tam oslavil 40, navařil kotel megadobrého veganského jídla. Co více si přát? Užil jsem si to maximálně. Bylo to žánrově velmi pestré a moc mě to bavilo, jak se to celé prolínalo.

Jarda: Osobně jsem si akci užil, zahrály zajímavé kapely, přijelo dost lidí z daleka, které bychom ani u nás nečekali. Akce byla netradiční i v tom, že jsme hráli na sále M-klubu dole pod pódiem, takže to bylo i více osobní. Jedinou věcí, co nás zamrzela, že mohla být větší návštěva, ale složení kapel bylo trochu avantgardnější, tak pro lidi z okolí to bylo asi méně stravitelné.

Tomáš: Já osobně hodnotím akci velmi kladně. Je fakt, že mohlo dorazit o kapku víc lidí, ale na druhou stranu jsme se potkali se starýma kámošema a nějakou tu kapku (jak kdo samozřejmě – úsměv) vypili a u toho i pěkně poklábosili. 

Vysoké Mýto není úplně malé město, žije v něm přes 12 000 lidí. Na druhou stranu mi přijde, že jste tak trochu stranou hudebních bašt, že se toho ve vašem okolí moc neděje. Dá se dejme tomu v okruhu třeba dvaceti kilometrů mluvit o nějaké scéně, kterou by tvořilo více kapel undergroundového ražení, jedno, zda z oblasti punku, HC nebo metalu, plus jejich fanoušci, kteří se pravidelně potkávají na akcích v okolí? 

Jarda: Ve Vysokém Mýtě a okolí nějaká scéna opravdu moc není, dříve tam působily dvě spřízněné kapely CONFIDANCE a MORROW se kterými jsme občas hráli, ale ty se už rozpadly.

Pojďme k novému albu, které vyšlo v prvním pololetí 2019, ale zatím se o něm příliš nemluví, nepíše. Propagace asi není vaší nejsilnější stránkou… Čím to? Moc to neřešíte, vydavatelé v podstatě taky ne, řídíte se příslovím „Sedávej kapelo v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“? (úsměv)

David: Tady si musím nasypat popel na hlavu. Nějaké to rozesílání CD k propagaci jsem si vzal na triko, avšak moje tempo nebylo to z nejrychlejších a pořád jsem to odkládal. Takže bych v tom nehledal nic složitého, prostě selhal lidský faktor. Co se týče vydavatelů, Defense Records CD propagují a to docela masivně. Za což jim patří velké díky. A v koutě raději nesedáme, mám obavy, že by nás nikdo nehledal. (úsměv)

Jarda: Docela dost recenzí vyšlo v zahraničí díky Defense Rec. Například v Holandsku, Anglii, Itálii, Finsku, Brazílii a samozřejmě nejvíc v Polsku, odkud jsou Defense Rec. Celkově to je asi nejvíc recenzí v historii kapely. V Česku už je to slabší, jak ze strany vydavatele, tak i naší, ale aspoň se zpožděním se teď situaci snažíme napravit.

Tomáš: Souhlasím, že propagace není naší silnou stránkou. Na druhou stranu myslím, že nemáme nějaké extra velké ambice a labely, které se podílely na vydání CD, zajistily podle mě dobrou propagaci. 

Jaký vývoj se podle vás udál ve vaší tvorbě od „Budoucnosti sviní“ do „Luciferova efektu“? Vnímáte mezi uvedenými alby nějaké změny, na které byste rádi poukázali, nebo už jste si ujasnili, jak chcete znít a snažíte se skládat pestré skladby, které nebudou posluchače nudit, naopak v nich i při několikátém poslechu budou stále něco objevovat?

Jarda: Určitě jsme více sehraní a díky tomu můžeme skládat techničtěji a aranžérsky náročnější skladby. Na nové desce jsou i více vlivy grindcore a dokonce je chvílemi cítit černým kovem. Neustále se nějakým způsobem vyvíjíme, takže když bude další nahrávka, může znít zas trochu jinak. 

Tomáš: Doufám, že nějaký posun tam je (ale ať to raději zhodnotí posluchači – úsměv). Už jen díky tomu, že skladby jsme se snažili pilovat s metronomem. To nám myslím celkem pomohlo při samostatném nahrávání. Taky bych řekl, že tam je více rychlejších a divočejších věcí (zkrátka Jardova autorská stopa – úsměv). 

Kdybyste měli někomu, kdo dosud vaší muziku neslyšel, pustit jednu skladbu z novinky jako referenční, která by to byla a proč? Shodnete se na jediné, nebo máte každý jiný tip?

David: Za mě by to byl „Luciferův efekt“, podle mě nejsilnější song z celé desky. A nechám se překvapit, jaké budou tipy od kluků.

Jarda: To se nedá jednoznačně říct, protože nějaké skladby složil Tomáš a něco já, ale skladba, kterou jsme udělali tak napůl dohromady, je Ó kruhu, kruhu“, takže dle mě asi tato skladba.

Tomáš: Referenční skladbu těžko pohledat, bych řekl… Haha. Já bych asi pustil song „Luciferův efekt“ a potom třeba „Nevyhnutelně“. Hádám, že tipů bude více…

Přijde mi, že texty pro vás nejsou jen doplňkem hudby, ale že si na nich docela zakládáte, nechcete křičet jen tak něco, ale snažíte se nějakým způsobem reflektovat problémy současného světa. Navíc máte u každého songu v bookletu uvedeno, o čem text pojednává, nebo co inspirovalo jeho napsání. Jde vám o to, aby si fanoušci taky trochu popřemýšleli a nejen mlátili hlavami na muziku?

David: Texty jsou součástí projevu kapely. Dávají tomu celému nějakou myšlenku a poselství. Bez nich by to prostě nedávalo smysl, alespoň pro mě. Ty texty jsou určitou formou komunikace nás jako kapely s okolím. Díky nim se snažíme mluvit o věcech, o kterých si myslíme, že si to zaslouží, že jsou důležité. A ano, pokud u nich někdo o dané věci popřemýšlel, vzbudilo to jeho zájem, svůj účel to splnilo. 

Jarda: Text je neméně důležitou součásti naší tvorby, jsem rád, že si David na textech dává záležet a velmi se s nimi ztotožňuji. Určitě nám nejde o to, aby si fans jen zapařili, ale aby tam byl i ten textový rozměr k zamyšlení.

U některých textů mě napoprvé napadl jiný výklad, než je ten váš – dokud jsem si doprovodný popisek nepřečetl. Třeba „Nevyhnutelně“ – nenapadlo by mě, že pojednává o následcích změn klimatu. Myslíte si, že je to v současnosti závažnější problém než důsledky politických rozhodnutí mocných, potenciální války nebo život v bídě ve velké části světa?

David: Ta politická rozhodnutí, někdy spíše nerozhodnutí, vedla právě k tomu, že se v otázce změn klimatu nacházíme v bodě, kdy máme jednu z posledních možností ten nepříznivý vývoj zvrátit. Pokud budeme nadále pokračovat v nastaveném kurzu, tak nás to celé dovede nevyhnutelně k válkám a hladomoru. Možná viděno moc černě, avšak těch světlých momentů vidím jen velmi málo. Docela by mě zajímalo, jak jsi si ten text vyložil. Krásně to navazuje na tvoji předešlou otázku. Přemýšlel jsi o něm, nějak jsi si ten text vyložil, zaujalo tě to. Tohle je přesně asi ten okamžik takového malého zadostiučinění pro každého autora textů. 

Jarda: U „Nevyhnutelně“ si myslím, že to platí všeobecně, nejen o změně klimatu, ale prostě celkově se svým chováním lidstvo vede do záhuby a klimatické změny jsou jedním z důsledků právě těch špatných politických rozhodnutí. 

Tomáš: Jak říkáš, rozhodnutí mocných s tím úzce souvisí podle mě. Problémů je na světě samozřejmě víc, ale současný klimatické změny a s nimi spojené varování považuji osobně za jeden z nich. Možná, že to může být (a bude?) problém, který ty ostatní odstaví na druhou kolej… 

Překvapil mě text inspirovaný knihou Deník Anne Frankové. Ze slov k písni se to poznat nedá ani náhodou. (úsměv) Text je napsaný řekněme v symbolické rovině. Když skladbu hrajete na koncertech, uvádíte k ní i inspirační zdroj? Nebo obecně – uvádíte na koncertech songy podobnými slovy, jaká jsou u nich uvedena v obalu, aby měli fanoušci představu, o čem bude prezentovaná píseň?

David: U tohoto textu vždy říkám, co bylo inspirací pro jeho sepsání. Ona ta slova jsou poupravenou citací z dané knihy. Možná proto ta symbolika. Ale mně ta slova přišla tak silná a chtěl jsem se podělit o dojem z této knihy, že mi jejich využití v dané chvíli přišlo nejužitečnější. Je to část, která mě asi nejvíce zaujala a dojala zároveň. Pokoušel jsem do toho vcítit, ale pakliže podobnou věc neprožijete, asi se vám to nikdy úplně nepodaří pochopit. 

Jak moc jste před nahráváním dumali, do kterého studia půjdete? Stejně jako minule jste natáčeli v Shaarku, takže asi byla s předchozím výsledkem spokojenost… Nelákalo vás vyzkoušet něco jiného, nebo jste v tomto směru konzervativní?

David: Tady nebylo nad čím přemýšlet. Minule vládla spokojenost po všech stranách, takže Shaark byla jasná volba. Nemá smysl opouštět, co se osvědčilo.

Jarda: O natáčeni v Shaarku jsme byli více méně rozhodnuti předem, zázemí a přístup je tam vynikající a domluva s Pavlem a Petrem výborná. Samozřejmě, že jsme zvažovali i jiné možnosti, ale Shaark jsme vyhodnotili jako nejlepší možnost. Já osobně se tam již cítím jako doma, nahrával jsem tam už i dříve se SAYWHY? 

Tomáš: Řekl bych, že v době před nahráváním posledního alba jsme o studiu příliš nedumali. S Shaarkem máme dobrou zkušenost a přátelské prostředí nám více než vyhovuje.

Jestli správně „čtu“ informace týkající se předchozí desky, tak ta napřed vyšla na vinylu a až poté na CD. Teď je to naopak – CD je venku několik měsíců, ale gramodeska by měla vyjít až někdy na jaře, skoro rok po CD. Čím to?

Jarda: Při vydávání předchozí desky „Budoucnost sviní“ byla jiná situace. Vydání LP desky tehdy zaštítil Sucháč z Pope´s Ass Production a sehnal i ostatní labely, díky tomu mohlo LP ihned vyjít, CD verze byla posléze domluvena s Maximed Rec. a Defense Rec. U poslední nahrávky byla situace jiná, Sucháč již nemohl LP v takové míře zafinancovat a ostatní labely, které by větší měrou LP zaštítily, se nám nepodařilo sehnat, kvůli tomu vyšla zatím jen CD verze opět u Maximed Rec. a Defense Rec. Touto dobou je konečně zadána výroba LP verze, která vyjde na jaře v limitované edici 100 ks v kooperaci většího počtu menších labelů.

CD vyšlo v kooperaci Maximed z Česka a Defense z Polska – znamená to, že máte v Polsku určitou fanouškovskou základnu? Koncert už jste tam nějaký odehráli? Případně byste rádi a Defense by vám s tím mohli pomoci?

Jarda: CD vyšlo u těchto dvou labelů z toho důvodu, že oba spolu úzce spolupracují. Jestli máme nějakou fanouškovskou základnu v Polsku, v tom si nejsem jist, a ani koncert v Polsku zatím v plánu není. S Defense většinou jednáme přes Michala z Maximed, takže osobní spolupráce s polskou stranou úplně neprobíhá.

Obal zdobí kresba Borise Bauera (CATASTROFY). Na základě čeho jste si jej vybrali? Byl obrázek nakreslený na zakázku, nebo šlo o hotovou práci, kterou jste si koupili?

David: Máme rádi CATASTROFY, líbily se nám obaly jejich desek. Proto jsme se pokusili Borise oslovit a on kupodivu souhlasil. Nás to velmi těší, že právě on se svým dílem na desce podílel. Celé to bylo nakresleno na základě nějaké komunikace o desce, o jejím názvu a jeho významu a nějaké té stěžejní myšlence nahrávky. Pak se toho chopil Boris, vložil do toho svůj náhled a pak už se ladily jen detaily.

Termín Luciferův efekt už tady několikrát padl... Proč jste si jej vlastně zvolili jako název alba? 

David: Philip Zimbardo je americký psycholog a je autorem Stanfordského vězeňského experimentu z roku 1971. V něm se pokoušel analyzovat, za jakých okolností je možné dobrého člověka přeměnit ve zlého. A z něj pochází i tento termín. Byl to krátký a jistě kontroverzní experiment. Mě to zaujalo v tom, že jsem začal přemýšlet nad těmi temnějšími stránkami lidské povahy. Zamýšlel jsem se nad tím, jak se lze tomu zlu nejen kolem nás, ale i v každém z nás, bránit. Jak probudit v člověku hrdinství a touhu vzdorovat. Ona ta hranice mezi dobrem a zlem je hrozně těžko vymezitelná. Každý ji má řekněme mlhavě nastavenou, ale pak nastupuje tolik okolních tlaků, že si ji dokážeme překrucovat k obrazu, který nám v dané situaci vyhovuje.

Jarda: Když jsme se rozhodovali podle jakého songu desku nazveme, tak se název „Luciferův efekt“ zdál pro nás nejzajímavější. Sice to prvoplánovitě zavání black metalem, ale text je úplně o něčem jiném a to zamyšlení, že se spousta lidí ptá, co to ten Luciferův efekt vlastně je, vytváří ještě k tomu přidanou hodnotu. Téma Luciferova efektu z psychologického hlediska je opravdu k zamyšlení, že vlastně toho „ďábla“ má každý v sobě a opravdu záleží jen na vnějších okolnostech, kdy se ta zrůda v nás probudí; pak už záleží jen na každém jedinci, jak se s tím popere a vlastně to i pěkně Boris vyjádřil na titulní kresbě.

Co máte v plánu v roce 2020? Bude více koncertů, zahráli byste si rádi na nějakém letním festivalu, zamíříte za hranice? 

David. Co bude, to těžko říct. Jak říká Tomáš „nevím, co bude za 14 dní, jak mám vědět co budu dělat za půl roku“. Takže nějaké věci jsou potvrzené, o něčem jednáme, možná se i někam poletí a nějaký ten fest taky dopadne. Hlavně ale budu rád, když to bude bavit nás i naše posluchače. Pokud se budeme moci i nadále setkávat na koncertech a u tvorby nové muziky, budu spokojený.

Jarda: Tak hlavně konečně na jaře vyjde LP verze naší poslední nahrávky. V plánu je určitě dělání nových songů, koncertů bude tolik, kolik nám naše časové možnosti dovolí, a v letě máme nabídky zahrát na několika festech. Jedna zahraniční cesta se rýsuje, vše je momentálně v jednání, a jestli to dopadne, tak se podíváme daleko.

RECENZE

Facebook
Bandcamp
Bandzone


Zveřejněno: 26. 01. 2020
Přečteno:
2910 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář