ETEF 2020

ASMODEUS – Sabat v Carnegie Hall CD 2003, vlastní náklad

ASMODEUS funguje nepřetržitě již více než 15 let (vznikl ještě za komunistů) a jeho ranná tvorba, stejně jako stará tvorba Arakain, Debustrol, Törr či Root, může být dnes řazena do "hudby pro pamětníky". Těžko říci, proč se nikdy kapela nedostala do úplné špičky či centra pozornosti jak médií, tak fans. Pro mě je to otázka, na kterou neznám odpověď. Přitom ASMODEUS nevydal za ta léta špatné album, spíše naopak. I poslední zářez - sice z roku 2003, ale k nám dorazil až nyní - je nadstandardní práce.

Pěkně graficky vyvedený booklet je prvním plusovým bodem. Jednoduchý titulní cover, uvnitř sestava, diskografie, krátká děkovačka a texty. Autorem textů je již potřetí v řadě Honza Petričko, kromě letitého Dědictví původně z roku 1990, které otextoval bývalý zpěvák Petr Korál - čili co textař to pisálek. (úsměv) Honzovy texty jsou na velmi dobré úrovni - žádné klišé hlouposti, ale každý se snaží poukázat na nějaký problém současnosti, nebo dokonce budoucnosti. K textům je v bookletu připojen i krátký komentář, aby bylo všem jasné, co chtěl básník říci. A postupně se projedeme vesmírem, novými technologiemi, nedostatkem vody v budoucnosti, euthanasií, klonováním či srážkou s asteroidem.

Hudba ASMODEA se pohybuje na hraně mezi heavy a thrash metalem, přičemž blíže má určitě k tomu tvrdšímu. Dvě skladby na začátku jsou klasická Asmodeovská práce - silné melodie, agresívní rify a k tomu Milošův nenapodobitelný vokál, který se mi velice zamlouvá. Ve třetím Živém světle se objevuje hostující trubka, která lehce dokresluje náladu songu. Pomaleji se rozjíždí Zavátý svět, aby postupně snad třikrát úplně změnil rytmus a rychlost. Průbojné bicí, expresívnější vokál - a náhle melodická pasáž s čistým zpěvem - první vrchol desky. V Mrtvé vodě opět exceluje bicmen, svou chvilku slávy si užívá i basák a melodický refrének hezky podkresluje kytara, která skladbu skvostně ukončuje. Nemalý hitový potenciál skrývá šestka Turisté smrti. Pomalé sloky, odlehčený zpěv - a proti tomu agresívní refrén - a parádní třetí sloka s výtečným zpěvem. Nejlepší věc na Sabatu. Mars je rychlá thrashovka a následuje trochu experimentálnější věc Žraločí oči - hlavně ůvodní krátké minimalistické pasáže podkreslené bublavou basou nejsou pro tvorbu kapely typické, ale většina hrací doby písničky je úderničina. V rychlém tempu jedou zprvu i předposlední Žraločí oči, ale následuje střednětempá pasáž a poté podařené sólíčko. Bonusové Dědictví je skladba z doby před prvním albem Prosincová noc blíže neurčeného roku a i v dnešní době (možná v lehce novějším hávu) stojí za poslech. Text je sice poměrně krátký, ale hudba parádně připomene dobu, kdy thrash metal vládl metalové hudbě a kapely jako Kreator či Sodom měly haldy fans. Povedené zakončení.

Zvuk nahrávky - to je asi to jediné, co by se mohlo stát předmětem polemik (nebo možná v dobových recenzích stalo?). Zvuk z plzeňského EX Aviku lze sice označit za kvalitní, ale nikoliv za metalový, a to zejména u kytar. Podle mě to nahrávce neškodí, ale dovedu si představit kritiky, kteří tuto skutečnost kapele připomenou (připomněli).

Ale celkově výborná práce, která mě baví víc než poslední Arakain, ke kterému jsou Asmodeovští často přirovnáváni. Asmodeus patří mezi nejlepší domácí kapely a mě o tom přesvědčil i živě na nedávném Open Hellu.

Čas: 33:11

Seznam skladeb:

  1. Kořeny času
  2. Nanosferatu
  3. Živé světlo
  4. Zavátý svět
  5. Mrtvá voda
  6. Turisté smrti (Exitus Dignitas)
  7. Na řadě je Mars
  8. Ten, kdo vidí
  9. Žraločí oči
  10. Dědictví (remake 1990)

http://www.asmodeus.info


Zveřejněno: 09. 08. 2005
Přečteno:
2856 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář