Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
TRNY& ŽILETKY Třetí hlas

23. 9. 2019, Praha - Modrá Vopice

Pavel:

Přiznám se, že ačkoliv černému kovu holduju nejvíce ze všech žánrů, spíše než islandský okultní „movement“ jsou mi o dost bližší spolky z východu nebo francouzské divnosti, ať už s příchutí chuligánské avandgardy, nebo třeba i s death metalovou pachutí v duchu ARKHON INFAUSTUS, DEATHSPELL OMEGA a dalších podobných. Koncert v Modré Vopici byl tak pro mne maličkým překvapením, byť jsem kapely před událostí sjížděl na „jůtrubce“ pro menší představu. Více než odbornou recenzí bude tenhle článek o mých dojmech. Nějaké poznatky hodné encyklopedie a perličky přidá jistě ještě Opat, ať už v článku nebo komentářich.

Fandové extrémní muziky se v klubu začali shromažďovat poměrně brzy. Dorazili jsme někdy ve čtvrt na osm, dost lidí bylo venku na kouřící pauze, bylo tak jasné, že bude asi narváno... a bylo. Extrémy hodné Futura to sice nebyly, ale úplná pohodička také ne.

Něco po půl přišli na pódium první adepti. VORTEX OF END. A jak jsem psal v úvodu ohledně mých hudebních preferencí, tak nějak jsem čekal, že to bude pro mne top večera. Nemýlil jsem se. Chlapci, do půli těla svlečení, přišli na podium politi krví se svými nástroji, které držely místo popruhů jejich typické řetězy. I já dostal jedním rudým cákancem. Set byl silný, energický a nekompromisní. Na rozdíl od dalších kapel zde byl cítit silný vliv i jiných žánrů – prostě Francie. Chlapci se nebojí rychlou řežbu utnout, aby do ní vložili nějaká těžká kila a záseky nebo jemnější melodické linky. K mikrofonu se dostali také všichni držitelé strunných nástrojů. Nejzajímavější projev jednoho z kytaristů pro mne představovaly čisté a hypnotické, téměř meditativní vokálové pasáže. VORTEX mi přišli na nejvyšší úrovni i co se týče kvalit a rychlosti bubeníka a jeho noh. Navíc jsem rád, že tvorba VORTEXU se už nenese čistě v duchu debutu s hyperbolizovanými názvy a přístupem, ale ideově a textově mají o něco větší přesah. Zazněly skladby zejména z poslední řadové desky "Ardens Fvror", ale i něco málo z předchozí "Fvlgvr Lvx Terror". Za mne prostě top, i když asi budu výjimka.

Jako druhá banda to přišla rozbalit DARVAZA se svým mnohem více přímočarým black metalem s občasnými rock‘n’rollovými pasážemi odkazujícími na předky a inspiraci extrémnějšího žánru. Hudebně Omegovo (Thorns) dítko, stejně jako pro mne zajímavější BLUT AUS NORD (právě vyšlo album "Hallucinogen"), nesázelo na proměnlivost nebo nějaké zvláštnosti. Sám jsem asi fanda více experimentálního komornějšího projektu než DARVAZY a i když to byl dobrý koncert, první kapelu to nepředčilo. Fanoušci ale byli nadmíru spokojeni, navíc se hudebníci nebáli se svými nástroji vkročit i mezi přední řady uctívačů obskurních hudebních spolků. Za zmínku také stojí přesvědčivý projev Wraatha (MARE, BEHEXEN atd.), který se moc neupejpal k ohnutí se pro lahev whiskey u reproboxu… Občas vystrašil někoho v publiku (zejména fotografy se strachem o svoje nástroje) náhlými trhnutími a pohyby těla. Vokál byl naléhavý a přesvědčivý. Jednoznačně na sebe strhával většinu pozornosti, a to nejen díky rozbití stojanu na mikrofon. Kapela snad přidala i jeden song navíc a mírně přetáhla hrací dobu. Koncert tak trval maličko déle, než bylo plánovano.

Pro většinu fandů byla nejočekávanější islandská banda MISÞYRMING. Kapela představila skladby primárně ze svého nového alba "Algleymi". Koncert to byl samozřejmě zahraný profesionálně a nuda to vyloženě nebyla. Za zmínku stojí asi pětivteřinový blitzkrieg D.G., který skočil do davu i s kytarou, pro uklidnění situace s jedním neposedným fanouškem, který dělal nadměrný bordel v předních řadách. U jedné skladby se přidal i milovník tvrdého alkoholu Wraath. Pro většinu byl koncert MISÞYRMING top dle očekávání, ale mně osobně tam chyběla větší organičnost.

Ještě bych chtěl věnovat jedno poděkování přátelskému fotografu s jiným profi-foťákem a nasazeným externím bleskem… Během DARVAZY si pár lidí udělalo několik málo snímků i s bleskem, zejména když kluci skočili s kytarou (nebo basou) do neosvětleného publika, ke vládla totální tma, pak se ale drželi na uzdě. Klučina ale vesele používal jeho dělo celý zbytek koncertu, takže 1) oslepoval kapely… Ty to zvládly profesionálně. Možná je škoda, že nehráli třeba SHINING, tam by mu to frontman s jeho nevyzpytatelným chováním „vysvětlil“, 2) oslepoval samotné fanoušky, 3) v neposlední řadě kazil snímky ostatním fotografům díky vysokému blesku, který vyčníval a zacláněl… Takže díky, kámo. Věřím, že jsi fajn člověk, tohle se vážně nedělá a dost mě to sralo… :)

Suma sumárum, koncert to byl vydařený a odcházel jsem z něho spokojený. Z první kapely jsem si skoro cáknul do gatí a musel navštívit merch, ostatní předvedli také velmi dobrý výkon a byli miláčky většiny fanoušků. Zvuk byl dobrý, ale že by byl o tolik lepší než na Nové Chmelnici, kterou někteří kritizovali, to bych opravdu neřekl.
 

Opat:

Kolega Pavel se hezky rozepsal, tak to vezmu spíše stručně. VORTEX OF END jsem jen letmo poslechl v pondělí před samotným koncertem, a to letošní řadovku "Ardens Fvror". Hudebně zajímavé black/deathové dílo s množstvím gradací a změn, které ale mnohem lépe vykrystalizovalo až naživo. Zatímco na desce mi trochu vadily některé vokální variace, které chvílemi zní až "hospodsky", příliš neurvale, naživo to pánům sedlo až neuvěřitelně. Takhle to vypadá, když kapela nemá před sebou tři mikrofony zbytečně. Jak basák, tak oba kytaristé se vytáhli s vybroušenými vokály, a co je důležité - každý se svojským. Jaký to rozdíl oproti mnohým metalovým kapelám, které mají dva zpěváky bez nástrojů, kteří se téměř neliší barvou hlasu... I na mě udělal největší dojem projev jednoho z kytaristů, který se kromě growlů neostýchal dosti náročných čistých partů. V tomto smyslu byla vrcholem celého setu skladba "Voraciovs Egregore", v jejíž druhé půli se tento maník soustředil pouze na vokál. Setu prospěl naprosto perfektní zvuk, o výborných instrumentálních výkonech netřeba mluvit, jen u bubeníka byly občas znatelné lehké rezervy, ale nic rušivého. Za mě stejně jako u Pavla vrchol celé akce.

DARVAZA mě studiově až tak nebere, jejich black metal je docela standardního ražení a nebýt takového all-star lineupu, tak možná takový ohlas nemá... ale kdo ví, řemeslně je to rozhodně dobrá práce, jen mi tam chybí nějaká vlastní tvář. Podobně to mám s další bandou, v níž hlasivky donedávna namáhal Mr. Wraath, a to ONE TAIL, ONE HEAD. Obě kapely ale mají naživo zatracenou sílu a jejich poměrně jednoduché kompozice prostě live zabíjí. Úroveň zvuku zůstala vysoko, úroveň kotelnictví před pódiem vystoupalo, úroveň fanatičnosti na pódiu též. Na pánech je znatelná hudební vyzrálost, což když se podíváte na soupisku kapel, v nichž působí nejen studiová dvojice Wraath / Omega, ale také tři live-členové, tak je naprostou samozřejmostí. Kytarista Davide Gorrini Wraatha doplňoval o povedené čisté vokály... dokud mu tedy Wraath mikrofon nesebral. Od začátku setu byl nasraný kvůli neposlušnému stojanu na mikrofon, následně dostal nový, který ale také očividně nevyhovoval, tak jej poté oblepil izolepou. Možná v důsledku jeho řádění následně přestal fungovat mikrofon, takže měl Davide trochu smůlu, pokud mu ho Wraath tedy nepřidržel u úst. Celkově ten fanatismus, zlé pohledy a podobné věci k Wraathovi patří a dodává to koncertům jeho skvader na zajímavosti, ale tohle divadlo se stojanem už bylo přeci jen trochu přehnané... vlastně trochu komické. Ale jinak musím říct, že DARVAZA bavila, doma si její (zatím pouze neřadové) počiny nějak často pouštět nadále nebudu, ale naživo to prostě má koule.

Islandské MISÞYRMING jsem na rozdíl od předchozích dvou vystupujících viděl poněkolikáté, většinou se jednalo o skvělé zážitky. Musím ale říct, že nová deska "Algleymi" se mi pod kůži vůbec nezařezala. Až na výjimky mě to nějak nebaví, veškerá atmosféra fantastického debutu "Söngvar elds og óreiðu" je tatam... A bohužel se mé dojmy výrazně nezměnily ani po koncertním provedení. Otevřelo jej albové intermezzo "Hælið", které je vlezlé ažaž, a pak se hrálo právě zejména z druhé studiovky (logicky). Nemůžu si pomoct, nebylo to tam... Navíc po předešlých intenzivních vystoupeních to prostě nemělo takovou živelnost, energii, sílu, a to přestože D.G. je frontman par excellence. Markantní rozdíl byl znatelný, když se pak MISÞYRMING vytasili se "Söngur heiftar" z debutu - to je prostě úplně jiná dimenze, jiná rozmanitost skladby. Ale nač plakat nad rozlitým mlékem, MISÞYRMING se prostě posunuli tam, kam je chutě vedly, a je to tak správně. Trochu paradoxně mi i zvukově v tento večer na tom přišli nejhůř, kytary by zasloužily víc ohulit. Rozhodně to nebylo špatné, ale ve srovnání s dřívějšími nabušenými koncerty to prostě takovou sílu nemělo, ač podle ohlasu určitě většina návštěvníků souhlasit nebude.

No, tak jsem moc stručný nebyl, no... :-)


Zveřejněno: 02. 10. 2019
Přečteno:
3903 x
Autor: Pavel | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář