KLADIVO NA PÝCHU

3. 6. 2019, Praha - Forum Karlín

Vlastně ani nevím, kdy se tady ALICE IN CHAINS objevili naposled (že by rok 2014 v rámci Aerodrome Festivalu?), každopádně jejich koncert v Praze byl událost. Svědčil o tom předprodej, kdy bylo v podstatě po pár dnech vyprodáno. Jako koncertní prostor bylo zvoleno Forum Karlín, což pro mě bylo místo dosud nenavštívené.

Velkoryse pojatý prostor, mluvilo se o kapacitě 3000 lidí, byl už dost zahuštěný na předkapelu BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB, která měla v publiku poměrně velký ohlas. Cestu jsem si naplánoval tak, abych kousek této kapely viděl a ve finále jsem stihnul minimálně polovinu setu, což bylo až až. Rocková parta s kytaristou, basákem a dámou na pozici bubenice za zády hrála rock, který mi přišel dost utahaný. Bubenice nasadila jedno tempo a valila ho celou dobou, takže jsem měl co dělat, abych neusnul ve stoje. Kapelu vůbec neznám, ale její produkce mi přišla jako takový střední rockový proud, který neurazí, ale ani nenadchne a jenom kolem vás proteče.

Dle programu v devět večer přesně nastupují na stage ALICE IN CHAINS a otevírají set věcí „Bleed The Freak“, což pro toto turné není překvapivé. A hned v úvodu se musím přiznat, že jsem rád, že se  ALICE IN CHAINS neodstříhávají od minulosti a hrají věci, které nazpíval Layne, kterého nahradil „nový“ zpěvák William DuVall (v kapele je už 13 let). Je jasné, že lidi staré fláky chtějí, ale jelikož kapela nestagnuje a má z posledních tří desek co nabídnout, přijde mi její přístup ke svým natolik zásadním začátkům fér ke vztahu k fanouškovi. Nicméně když se set rozumně prostřídá s novějšími skladbami, které má kapela pochopitelně potřebu hrát, funguje to potom skvěle. O tom jsme se mohli přesvědčit hned s následující „Check My Brain“, která pochází z prvního návratového alba. A i když jsem velký fanoušek staré tvorby, musím uznat, že tohle naživo fungovalo naprosto parádně. Samozřejmě tomu pomohl vyvážený sound, kde byly pěkně slyšet kytary, ale co se mi na ALICE IN CHAINS vždy líbilo, je i hra basáka Mikea Ineze, který v sestavě není jen na parádu a s bubeníkem Seanem Kinneyem dodávají kapele grády.

Pozornost si mezi sebe ale dělili hlavně Jerry Cantrell a William, který se svým květákem na hlavě nejde přehlédnout. Ale musím říct, že mi vystupování obou frontmenů přišlo sympatické, i když na jedno přiblblé „hej hej“ také došlo. Po návratu kapely se řeší mezi fans zpěvák William. Snad nikdo nemohl čekat, že se bude snažit o to napodobovat Layneho, a i když logicky není tak moc výrazný, pořád je to hodně dobrý vokalista. Z desky jsou často slyšet dvojhlasy, bylo tomu i tento večer a musím říct, že tohle zdvojování hlasů, kdy Jerry mocně vypomáhá, je přínosem. Některé části skladeb dokonce Jerry odzpíval sám a stále to bylo naprosto v pořádku.

ALICE IN CHAINS mají co nabídnout, skladeb mají na desítky a drtivá většina je prostě skvělá. Jsou ale songy, na které dojít muselo, a mezi ně patří: „Man In The box“ nebo „Them Bones“, po které stejně jako na desce „Dirt“ musí navazovat dvojče „Dam That River“. Osobně mi udělalo velkou radost zařazení několika věcí ze skvělých EP „Jar Of Flies“ a „Sap“ - „Nuthshell“ a jako přídavek vedená „Got Me Wrong“, což je prostě hit jak bič.

ALICE IN CHAINS zahráli ze všech svých desek něco a i když 2/3 setu tvořily hlavně starší věci, nezapomínalo se ani na ty nejnovější, jako jsou „Never Fade“, „Rainer Fog“ a hlavně „The One You Know“, která naživo fungovala ještě mnohem lépe než z desky. Úplný závěr koncertu obstarali nesmrtelné hity z „Dirt“ a to konkrétně „Would?“, kterou si s kapelou zpíval snad celý sál. Jako poslední nemohl chybět zřejmě největší šlágr „Rooster“, který podtrhl skvělý pocit z koncertu.

Samozřejmě bych si dokázal v setu představit i jiné skladby, jako třeba „Dirt“, jejíž úvodní kytarový motiv mi přijde pro stejně pojmenovanou desku naprosto zásadní, rád bych naživo slyšel „Heaven Beside You“, ale kdo by nedal dohromady svůj vlastní playlist, že...

Patřím mezi rejpaly, kteří uctívají tvorbu s Laynem (všechny alba) a k reunionovým deskám nemám tak kladný vztah. Často tuhle pro mě zásadní kapelu poslouchám a vždy sáhnu k devadesátkovým klasikám, nicméně jsem rád, že se to Jerry s parťáky rozhodl táhnout dál a angažovní Williama se ukázalo jako prozíravý tah. Kapela funguje až překvapivě dobře, Jerry na kytaru sází skvělé věci a duch ALICE IN CHAINS žije dál. Těžko říct, jak by kapela vypadala s Laynem, ale nemyslím si, že by její vyznění bylo zásadně jiné, tady drží skladatelské otěže Jerry pevnou rukou.


Zveřejněno: 05. 06. 2019
Přečteno:
2780 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář