Asmodeus

14. 9. 2019, Praha - Modrá Vopice

Musel bych měsíc chodit ke zpovědi, kdybych se nezúčastnil druhého ročníku Kafestu. Však, když budu citovat bandičku KAAR, se Modrá Vopice proměnila na "thrashmetalové Beverly Hills", že i Dylan se tam musel někde potulovat. Dvanáct kapel, oblíbený klub a lidé, jejichž bůh je thrash metal, mě donutili vyrazit letos už na šestý koncert do hlavního města.

U vstupu mě přivítaly sličné slečny. To bylo opravdu příjemné, protože jsem na cestě byl od půl jedenácté dopoledne a navíc po noční směně. Nesmělo chybět pár zdvořilostních frází s "obyvateli" dřeváku, aby si někdo všiml, že jsem na místě konání taky. Když zakručel žaludek, přišla tradičně na řadu grilovaná krkovice.

Na festivalu byly dvě scény – uvnitř klubu a venkovní. Takže přibližně do devíti večer jedna kapela hrála, druhá zvučila. Ušetřilo se tím spoustu času. Někteří účinkující udiveně prodlužovali své setíky. První na to vlítli COMANDER z Kladna. Pro mě velká neznámá. Uvnitř Vopice byl tradičně sytý zvuk, kterému dopomohl basák podobný Jeffu Hannemanovi. Kluci to svištěli trochu ve stylu Joela Grinda, pak zas ve speedovějších polohách vzdávali hold desce "Bonded By Blood". Zpěvákův projev byl spíše EXODUSÁCKÝ. Skladba "Nuclear Disaster" se lišila od ostatních melodiemi a zpěvným refrénem. 

Dění se přesunulo ven. Mladíci REFORE od loňského vystoupení na Metal Madness v Sušici ušli velký kus cesty. Zatímco tenkrát byli možná vyjukaní a sem tam to někde rytmicky ujelo, tentokrát působili daleko vyhranějším dojmem. S dravostí staré SEPULTURY hustili do početného publika songy z EP "Social Failure" plus nové, připravené na debutovový full záznam. Srovnání s brazilskou legendou je na místě, když vypíchnu cavalerovské hrdelní polohy nebo kisserovská sóla. Odměnou za energickou show byl circle pit. Na počest vítězství jeden pán stříkal šáňo skoro až do odposlechů. Během dne mu ještě ulítla bota na střechu, haha. 

Zpočátku měly bandy hrající uvnitř menší zvukovou nevýhodu. Nejvíce to bylo znát při vystoupení slovenského souboru HROBAR. Neměl jsem se čeho chytnout. Jako na potvoru ještě kytaristovi praskla struna. Čas při její výměně vyplnil bubeník s basákem, kteří si prohodili hudební posty a jamovali. Když bylo všechno v pořádku, bicman to tam bušil s rychlostí, že zpěvák pomalu nestíhal frázovat. Tanečníci se našli, ale já si to nedokázal užít.

Zpět na sluníčko mě přilákaly první tóny od antikristů KAAR. Kapela na plno prodávala české texty. Setík byl tvořen ze stěžejních písní z alba "Svatej Holokaust", ale i ze starších válů, např. "Střep minulosti", více čitelný být zvuk už nemohl; každé slovo a riff jsem absorboval jako papír víno. Agresivní bicí, sborové zpěvy, skotačení po pódiu, vtipné prupovídky mezi písněmi, punkem načichlý thrash metal s vlastním ksichtem... Tak by se dalo charakterizovat mazácké vystoupení. 

CBF jsem v srpnu viděl na open-air festivalu v Sušici. Tentokrát byli zavření v akváriu, tedy ve dřeváku. Absence baskytaristy Jendy, jenž byl ve Španělsku, mi ulehčila psaní reportu – nemusím se moc opakovat. Jen o Kryštofa jsem se bál, že během koncertu zůstane nepolíbený. Zbytečně. Baskytary se ujmul Smrťák z LAID TO WASTE. Ten nejenom pro pusu nemusel chodit daleko, ale vystoupení obohatil o ultimátní vysoké zpěvy, jak to umí snad jenom on. Ryby ukázaly, že jejich svěží setík z Metal Madness nebyl náhoda. Bonusově zazněla "Hiroshima" od Garyho Moora. Frontmanův neurvalý spontánní projev byl korunován, když se na konci produkce utrhl se svou kytarou od komba a proběhl mezi lidmi venku.

Speciální set si připravili MURDER INC. z Berouna. Nedávno kapelu opustil basák Ben a jeho post byl obsazený Vendulou, která pro změnu v den Kafestu studovala někde na poušti. Rytmický strunný nástroj musel do rukou vzít vokalista Petr. Kluci se vrátili do doby, kdy hráli pouze ve třech. Zařazení písní, které živě za normálních okolností neuslyšíme, byl výborný nápad. Tak zazněly například "Radiace", "Murder Inc." nebo převzaté písně "Troops Of Doom" od SEPULTURY a "Agent Orange" od SODOM. Neúplný sound se doháněl řeznickou chladnokrevností. František za bicími, hrající ve zběsilém tempu, je šílenec. Po pedálech běžel cvalem splašeného koně, jehož podkovy rozeznívají dlažební kostky na ulici.

První show, se kterou jsem byl uvnitř Vopice spokojený na sto procent, byla ta od 1000 BOMBS. Předešlí umělci vsázeli především na rychlost. To plzeňáci svůj produkt už léta vybrušují ve středních tempech. Těžkotonážní hudba posluchače pomalu mačkala jak palečnice a kdo se nestihl schovat do úkrytu, schytal od bubeníka spršku bomb. Snadno se dalo onemocnět shellshockem. Líbila se mi kladná odezva od hrozičů, kteří se nejenom točili v začarovaném kruhu, ale dokonce skákali. Nakonec se v epicentru běsnícího davu objevil kytarista Kofi, jenž hrál jako by se nechumelilo, i když kolem něj lidé padali na hubu. Výborné zpěvové doprovody při songu "1000 bombs" obstarali Petr z MURDERŮ a Smrťák. Kombinací tónů ve vysokých oktávách a hlubokých growlů vznikl nadčasový dvojhlas.

Venku se setmělo. Thrashers sešikování před pódiem netrpělivě očekávali poslední outdoor kapelu. Dalo by se říci, že ideální podmínky pro vrchol dne. A taky ano, protože nastoupili LAID TO WASTE. Díky křišťálovému zvuku jsem nevěděl, na co se dříve soustředit. Promakaná hudba mě rozebrala na molekuly. Zběsilá rychlost zas málem odfoukla. Unikátní českoamerický orchestr mastí vály z alb "Counterattack" a "Mental Decay" s tak vysokou profesionalitou, od sól, zpěvů, technických riffů, bicích, navíc s nádechem speed metalu, který u nás snad nehraje nikdo, že mi svědkové musí dát za pravdu. Zkrátka LTW přerostli naší scénu. Zatím pouze hudebně, protože jsou skromní. Hlavní hrací čas jim sluší. Už je nechci vidět po obědě. Rád se nechám překvapit, kam se jejich kroky budou ubírat, až jim vyjde další záznam. Z něho již vesele hrají novou písničku. Dmu se pýchou, byl jsem svědkem jednoho z nejlepších koncertních setů letošního roku!

Než se dění přesunulo úplně dovnitř, pořadatel festivalu pan Káva s kluky z CBF vyhlašoval tombolu. Zase jsem nic nevyhrál, i když kšiltovka EXODUS by mně slušela. Díky vysokým vylosovaným číslům musel být brán na zřetel fakt o návštěvnosti. Dorazilo hodně přes dvě stovky platících. Po přibližně čtvrthodině rozdávání cen rozezněli klub ČAD ze Slovenska. Nepřekvapivě právě na jejich set byl kotel největší. Možná povědomí o natáčení videoklipu k písni "Ľudia smrdia" dodávalo po dlouhém dni fanouškům energii. Banda se kvůli klipu namaskovala za primáty, proto to chvílemi byla celkem "Rabovačka" na planetě opic. Nicméně u mě se začínala dostavovat únava a ozývat spánkový deficit. Čím dál více se unavenému tělu chtělo sedět na zadku, žvanit... Díky Skoří za nové CD od FINAL FLAG.

Člověk by si myslel, že slyšel svůj oblíbený subžánr na všechny způsoby. Prázdné místečko v programu se našlo pro představitele tradičního pivního pizza thrash metalu. MUTARD z Německa vynikali nejenom v extrémní výdrží pití piva, ale i tím, jak lze rozpoutat párty a zahnat alespoň pocitově únavu. Fanoušci MUNICIPAL WASTE si museli přijít na své.

EXORCIZPHOBII mohu s klidem nazvat českou klasikou. Krkonošská banda kolem Skořího, malého vzrůstem, velkého dovednostmi, na scéně působí nějakých 14 let. Je těžké napsat něco neřečeného. Stále vynikající záležitost se specifickými čistými zpěvy. Thrash ze současné sestavy leze sám a nenásilně. Nebojí se být nepodlézavě melodický, ani mít rokenrolové kudrlinky. Možná stojí za zmínku, že borci budou společně s CBF expandovat do Izraele, kde je čeká série čtyř koncertů. Věřím, že naší scéně udělají dobré jméno.

Už ani nevím, kolik mohlo být hodin, když začali hrát BAJONET. Spousta lidí náročný program nezvládla nebo přebrala. Mohl jsem si sobecky užít set, jenž mě atmosférou úplně strhl, aniž bych se musel mačkat. Dřevák vůbec nepřipomínal hudební klub. Díky červenému osvětlení a umělé mlze byl spíše jako peklo na bojišti v knize na Západní frontě klid od Remarqua. Zemitý očerněný thrash, démonický vokál probouzející k životu válečné hrůzy, ofenzivní bicí, strouhaní strun rozrývající mysl. Konečně si svůj vinyl "Sirota" mohu spojit se živým zážitkem. Pro zakončení festu nemohla být zvolená lepší kapela. Jeden z vrcholů dne, takže: "Thrash než chcípneš!".

Zorganizovat něco tak velkého a prakticky pouze z thrashmetalové česko-slovenské scény je úctyhodné. Srovnání myšlenek mi trvalo dlouho. Škoda, že na místě nebyl žádný parťák z redakce, který by mi pomohl. Program byl možná o nějaké tři kapely delší, než bylo v mých silách vstřebat. Jinak Kafest organizačně perfektně šlapal. Každá smečka měla své posluchače, kteří vytvořili jedinečnou atmosféru. Při některých vystoupeních tekla krev, ale častěji pivo, hehe. Děkuju Kafemu za parádně strávený den a na viděnou na dalším ročníku.


Zveřejněno: 23. 09. 2019
Přečteno:
3167 x
Autor: Kubina | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář