PUSTINA

CD 2019, vlastní náklad / thrash metal / Česko

SEPPUKA? Ona ještě existuje? To byla první myšlenka, která mi probleskla hlavou, když se kapela ozvala s prosbou o recenzi. Měl jsem za to, že se podobně jako řada dalších jmen z devadesátých let ztratila v čase a prostoru. Dobře si pamatuju, když se na scéně objevil label Crystal Production, zaplavil časáky reklamou a střelhbitě vydal řadu cédéček zejména severomoravských part (R.E.T., DISSLOVING OF PRODIGY, EUTHANASIA, HYPNOTIC SCENERY…) včetně debutu SEPPUKY, tehdy už dva roku nahranému. Eponymní album mířilo k SEPULTUŘE nejen názvem, ale i hudební produkcí, pak se ale SEPPUKA vytratila… Doba se změnila, Dalibor z Crystalu se vrhnul na merchandise a SEPPUKA nejspíš zůstala ukotvená jako lokální kapela hrající do deseti koncertů ročně a vydávající alba vlastními silami jednou za uherský rok (intervaly jsou čtyř- až šestileté). A taky časem došlo k odklonu od angličtiny k češtině.

Tahle fakta jsem si ale musel dodatečně nastudovat a taky jsem si poslechl pár songů z diskografie, abych si udělal představu o hudebním vývoji kapely… i když vývoj není přesný termín, protože SEPPUKA se dlouhé roky drží svého a o novoty nemá zájem. Což je na jednu stranu pochopitelné, pánové čtyřicet plus už mají tu svou muziku v krvi, na druhou stranu působí album „Oheň v krvi“ poněkud obstarožně. Ale má i klady, k nimž určitě patří kvalitní produkce ze studia GM a instrumentální jistota zkušených harcovníků.

Dojmy z alba bych rozdělil do dvou rovin – hudební a textové. Muzika se neposlouchá špatně, hlavně fanoušci thrashe z 80. a 90. let minulého století se ve většině skladeb okamžitě najdou a asi si vzpomenou na SEPULTURU před odchodem do pralesa. Z našich part mě napadají třeba V.A.R., ti jsou ale přece jen o něco umírněnější. O něco umírněnější než současné mladé thrashové eskadry je i SEPPUKA, s agresivitou MURDER INC., kreativitou EXORCIZPHOBIE či LAID TO WASTE a tahem na bránu KAAR se produkce zaznamenaná na CD nedá srovnávat (s LAHAR už vůbec...), SEPUKKA se po slibném živelném úvodu v písních „Kat“ a „Zuřící býk“ obrací k zemitému groove, což je poloha, která mi není zrovna po chuti, což ale neznamená, že by neměla své oddané fanoušky. Mně je prostě milejší řežba s kvílícími kytarami a vloženými melodiemi, které „Kata“ i „Býka“ solidně nakopávají. Hlavně první jmenovaná má tah na bránu i potenciál stát se hitem, nechybí v ní sice zvolnění, ale stěžejní jsou rychlé úseky podpořené rychlopalbou bicích (Nimrod se z grindových kapel pěkně přeorientoval na thrashové rubanice) a funkční sólo. 

Kdyby takhle znělo celé album, byl bych v podstatě spokojený, s „Hněvem bohů“ ale přichází fáze písní vedených hlavně ve středních tempech, která se ne vždy daří něčím rozčísnout. „V pasti“ se  alespoň krátkého zrychlení dostává, ale jinak je to takové upachtěné riffování. „Mátohy“ naštěstí svižné tempo mají, místy sklouzávají k thrash´n´rollu, místy naopak překvapí skoro deathová valivost, určitě vítaná. I titulní kompozice koketuje s rock´n´rollem, ale zase se v ní z mého pohledu zbytečně zpomaluje – kdyby po šlapavé pasáži přišlo rovnou sólo, byl by to slušný mazec. „Můza“ (opravdu se tahle jmenuje, pravopis nepravopis) a znovu ony power riffy, které už mi přijdou ohrané, resp. byly ohrané před dvaceti roky. Je to o vkusu, o náladě, já ji opakovaně na tyhle groove věci nemám a obecně mě neoslovují.

Neoslovují mě ani texty, které jsou napsané bez fortelu, jako obyčejné veršovánky, které sice do muziky při přednesu (o zpěvu se mluvit nedá, viz dále) bez potíží zapadají, jen člověk nesmí při poslechu koukat do bookletu a číst si je. Tématicky to nejsou nesmysly, pánové se pohybují v historii i v současnosti a kromě popisných textů nechybí různá zamyšlení, třeba nad nevděčnou prací kata, pocity býka při koridě, závislostí na počítačových hrách i narkotikách, stárnutím, lidskostí i hudebním světem. Sikes D. slova spíše odříkává, chybu mu onen thrashový feeling, štěkot, křik, je to celé takové fádní, stejně jako sem tam zařazené sbory.

Jak už jsem psal v úvodu, zvuk je v pohodě, instrumentální a vlastně i kompoziční složka taky, ale nahrávce chybí něco, co by ji odlišilo od průměru, něco, co by si člověk zapamatoval, co by jej lákalo k dalšímu poslechu. Takhle to bude zajímat hlavně lokální scénu, na které mají muzikanti kamarády, pro které nejspíš primárně hrají a tvoří, plus samozřejmě pro vlastní potěšení, bez větších ambicí. Tímto pohledem se vlastně album povedlo.

Co se ale nepovedlo vůbec, je obal, který vypadá jako z roku cvaj. Nevzhledná kresba na titulce, zastaralá grafika uvnitř bookletu a odstrašující děkovačka napsaná mizerným slohem (navíc je to tlachání o ničem) a se spoustou typografických přehmatů – to vše sráží dojem z nahrávky a svědčí o amatérismu, se kterým k tvorbě vizuálního doprovodu kapela přistoupila.

Seznam skladeb:

  1. Kat
  2. Zuřící býk
  3. Hněv bohů
  4. V pasti     
  5. Mátohy
  6. Oheň v krvi
  7. Můza
  8. Slepá lhostejnost      
  9. Revivalista
  10. Inkvizice

           
Čas: 36:33

Sestava:

  • Dano Sikes Sikora – guitar, vocal
  • Mariusz Mario Waliczek – guitar, back vocal
  • Tomáš Sikes Sikora – bassguitar, back vocal
  • David Nimrod Nerodil – drums 

http://www.seppuka.cz/
Facebook
Bandzone

 


Zveřejněno: 26. 08. 2019
Přečteno:
2835 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

12. 09. 2019 20:37 napsal/a Johan
-> Mario
Zuřící býk - netušil jsem, že se tak nějaký gladiátor jmenoval. Když si čtu text znovu, chápu, ale stejně tak by mohlo jít o pocity býka. // Crystal - posílal jsem vašemu bicmenovi sken z časáku, kde byla reklama Crystalu s vaším albem. Měl jsem za to, že to Crystal vydal... V rozhovoru s kapelníkem to bude vysvětleno.
11. 09. 2019 22:27 napsal/a Mario - Seppuka
článek - recenze
sorry kámo, ale ještě by mě zajímalo, co jsi asi musel studovat, když nás dáváš do spojitosti s crystalem, u kterých jsme šli akorát do kompilace v časáku. Určitě to pro nás nebyl žáden debut, jen trochu reklamy...
11. 09. 2019 22:14 napsal/a Mario
článek
zuřící býk - je jméno gladiátora ty vole, ale jinak píšeš pravdu - fakt super... až na nějaké gramatické chybičky :) jinak moc díky za článek Mario - Seppuka