Při psaní recenze na neznámou, nebo v tomto případě spíš méně známou, kapelu má člověk přirozenou tendenci daného interpreta přiblížit čtenáři přirovnáním k známějším jménům. V případě DEVIL MASTER se podobně znějící spolky hledají obtížně. V tomto případě si totiž těžko vystačíme jenom s jedním interpretem, který by byl pro jejich tvorbu tím signifikantním.
DEVIL MASTER pojali své řemeslo poměrně novátorským způsobem, a to i přesto, že k tomu využívají už desítky let staré postupy, kterým ale dali současný kabát, umně je zkombinovali a vytvořili tak desku, která zní svěže a hlavně velice zábavně.
Každý bude v tvorbě slyšet to nebo ono, bude si to pojmenovávat po svém, ale na jednom se shodneme určitě. DEVIL MASTER si berou ty nejúdernější postupy z osmdesátkového black metalu, které kombinují s post punkovou vlnou… a dělají to tak dobře, že jim to žeru i s navijákem. Často jsou v recenzích s kapelou zmiňované legendy CHRISTIAN DEATH a to právem. Post punkový projev kapely je evidentní a hlavně bicí se linou na této jednoduší vlně, i když se často splaší a řádí v rytmu d-beatu. Kytary poletují na křídlech deathrocku, občas až metalu a onu černou auru tomu dodává vokál, který štěká, škrábe a je náležitě hnusný.
I když ve své podstatě nejsou DEVIL MASTER originální ničím, zároveň jsou jedineční svým přístupem a schopností kombinovat tyhle dva natolik rozdílné proudy – donedávna věc v podstatě nemyslitelná. Hlavní devízou téhle praštěné desky jsou ale hlavně samotné songy, kdy kapela sází hit za hitem s lehkostí, jako by neexistovalo nic jednoduššího.
Naprosto chápu tah (firmy?) nechat natočit DEVIL MASTER video a prezentovat tak kapelu na internetu pomocí věci „Black Flame Candle“. Přiznávám bez mučení, tohle je přesně ta podoba, která mi od kapely sedí nejvíc. Krátká, svižná věc, s uhrančivou kytarovou melodií, která by roztančila i chromého a to hlavně svým punkovým rytmem. A aby to nebylo až tak stravitelné pro masy a nedostal se k této hudbě někdo neopatřením, tak je celá věc, stejně jako zbytek desky, zaštítěna ohavným vokálem.
Ač album „Satan Spits on Children of Light“ není nijak závratně dlouhé, v tomto tempu je hrací doba na hraně a to i přesto, že si je kapela vědoma faktu, že utáhnout celou stopáž jenom krátkými výplachy není snadná záležitost. Tím pádem nechybí pomalejší tempa, kratší vyhrávky, povedená kytarová sóla, ale přesto drtivou většinu hracího času udává směr punkový kvapík.
Třináct věcí, víc jak půlhodina času, zábava po celou dobu zaručena… to jsou DEVIL MASTER, pár let stará, letos s velkou deskou debutující kapela z Filadelfie. Jejich nahrávka mě silně zasáhla svojí divokostí, elánem a krokem udělat něco bláznivého. Působí to, jako by se v kapele sešli metlošové, punkáčové, gotíci... každý z nich dal něco do placu, dohromady to umíchali a ono to zafungovalo. Tuhle kapelu by byla určitě legrace zažít na živo, protože to se musí určitě dít věci, i když mi je jasné, že v prvních řadách by se asi sešla pěkná směska hodná sociologického průzkumu.
Seznam skladeb:
- Listen, Sweet Demons…
- Nightmares in the Human Collapse
- Black Flame Candle
- Devil Is Your Master
- Christ’s Last Hiss
- Skeleton Hand
- Nuit
- Gaunt Immortality
- Desperate Shadow
- Her Thirsty Whip
- Dance of Fullmoon Specter
- Webs of Sorrow
- XIII
Čas: 36:52
Sestava:
- Darkest Prince - kytara
- Hades Apparition - kytara
- Disembody - vokál
- Spirit Mirror - basa
- Del - bicí
- Dodder - klávesy
